Rytina (38, 1 x 51, 1 cm): Aktaión (plášť, oštěp) doprovázený dvěma loveckými psy vkročil k potoku, v němž se koupe polonahá Diana (srpek ve vlasech). Bohyně se sklonila stříká vodu na lovce. Okolo jsou Nymfy, ta stojící vedle Diany se ohlíží na Aktaóna a chystá se zakrýt svojí velitelku, vedle ní stojí nahá Nymfa, která sundavá ze stromu luk, nad ním visí toulec. Nymfa napravo se ohlíží k Aktaiónovi a obléká se, nahé Nymfy uprostřed si lovce nevšímají a odpočívají, prostřední má nad čelem stínítko proti slunci a shlíží se v zrcadle., Prag um 1600#, I, č. 303 s. 416., and Díky rytině Aegidia Sadelera byl obraz Diana a Aktaión nejčastěji kopírovaným Heintzovým dílem, podle jeho kompozice vznikaly rytiny, obrazy i reliéfy.
Olejomalba na desce (52 x 62 cm): Venuše sedí s rukou na zrcadle, které před ní drží Amor. Za bohyní dvě ženské postavy, které jí rozčesávají vlasy hřebenem. Před bohyní žena shýbající se ke košíku s květinami, vzadu vlevo okno, v němž muž s košíkem s holubicemi. V popředí Vulkán, obrácený k Venuši zády, ruku na podstavci kovadliny v pravém dolním roku, o podstavec je opřený meč. Za Vulkánem sloup na soklu s římsou, v levém dolním rohu velká ruka se vztyčeným ukazovákem. and Kaufmann 1988#, 20.84.
Olej na mědi: Pluto (polonahý, vousy, bident) se vznesl s gestukulující Proserpinou nad zem, ke svému čtyřspřeží. Dole polonahé nymfy trhající květiny (nymfa uprostřed do košíčku). Nymfy pod zoufale gestikulující Proserpinou k ní vztahují ruce. Výjev je situován na palouk zastíněný stromy., Fučíková 1997#, I/196, and Inspirace obrazu byla hledána také v Claudianově Únosu Proserpiny (Prag um 1600, I, s. 238). V této básni se však únos odehrál za přítomnosti Venuše, Diany a Minervy, které na obraze chybí. Obraz byl jedním z Heintzových nejúspěšnějších děl a byl v 17. a 18. století často napodobován (seznam: Prag um 1600, I, s. 239).
Olej na plátně (172 x 114 cm): stojící Venuše (nahá, plášť omotaný okolo levé ruky) zobrazená zepředu, ve zdvižené pravici drží zlatou číši, z níž vytéká víno, levice spočívá na ústí velké zlaté konvice (oinochoe) zdobené bachickým procesím. Za ní stojí Bacchus (nahý, věnec ve vlasech, kůže přes pravé rameno), pravicí pozdvihuje Venušinu ruku s číší vína, levicí objímá Venuši a drží ji za ňadro. Napravo leopard, Bacchův emblém, za ním laňka, emblém Venuše, kterou objímá putto s hrozny vína v náručí, z nichž laňka ukusuje (paralela Venušina popíjení). Výjev se odehrává na louce, v pozadí nalevo les, vpravo výhled do kpocovité krajiny., Schnackenburg 1970#, Fučíková 1997#, I/88, and Schnackenburg obraz vyložil jako moralitu - láska a víno mohou způsobit víc škody než násilí a meč. Venuše je inspirována antickým sochařským typem Venuše Knidské, který malíř zrcadlově převrátil. Typ byl v 16. století známý z antického torza, jež je dnes v Mnichově (Bober, Rubinstein 1987 no. 14), nebo z Venuše ve Vatikánských muzejích (doložena poprvé 1536), od níž malíř převzal motiv draperie u levé ruky a nádobu stojící na zemi pod ní. Zatímco v originále si Venuše oděv odkládala před koupelí, kterou naznačovala konvice, na obraze dostaly oba atributy nový význam. Plášť se vínem rozjařené Venuši svezl s ramen a její ruka láskyplně spočívá na hrdle konvice s vínem. Bacchus byl inspirován Gianbolognovým Bacchem z fontány v Borgo San Jacopo ve Florencii, který vznikl kolem roku 1560. Z této sochy malíř převzal motiv pozdvižené ruky z číší, jež je v důsledku opojení nejistá, takže víno vytéká na zem. Spranger však číši dal do ruky Venušiny.
