Alegorie Podzimu: postava stojící ženy v antikizující dlouhé říze, v pravé ruce drží koš s plody a listy, na hlavě věnec. Alegorie Léta: vápencová socha stojící ženy v rátké antikizující říze, v obou rukách drží obilné snopy. Alegorie Zimy: vápencová socha muže oblečeného do kožichu, na hlavě čapka, u pravé nohy kotlík s ohněm. and Alegorické sochy původně tvořily součást výzdoby lipové aleje v areálu zámečku Karlswald u Pávova.
Socha z mušlového vápence, figura nahé ženy stojící na soklu, oblečená v drapérii, na levém rameni drrží lyru. and Alegorické sochy původně tvořily součást výzdoby lipové aleje v areálu zámečku Karlswald u Pávova.
Světnice s rozvilinovou výzdobou, které jsou dnes dochovány jenom fragmentárně, vznikaly v Jihlavě především po požárech v letech 1513 a 1523. and Chamonikola 1999#, č. 101-104.
Nová Říše, Obrazárna Premonstrátského kláštera původně, vráceno?? Plaketa s podobou Solona. Jeden kus ze série reliéfů z alabastrové masy početná vypodobnění bohů, héroů původně získaná do sbírky opata Jana Nepomuka Pelikána, (seznam uložen St. archiv Brno, fond sbírka rukopisů Františkova muzea, G 11, č. 102): 12.1 Diana, 14.1 mythol.scéna, 50.1 Diogenes, 58.1 Actaeon a Diana v lázni, 60.1 Lais a Demoshenes, 71.1 Amfitrité a Neptun, 1102. Flora. Autor F.X. Würth (1749-1813) medailér, žák Donnera parafrázuje antiku, vytváří i nové ideální typy. Bílý reliéf leží na tónovaném pozadí reflektuje reliéfy wedgewoodských kamenin. Sbírka dnes Muzeum Vysočiny Jihlava. Celkem z produkce Würtha 90 kusů medailí v Muzeu Vysočiny v Jihlavě (původně vyrobil 200 medailí) and Jirka 1991, s. 135
František Antonín Thun III. Kníže z Thun-Hohenstein přesídlil do Jílového po prodeji děčínského sídla v roce 1932. V letech 1928 - 1930 již byl zámek adaptován na hlavní sídlo rodu Thun-Hohenstein. Tehdy zde byl vytvořen romantický park s jezírkem, kašnou a glorietem, který měl Thunům nahradit růžovou zahradu děčínského zámku, odkud byl do jílovského parku přenesen kruhový chrámek, nazývaný Anglický, vybudovaný v době klasicistní úpravy děčínské zahrady. Původně stál v severní zahradě zámku, poblíž skály.
Původně hrad, 1465, přestaven jako renesanční, barokní. V patře sál s bohatpou štukovou výzdobou a freskami, námět příběhy z řecké mythologie, 1680, (stavebgník Gustav Adolf z Varrenbachu (Warensbachu?) 1670 (je tam jeho erb)), práce zadal italským umělcům; dále malby z 1. pol. 16. stol (ptáčci, tabulové stropy, květiny, štuky a fresky z pol. 18. století (asi v kapli?). Prohlídky každou 1. sobotu v měsíci, rekonstrukce.