Po požáru 1541 budova postavená Italem Giovanni Ventura, v hlavním sále malby nástěnné, pod trámovým stropem pás s figurálními výjevy v medailonech. Asi 1555-1556.
Záklopový strop s malbami pod stropem kartuše s fig. výjevy podle rytin Rafaela Sadelera, podle předloh Martena de Vos. and Pražské paláce 1973, obr. 11.
Cyklus obrazů císařů římských a byzantských, jimiž byl vyzdoben Velký sál Pražského hradu. Doloženo, že fiktivní portréty - Saturn, Jupiter (motiv pozdvižené ruky z antických kamejí), Dardan, Herictonius, Ylus (podle římského konzula), Priamos, and Stejskal 1970#, 39, 56.
Výrazná stavba karolínské renesance v Čechách. Základní typ stavby se objevil už na Budči (via Velká Morava). Hypotetické představy o podobě stavby: 1. Okrouhlá centrála s patrovým ochozem v lodi, k jehož tribunám vedlo přiléhající severozápadní schodiště, a se čtyřmi podkovovitými apsidami do všech hlavních světových stran. Tento typ (kromě situace apsid) měl přímý prototyp v mariánském chrámu sv. Donáta v Zadaru. Sv. Donát pobýval krátce na dvoře Karla Velikého, asi znal cášský oktogon (což je symbol promněněných antických tradic ve franckém prostředíí, objevující se i v karolínských falcích až do otónské doby) . Nové prvky (jako v Zadaru): tribunový ochoz, pravidelné kvádrové zdění a povystouplé lisény na líci stěny. Velkomoravská tradice se uplatnila ve výzdobě maltové podlahy, ale s tím rozdílem, že zde je ornamentální pravé terazzo (v Mikulčicích cihlové úlomky) nahrazeno imitací (vsazované oblázky). Ohlas exotické inspirace: podkovovitá apsida, zde je však přirozeným důsledkem zaoblení půdorysu hlavní lodi a potřeby hlubokého oltářního prostoru and Antika a česká kultura, 1978, s. 83-84
Leopoldova fontána na druhém nádvoří Pražského hradu. Čtveřice soch v životní velikosti-Héfaistos, Hermés, Héraklés, Poseidón, horní bazén nesou dva Tritóni. and Vančura 1991, s. 521