Na břehu Mlýnského rybníka antikizující stavba se sochařskou výzdobou a reliéfy s náměty mythologickými. 1817-1819 vídeňský architekt Josef Kornhäusel (1782-1860), ved. stavby lichtenštejnský stavitel Poppelack. Osm dórských sloupů před přůčelní zdí chrámku, tvořící uprostřed široký půlkruhový výklenek, nese kladí a atiku, na níž uprostřed v šíři čtyř sloupů spočívá čelní zeď stavby, zaklenuté půlkupolí a navazující na půlkruhový výklenek v přízemí. Terasa s klasicistním zábradím, v horní části průčelní zdi lunetové reliéfy, ve výklenku vlys s výjevy z báje o Apollónovi (autor Josef Klieber z Tyrol (1775-1850). Skupina amoretů a múzy na atice asi týž autor., Hrady, zámky a tvrze 1981, s. 140, and Reliéf s Apollónem na slunečním voze původně zdobil zaniklý chrám Slunce, který byl zbořen kvůli stavbě skleníku.
Kolonáda 12 jónských sloupů, s malým salonem, na palouku před průčelím sousoší tří bohyň (Athéna, Artemis, Afrodíta, autor Martin Fischer), ve výklencích kolonády alegorie věd a umění přenesené sem ze zrušeného chrámu Múz.
Lovecký zámeček postavený v Bořím lese podle projektu lichtenstejnského stavitele J. Hardtmutha v podobě římského vítězného oblouku, alegorie denních dob a lovecké výjevy. and Stavba určená pro vojevůdce z Napoleonských válek Jana I., Josefa Lichtenštejna.
Klasicistní budova z let 1816-1827 podle projektu zednického mistra Karla Schlepa. (průvodce jinak: v palladiánském stylu podle projektu Franze Engela postavená Josefem Poppelackem 1826). Před zámkem alegorická postava ženy na kašně and Hrady zámky a tvrze 1981, s. 140-141
Aostalii G.B. (od1568 - 1575) a Aostalli Ulrico (od 1546 v Praze,+1597). (od1575 - 1581), políři: Giovanni a Niccolo, kameník Giovanni Battista. Nádvoří - 1568 - 1573. Sgrafita: Šimon Vlach: výjevy z antické historie, Bitva u Milvijského mostu, Po 1775 klasicistní úprava. and Poche 1978#, s. 290-291.
Starověké vzory - období pozdně římské: prolomení domovní fasády arkádou. V římském umění 5. - 6. století se lodžie objevuje v průčelí, a to nad vysokým masívním přízemím mezi nárožními rizality, nebo ve dvou podlažích, přičemž arkáda horní má zrychlený rytmus a menší měřítko; bývá bez hmotného omezení nebo sevřena zdivem na rozích. Toto řešení má předstupně v době kolem r. 100 př.Kr. a zprostředkovaně (Theodorichův palác v Galetě) se udrželo až do doby románské v Benátské republice, ale i v biskupském paláci v Záaplí v Kolíně nad Rýnem. Poprvé tento princip u nás použit v posledním patře zámku, kde je navíc arkáda prolomena na obě strany a spojená s okolím nádvořím (podobně v Telči). and Varcl 1978#, s. 298.
Vestavěná panelová konstrukce portálu a galerie je zdobena iluzivní klasicistní architektonickou výmalbou., Poche 1978#, 411-414., and Kompletně dochované zámecké divadlo portál, kulisy, interiér. Zámecké divadlo v Mnichově Hradišti je z hlediska slohové jednoty a dochování intaktní jevištní techniky výjimečným prostorem v kontextu nejen českých, ale i evropských zámeckých divadel. Početné kolekce bočních kulis a zadních prospektů z konce 18. a poč. 19. století zahrnují krajinné motivy, městské motivy i interiéry rozličných charakterů. Kvalitou a rozsahem se jedná o soubor velmi ojedinělý.