Dům z roku 1544 patřil měšťanu Šebestianu Rumpalovi, sgrafita 1588. Postavy bojovníků v dobových kostmýnech, jeden spí, pištec, bubeník, voják s mečem, praporečník, kopiník - vojáci, jezdecká bitevní scéna nad arkádou, římské vojsko, asi podle italské grafiky. Celé průčelí viz www.prachatice.cz/fotogalerie/prachatice/pamatky/rumpal/ and Hilmera 1953#; Poche 1982#, s. 519-520.
Stavěli italští stavebníci, možná Baldassare Maggi (není to jisté, ale bosáž na portálu, nároží, kordonová římsaokna, fabionová římsa))malby Jan Březnický-chiaroscuro, téma soudnictví, soudcovská úplatnost, citáty z Aristotelovy politiky, též v interiéru řada maleb. Výjevy na fasádě: 12 soudců, v přízemí figurální výjevy o soudcovství, výzdoba horní římsy pod střechou, alegorie v oválných rolverkových medailonech- Patientia, Prudentia, Caritas, Justitia, Fides, Spes, Fortittudo, Temperantia. Ve druhém patře biblické výjevy Šalamounův soud, trest..., Zuzana a starci, dále neurčeno, vousatý muž. Nápisy: "Právem každý nevinný bývá dáven/ skrz dary vinný bývá pomsty zbaven". "Právo pavučině se přirovnává, /již brouk prorazí, muška v ní zůstává". Antické náměty: Herkules bojuje s hydrou, Thébský soud, muž v antickíé zbroji tasí meč za ním město, jinak neantické. and Poche 1982#, s. 519-520; Hilmera 1953#, s.21-22.
Nárožní nájemní dům, čtyřpatrový. Hlavní vchod do Náplavní ulice s tympanonem, na něm plastika muže a ženy s atributy (pádlo ?). Ve dvoře v nice plasika ženy nesoucí amforu zdobenou figurálním reliéfem. and Baťková 1998, s. 663.
Trojkřídlová nárožní budova, třípatrová, vybudovaná jako Vysoká škola uměleckoprůmyslová. Ve dvou nárožních nikách 2. patra jsou umístěny plastiky: mladík s věncem vinné révy na hlavě (Bakchus), v pozdvižené levici miska, v pravé ruce vinný hrozen, ze kterého ujídá malý chlapec (Pan) sedící u jeho nohou; nahá dívka, která si přidržuje účes a kolem beder draperii (Venuše Caelestis); nahá dívka s rukama na prsou a v klíně, u jejích nohou delfín (Venuše Medici); tančící Faun, v obou rukou má kastaněty, pravá noha spočívá na nožní klapačce; obě nároží zdobí ještě mezi okny prvního patra dva shodné oválné reliéfy s figurálním výjevem. První zleva je starý muž sedící za chlapcem, který přináší obětiny bustě Athény (alegorie úcty k výtvarnému vzdělání); na druhém reliéfu okřídlený mladík v obou rukou drží vavřínový věnec, věncem v levici věnčí dívku, která drží svitek a bustu, nad mladíkem hvězda (Génius umělecké inspirace); nad vchodem v nástavcí kladí dvě ležící postavy žena (Úsvit) a muž (Soumrak). V přízemí na klenácích oken střídavě hlava Medúzy a hlava Jupitera., Vlček 1996, s. 170 - 171., and Architektonické řešení je inspirováno italskými renesančními palácovými stavbami, nicméně účel budovy se odrazil v některých detailech, například velká ateliérová okna a především sochařská výzdoba s připomínkou jmen slavných výtvarných umělců minulosti. Předlohou tří ze čtyř soch jsou antické plastiky: Venuše "Medici" (Florencie, Uffizi (Tribuna), Haskel-Penny 1984, č.k. 89), Venuše "Caelestis" (Florencie, Uffizi, Haskell-Penny 1984, č.k. 88) a faun; antická plastika tančícího fauna hrajícího na typický hudební nástroj scabellum (nožní klapačka) a kastaněty, byla asi původně částí sousoší s nymfou, kterou hrou vyzýval k tanci (Florencie, Uffizi (Tribuna), Haskel-Penny 1984, č.k. 39). Socha Bakcha je kopií renesanční plastiky Jacopo Sansovina (mezi 1511 - 1518), který se inspiroval sochou Michelangela (1497), ten se však při tvorbě svého Bakcha inspiroval jako jeden z prvních renesančních sochařů antickými plastikami, které byly umístěny v zahradě Medicejů v Římě (kromě samotného námětu je to například i motiv malého Pana okusujícího tajně hrozen, který drží Bakchus v pravé ruce). Antikou jsou inspirovány i oba reliéfy: motiv učitele a žáka v obětní scéně s Athénou. Alegorie Soumraku a Úsvitu jsou kopiemi Michelangelových soch.