Olej na desce (122, 5 x 66, 5 cm): nahý Faëthón se řítí z nebes k zemi se slunečním vozem, nad ním Jupiter na orlu metající blesky, okolo na oblacích přihlížejí božstva, napravo Merkur (caduceus). Dole ve skalnaté krajině Nymfy, nalevo jedna s křídly, napravo dvě zoufale gestikulují. Na zemi sedí nazí muži s nádobami s vytékající vodou, personifikace řek ohrožených Faëthontovou jízdou se slunečním vozem., Kaufmann 1988#, 7.10, and Vedle této verze existuje ještě další, jež byla prodána v Londýně v roce 1981.
Reliéf: nahý muž leží na lůžku a spí s rukou visící přes pelest, nahá žena sedí vedle muže a zdvihá pokrývku, jako kdyby si chtěla lehnout vedle něho. U postele vpravo sedí malá postava., Bober, Rubinstein 1987#, č. 94., Bober 1995#., and "Letto di Policleto" byl slavný a často napodobovaný antický reliéf připisovaný slavnému řeckému sochaři 5. stol. př. Kr., o němž se zmiňoval ve svých pracech Alberti, Ligorio i Vasari. V 15. století byl ve sbírce sochaře Lorenza Ghibertiho, později se dostal do sbírky Este ve Ferraře, z níž reliéf získal v roce 1603 císař Rudolf II. do svých pražských sbírek. Rudolf II. tehdy již vlastnil kopii, kterou získal ze sbírky kardinála Granvella. Oba reliéfy zmizely po švédské invazi v roce 1630. Dnes je dochována pouze silně restaurovaná kopie v římském Palazzo Mattei, hodnotnější exemplář (italská kopie ze 16. století) byl kdysi v londýnské sbírce (K. J. Hewit, Ltd). V 16. století byl reliéf vykládán jako Venuše a Vulkán, od 17. století také jako Amor a Psyche.
Olej na plátně (89, 1 x 91, 1 cm): Venuše (odhalená ňadra) se chystá zavázat oči Amorovi, který se brání. Amora přidržuje Merkurs (okřídlená přilba, caduceus). and Kaufmann 1988#, 20.63.
Olejomalba na mědi (44, 5 x 29, cm): spící nahý Amor, vedle něj dvě oblečené ženy, jedna drží toulec a povytahuje z něj šíp, druhá ukazovákem zkouší jeho ostří. Výjev je zasazen do lesa., Kaufmann 1988#, 7.50., and Popis spícího Amora a Psýché zkoušící ostří jeho šípů je podrobně popsáno v Apuleiových Proměnách známých též jako Zlatý osel (5, 22). Výjev je tu však sutován do ložnice v Amorově paláci a Psýché je sama.
Olej na plátně (67,7 x 48,2 cm): nahá Lukrécie si vráží dýku do prsou, pohled obrácený vzhůru., Fučíková 1997#, I/11., Fusenig 2010#, s. 258 č. 110., and Stejně pojatou Lukrécii najdeme na Aachenově kresbě (Firenze, Lukrécie) a na Sadelerově rytině podle Aachenovy předlohy (Düsseldorf, Lukrécie).
Bronzová socha: nahá Venuše drží Amora (toulec přes rameno) stojícího na delfínu za pravou ruku a rameno., Fučíková 1997# č. IV, 1., and Sousoší stálo původně patrně v Lobkovickém paláci na Hradčanech (na místě dnešního Šternberského paláce), z majetku Lobkoviců je získal Albrecht z Valdštejna a před rokem 1630 je vystavil na blíže neurčeném místě ve Valdštejnské zahradě. V roce 1648 odvezeno Švédy a dostalo se později do Berlína, kde v roce 1889 zakoupeno pro Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, dnes je v Obrazárně Pražského hradu. Jedná se o variaci na Sansovinovo sousoší z poloviny 16. století, která vznikla podle některé z antických římských variací na téma Praxitelovy Venuše knidské ze 4. století př. Kr.
