Autorem návrhu byl sochař Paolo della Stella "de Mileto", kterého do císařských služeb najal Ferdinandův vyslanec v Janově Suarez de Figureoa. Stella na letohrádku pracoval od roku 1537 do své smrti v roce 1552. Přízemní část tvoří iónská sloupová kolonáda, která obíhá okolo celé stavby, jež byla vystavěna na půdorysu protáhlého obdélníku. Od roku 1555 vedl stavbu Bonifác Wolmut, který vystavěl patro v dórském stylu a kýlovou střechu záalpského typu., Bažant 2006#., and Stavba je pokusem o obnovu antické císařské vily. V množství a intenzitě odkazů na antickou řeckou a římskou kulturu nemá pražský Belvedér obdoby v celé záalpské renesanci, ale stavba je výjimečná i svými vazbami na severoevropskou kulturní tradici.
Sochařská výzdoba, která čítá přes sto reliéfů figurálních a stejně tolik dekorativních, tvoří jednotný celek. Na soklech sloupů a ve cviklech jsou mytologické výjevy, které jsou navzájem provízány. Integální součástí výzdoby jsou rovněž putti na pilířích zábradlí v přízemí, rozvilina s groteskními postavami ve vlysu a ornamentální výzdoba zábradlí patra., Bažant 2006#., and Sochařská výzdoba obsahuje celou řadu citátů slavných sochařských děl antického starověku. Zobrazení hradebních zdí, které tvoří pozadí celé řady výjevů, bylo patrně inspirováno reliéfy Traianova sloupu v Římě, na což ukazují ornamentální pruhy v horní části kvádrového zdiva. Tento model mohl být zprostředkován Ripandou, který na začátku šestnáctého století všechny reliéfy Traianova sloupu překreslil. Dochované kopie těchto kreseb vysvětlují, jak se mohla znalost této památky tak rychle rozšířit po celé Evropě.
Autorem návrhu byl sochař Paolo della Stella "de Mileto", kterého do císařských služeb najal Ferdinandův vyslanec v Janově Suarez de Figureoa. Stella na letohrádku pracoval od roku 1537 do své smrti v roce 1552. Přízemní část tvoří iónská sloupová kolonáda, která obíhá okolo celé stavby, jež byla vystavěna na půdorysu protáhlého obdélníku. Od roku 1555 vedl stavbu Bonifác Wolmut, který vystavěl patro v dórském stylu a kýlovou střechu záalpského typu., Bažant 2006#., and Stavba navazuje na tradici antických zahradních pavilonů, jež se udržela v maurském Španělsku i osmánském Istanbulu.
Ostění okna je zdobeno pletencem rozetami. Edikula okna spočívá na římse s pletencem, jež je pod pilastry zalomena, takže tvoří mohutné konzoly. Na konzolách jsou korintské kanelované pilastry. V hlavicích pilastrů jsou místo krajních listů rohy hojnosti. Na pilastrech je položen dvoudílný bohatě profilovaný architráv, ve vlysu je nápis PRAGA CAPUT REGNI. Nad kladím je římsa, na níž je bohatě profilovaný kruhový tympanon s vloženým reliéfním znakem Starého města. V roce 1731 byla připojena postranní okna s gotizujícími nástavci. and Okno vzniklo po spojení Starého a Nového města pražského roku roku 1518, radnice byla tehdy rekonstruována a kolem 1520 vzniklo okno s nápisem PRAGA CAPUT REGNI. Politický charakter výzdoby okna podtrhuje nejen nápis, ale i formální vazba na architektonickou plastiku jagelonského Pražského hradu. Edikula je variací okna Vladislavského sálu, kde na severní straně najdeme obdobné pilastry s konzolami i nápis ve vlysu. Kruhový tympanon má obdobu na vstupním portálu do Staré sněmovny a na bočním portálu do bazilky sv. Jiří, jež byl rovněž spjat s panovníkem. Okno navazuje na výzdobu přízemního okna vedle hlavního vchodu do radnice z konce 15. století, kde je znak Starého města, znak Českého království a monogram Vladislava Jagelonského (W). Nápis je v tzv. raně humanistické kapitále, jež se vyznačuje vědomě nekasickými rysy (epsilon "E", "N" a "I" s prohnutím středu dříku ve tvaru polovičního nodu, gauda písmene "G" se stáčí dovnitř, atd.). Vědomě retrospektivní, gotickým prvkem je rovněž přesekávané rámování nápisu.
V nádvoří arkády s toskánskými sloupy, spojují jižní a severní palác. and Starověké vzory - období pozdně římské: prolomení domovní fasády arkádou. V římském umění 5. - 6. století se lodžie objevuje v průčelí, a to nad vysokým masívním přízemím mezi nárožními rizality, nebo ve dvou podlažích, přičemž arkáda horní má zrychlený rytmus a menší měřítko; bývá bez hmotného omezení nebo sevřena zdivem na rozích. Toto řešení má předstupně v době kolem r. 100 př.Kr. a zprostředkovaně (Theodorichův palác v Galetě) se udrželo až do doby románské v Benátské republice, ale i v biskupském paláci v Záaplí v Kolíně nad Rýnem. Poprvé tento princip u nás použit v posledním patře zámku, kde je navíc arkáda prolomena na obě strany a spojená s okolím nádvořím a podobně také v Telči.
Ve 30.tých letech 16. století zahájena stavba tvrze. Majitel Václav Krajíř se v letech 1551-2 účastnil výpravy české šlechty do Janova na přivítání Marie Španělské, manželky Maxmiliána Habsburského. Snad pod vlivem této cesty má údajně stavba podobnost s italskými předměstskými vilami z oblasti Padovy, Florencie a Sieny, budovanými pod vlivem Vitruvia a Palladia. Neznámý italský architekt vytvořil později velkorysé dvoupatrové arkádové ochozy v lichoběžníkovém dvoře a východní arkádový dvůr se vstupní věží a bránou (1564, 1582-1586; věž se zřítila v 70tých letech). Další stavební úpravy provedl v letech 1670-1696, vídeňský stavební mistr, Ital, Francesco Martinelli (čestný dvůr, v interiérech zámku štuková výzdoba 12 sálů a reprezentačních sálů). Portál alkovny nesou dva atlanti (Baldassare Fontana), v banketním sále (z poč. 19. stol.) nástěnné malby. Na stěnách: Apollon a múzy (), na stropě obdélná pole s figurálními antickými výjevy (klasicistní). V parku založeném po 1800 dnes dochován obelisk. Původně v parku byly i plastiky (Flora?, Apollon?, dnes trosky). and Fabiánová 2004#.