Plastika, hlava ženy s přilbou, patinovaná sádra, v. 40 cm., Horejc 2016, s. 179., and Existují dvě varianty z různých materiálů - patinovaná pálená hlína a patinovaná sádra.
Autorem návrhu byl sochař Paolo della Stella "de Mileto", kterého do císařských služeb najal Ferdinandův vyslanec v Janově Suarez de Figureoa. Stella na letohrádku pracoval od roku 1537 do své smrti v roce 1552. Přízemní část tvoří iónská sloupová kolonáda, která obíhá okolo celé stavby, jež byla vystavěna na půdorysu protáhlého obdélníku. Od roku 1555 vedl stavbu Bonifác Wolmut, který vystavěl patro v dórském stylu a kýlovou střechu záalpského typu., Bažant 2006#., and Stavba je pokusem o obnovu antické císařské vily. V množství a intenzitě odkazů na antickou řeckou a římskou kulturu nemá pražský Belvedér obdoby v celé záalpské renesanci, ale stavba je výjimečná i svými vazbami na severoevropskou kulturní tradici.
Marcus Curtius skáče do propasti. Marcus v antické zbroji kopí v pravé ruce sedí na koni, který se vzpíná na zadních nohou nad propastí, z níž šlehají plameny., Bažant 2006#., and Curtiův skok do propasti byl často zobrazován společně s hrdinským činem Mucia Scaevoly, který najdeme na vedlejším soklu vlevo. Oba výjevy byly považovány za typické pro Liviovy dějiny, a proto je nalezneme i na titulním listu z roku 1568 s dřevoryty Josta Ammana, které se těsně drží dřevorytů z prvního ilustrovaného vydání Livia publikovaného Johannem Schöfferem v roce 1531. Curtiova oběť je ve vydání z roku 1568 v centrálním medailonu a Muciův příkladný čin je vlevo dole. O Marcovi Curtiovi srov. Berbara 2001.
Sochařská výzdoba, která čítá přes sto reliéfů figurálních a stejně tolik dekorativních, tvoří jednotný celek. Na soklech sloupů a ve cviklech jsou mytologické výjevy, které jsou navzájem provízány. Integální součástí výzdoby jsou rovněž putti na pilířích zábradlí v přízemí, rozvilina s groteskními postavami ve vlysu a ornamentální výzdoba zábradlí patra., Bažant 2006#., and Sochařská výzdoba obsahuje celou řadu citátů slavných sochařských děl antického starověku. Zobrazení hradebních zdí, které tvoří pozadí celé řady výjevů, bylo patrně inspirováno reliéfy Traianova sloupu v Římě, na což ukazují ornamentální pruhy v horní části kvádrového zdiva. Tento model mohl být zprostředkován Ripandou, který na začátku šestnáctého století všechny reliéfy Traianova sloupu překreslil. Dochované kopie těchto kreseb vysvětlují, jak se mohla znalost této památky tak rychle rozšířit po celé Evropě.