Olej na plátně (213 x 142 cm): Hojnost (Abundantia) s rohem hojnosti, Spravedlnost (Justitia) s mečem a Mír (Pax) s holubicí s olivovou ratolestí na rameni. Všechny tři ženy mají bohaté šaty, odhalená ňadra a sedí vedle sebe a Mír objímá Spravedlnost, která má ruku na rameni Hojnosti, ta má ruku položenou na jejím koleně. Hojnost jakožto plodivá síla země sedí nejníž. Nalevo ženský genius (křídla) korunuje Hojnost věncem z obilí a Spravedlnost květinovým věncem. Napravo Vědění (Scientia) s knihou v ruce položenou na rameni Spravedlnosti, obrací se dozadu pravicí odstrkuje Válku (brnění, kopí), za Válkou je vidět Turka (turban). Putto korunuje vavřínovým věncem Vědění a Mír olivovým věncem. Nalevo nahoře putto odhrnuje závěs, uprostřed nahoře orel drží v pařátech zlaté okovy, od nichž jdou řetězy k Spravedlnosti a Vědění. Orel letí k nebesům, kde je na ozářeném oblaku emblém Rudolfa II., vavřínový věnec se žezlem a palmovou ratolestí. Dole, u nohou Spravedlnosti a Míru je znak habsburského arcivévodství (bílo, červeno, bílé pruhy) s vévodskou korunou., Fučíková 1997#, I/54, and Zjednodušenou verzi alegorie najdeme na malířově obraze z doby okolo roku 1600 (Osnabrück, Ravesteyn, Alegorie Spravedlnosti a míru). Koruna protknutá dvěma palmovými listy byla emblémem císaře Ferdinanda I. (Typotius 1601-1603, 2, tab. 106) , emblém doprovázelo moto LEGITIME CERTANTIBUS: koruna patří tomu, kdo bojuje se ctí. Žezla a palmové listy v koruně byly emblémem císaře Rudolfa II. (viz: Praha, Strahov, Ravesteyn, Alegorie vlády Rudolfa II.). První zmínka o Rudolfově žezlu a palmovém listu symbolizujími moc v míru a válce, najdeme v emblematickém traktátu, který císaři Rudolfovi II. věnoval profesor pražské university Matouš Philomates (Philomates 1580, kap. 15). Žezlo s palmovým listem v koruně se objevuje jako emblém Cesare I. Gonzagy (1530-1575) v Typotiově katalogu emblémů evropských vladařů vydaném v Praze (Typotius 1601-1603, tab. 99, první v horní řadě), s heslem HAEC EST SOLA NOSTRA GLORIA.
Olej na plátně (197 x 142 cm): Mír (nahá žena) sedí s olivovou ratolestí ve zdvižené ruce, pod nohama má atributy války (puška, buben, brnění, přilba, píka). Zleva k ní přistupuje Hojnost (žena v plášti sepnutém na rameni páskou) se zlatým pohárem a rohem hojnosti. Napravo je personifikace Umění a vědy (žena v plášti), v pravici sférický astroláb (původně meč), v levici, kterou objímá mír, drží paletu a sošku. Za skupinou rozhrnutý závěs s průhledem do krajiny., Kaufmann 1988#, I/40., Fusenig 2010#, č. 86 s. 226-227., and O obraze napsal Karel van Mander: "Obzvláště půvabná je nahá žena s nádherným obličejem, je to Mír s olivovou ratolestí, a zašlapává do země válku nebo válečnické předměty. S ní jsou na obraze Hojnost, Umění, Malířství a další alegorické postavy, které symbolizují, že v dobách míru kvete blahobyt a umění" (Mander 1604, 291r, překlad Jana Kuchtová). Kompozice je totožná s Aachenovým obrazem Diany (Vaduz, Diana), což demonstruje zaměnitelnost alegorií a mytologických výjevů v rudolfinském umění (Kaufmann 1988, 147). Personifikace Umění a vědy původně držela meč a představovala Spravedlnost.
Olej na desce (122, 5 x 66, 5 cm): nahý Faëthón se řítí z nebes k zemi se slunečním vozem, nad ním Jupiter na orlu metající blesky, okolo na oblacích přihlížejí božstva, napravo Merkur (caduceus). Dole ve skalnaté krajině Nymfy, nalevo jedna s křídly, napravo dvě zoufale gestikulují, takže se patrně jedná o Faëthontovy sestry. Na zemi sedí nazí muži s nádobami s vytékající vodou, personifikace řek ohrožených Faëthontovou jízdou se slunečním vozem., Kaufmann 1988#, 7.10., and Heintzova vlastnoruční verze obrazu, jenž je v Lipsku.
Venuše, Juno (páv, žezlo) a Ceres (věnec z klasů), všechny bohyně jsou nahé., Kaufmann 1988#, 20.83., and Obraz dochován pouze krasbami, jež možná pouze kopie Sprangerových kreseb: Wien, Albertina; Amsterdam. De Boer; Darmstadt, Hessisches Landesmuseum; Davis, California, soukr. sbírka; Sotheby's 25 June 1970. Téma zobrazeno na Raffaelem navržené nástěnné malbě v Sala di Psiche, Villa Farnesina, Řím, 1519.
Olej na plátně (196 x 127 cm): nahá Diana (měsíční srpek nad čelem) sedí s oštěpem v jedné a šípem ve druhé ruce, nad ní visí na stromě toulec, u nohou lovecký pes. Zleva k Dianě přistupuje Nymfa s oštěpem ruce doprovázená psem, zprava přichází Nymfa s loveckým psem a ulovenou laní na zádech. Výjev je situován do lesa s průhledem na krajinu., Kaufmann 1988#, I/41., and Fusenig 2010#, č. 87 s. 228-229.
Bronz (77, 3 cm): dvě nahé ženy, mladá stojí (vavřínový věnec na hlavě), v levé ruce drží nahoře věnec, pravicí sráží k zemi stařenu., Fučíková 1997#, 49,I/129, and V inventáři kunstkomory Rudolfa II. z let 1607-1611 (č. 1978) je neřest označena jako Avaritia/ Lakota, patrně narážka na neochotu říšských knížat přispívat na tureckou válku. Sousoší je v inventáři označeno jako Triumf Ctnosti nad Neřestí (Imperium triumphante). Inspirací byla Vriesovi obdobná skupina, kterou Ammanati vytvořil v roce 1540.
Kresba perem (13, 5 x 9, 6 cm), Vpravo nahý Merkur, klečí, je zobrazen jako umělec (v ruce malířská hůlka a svitek), vlevo Minerva, která jej věnčí. Vpravo dole atributy umění (sochařská busta, trubka)., Fučíková 1997#, I/279., and Patrně stránka z památníku (Stammbuch, album amicorum (?), oslava malířství jako svobodného umění. Tématem může být také Merkur jako ochránce umění.
Olejomalba na mědi (23 x 17 cm): uprostřed sedí Roma nebo Svatá říše římská (přilba, brnění, kopí, plášť) v ruce drží sošku bohyně vítězství. Nalevo sedí nahá Venuše objímající se s nahým Bakchem (číše), u Venušiných nohou Amor, u jehož nohou luk a toulec. Napravo sedí Blahobyt (polonahá, věnec z obilí na hlavě), v rukou roh hojnosti a snop se srpem. Dole je personifikace řeky s nádobou s vytékající vodou, vedle níž je medvěd (Sáva ?). Nahoře je napravo Moudrost (přilba, štít, kopí) a žena s odhaleným ňadrem vzhlížející vzhůru. Nahoře se vznáší Fama se dvěma troubami. Výjev je zasazen do přímořské krajiny. and Kaufmann 1988#, 20.54
Olejomalba na dřevě (135 x 63, 5 cm): Amor si vyřezává luk, který má poležený na dvou knihách, v pozadí na zemi hlavy dou amoretti., Kaufmann 1988#, 7.32., and Kopie Parmigianinova obrazu v pražské sbírce Rudolfa II., kam dorazil roku 1603 (dnes Wien, KM). Další Heintzova kopie tohoto obrazu je v Mnichově, postavu Amora Fröschl v obraze z roku 1613 (dnes v Kanadě).