Freska: v popředí venkovan (přepásaný červený plášť po kolena, bílá košile, plstěná čepice) s lopatou přes rameno, za ním chatrč s doškovou střechou, před níž sedí pod stromem žena s dítětem v náručí. Od domu odchází muž s pytlem na rameni. Uprostřed muž orající s párem volů, nahoře muži ryjící do země před chatrčí., Karner 2007#, 132-134., and Prostřednictvím čtyř výjevů zobrazujících Gigantomachii, Železný věk, Stříbrný věk a Zlatý věk byl Valdštejn oslaven jakožto nástroj Božího plánu, podle něhož má potomek Aenea, habsburský císař, znovu nastolit Zlatý věk . Výjevy jsou seřazeny v první knize Ovidiových proměn od Zlatého věku k Gigantomachii, ale v Audienčním sále je předpovězen opačný postup: východiskem je naopak nejhlubší úpadek, vzpoura Gigantů proti Olympanům. Oba výjevy ilustrující úpadek světa (Gigantomachie a Železný věk jsou umístěny směrem k vnějšímu světu, tedy na náměstí před Valdštejnským palácem. Stříbrný a Zlatý věk byly umístěny na protilehlé straně, Zlatý věk vedle okna vedoucího na zahradu Valdštejnského paláce, která se tak stala jeho symbolickou kulisou.
Freska: v popředí sedí pod stromem žena s dítětem na klíně, za ní muž s tyčí v pravici, levou rukou ženě podává plod. U ženiných nohou šelma jdoucí doprava. Uprostřed obrazového pole dvě děti sedí na trávě. V pozadí sedící žena, která přebírá plod od muže stojícího vedle ní (druhou rukou se napřahuje ke koruně stromu pro další plod), na ženin klín si položila hlavu žena sedící vedle ní. Všechny postavy jsou nahé. Restaurováno v letech 1877-1878, kdy mohly být nějaké detaily pozměněny., Karner 2007#, 132-134., and Prostřednictvím čtyř výjevů zobrazujících Gigantomachii, Železný věk, Stříbrný věk a Zlatý věk byl Valdštejn oslaven jakožto nástroj Božího plánu, podle něhož má potomek Aenea, habsburský císař, znovu nastolit Zlatý věk . Výjevy jsou seřazeny v první knize Ovidiových proměn od Zlatého věku k Gigantomachii, ale v Audienčním sále je předpovězen opačný postup: východiskem je naopak nejhlubší úpadek, vzpoura Gigantů proti Olympanům. Oba výjevy ilustrující úpadek světa (Gigantomachie a Železný věk jsou umístěny směrem k vnějšímu světu, tedy na náměstí před Valdštejnským palácem. Stříbrný a Zlatý věk byly umístěny na protilehlé straně, Zlatý věk vedle okna vedoucího na zahradu Valdštejnského paláce, která se tak stala jeho symbolickou kulisou.
Freska: v popředí jezdec v brnění s kopím v levé ruce utočí mečem, který drží v pravé ruce na ležícího vojáka ve zbroji (meč v pravici), který se brání pozdviženým štítem. V pozadí vojsko útočící na hrad na obzoru. Restaurováno v letech 1877-1878, kdy mohly být nějaké detaily pozměněny. Vzorem pro zobrazení byl jiný pramen než Tempesta 1610, 5 (podle těchto rytin jinak všechny další ilustrace Ovidia v Audienční síni)., Karner 2007#, 132-134., and Prostřednictvím čtyř výjevů zobrazujících Gigantomachii, Železný věk, Stříbrný věk a Zlatý věk byl Valdštejn oslaven jakožto nástroj Božího plánu, podle něhož má potomek Aenea, habsburský císař, znovu nastolit Zlatý věk . Výjevy jsou seřazeny v první knize Ovidiových proměn od Zlatého věku k Gigantomachii, ale v Audienčním sále je předpovězen opačný postup: východiskem je naopak nejhlubší úpadek, vzpoura Gigantů proti Olympanům. Oba výjevy ilustrující úpadek světa (Gigantomachie a Železný věk jsou umístěny směrem k vnějšímu světu, tedy na náměstí před Valdštejnským palácem. Stříbrný a Zlatý věk byly umístěny na protilehlé straně, Zlatý věk vedle okna vedoucího na zahradu Valdštejnského paláce, která se tak stala jeho symbolickou kulisou.
Freska: personifikace Věčnosti (bílý čepec, šedý plášť se zlatou podšívkou, červené šaty, pod nimi bílá košile) sedí na tmavém oblaku, levice spočívá na srpku měsíce, pravicí ukazuje na hvězdu. Restaurováno v letech 1877-1878, kdy mohly být nějaké detaily pozměněny. and Karner 2007#, 132-134
Sláva/Fama (dlouhé bílé šaty) s trubkou v pozdvižené pravici letí nad oblakem. Dole vpravo přímořská krajina a ostrovem, na němž hrad, čímž je naznačeno, že sláva císaře Ferdinanda II. se šíří po zemi i přes moře. Restaurováno v letech 1877-1878, kdy mohly být nějaké detaily pozměněny. and Karner 2007#, 132-134
Freska: Giganti jsou nazí s dlouhými vlasy, stojí na skále.V dolním plánu dva Giganti zdvihají balvany, za nimi dva Giganti útočí kopím a kyjem na Olympany zobrazené v horní části obrazu. Olympané se brání spoza mraků, uprostřed je Jupiter s okřídleným bleskem v napřažené ruce, napravo Neptun s trojzubcem. Restaurováno v letech 1877-1878, kdy mohly být nějaké detaily pozměněny., Karner 2007#, 132-134., and Prostřednictvím čtyř výjevů zobrazujících Gigantomachii, Železný věk, Stříbrný věk a Zlatý věk byl Valdštejn oslaven jakožto nástroj Božího plánu, podle něhož má potomek Aenea, habsburský císař, znovu nastolit Zlatý věk . Výjevy jsou seřazeny v první knize Ovidiových proměn od Zlatého věku k Gigantomachii, ale v Audienčním sále je předpovězen opačný postup: východiskem je naopak nejhlubší úpadek, vzpoura Gigantů proti Olympanům. Oba výjevy ilustrující úpadek světa (Gigantomachie a Železný věk jsou umístěny směrem k vnějšímu světu, tedy na náměstí před Valdštejnským palácem. Stříbrný a Zlatý věk byly umístěny na protilehlé straně, Zlatý věk vedle okna vedoucího na zahradu Valdštejnského paláce, která se tak stala jeho symbolickou kulisou. Dalším inscenačním prvkem bylo umístění Gigantů nad krb, jehož plameny se tak staly součástí obrazového prostoru.
Freska: žena se září okolo hlavy (bílá tunika a zlatý plášť) sedí na oblaku s pohledem upřeným k nebesům. V levici drží zlatou sošku. Žena má odhalená ňadra a v levici drží roh hojnosti s plody na znamení, že pravá víra je zdrojem bohatství. Restaurováno v letech 1877-1878, kdy mohly být nějaké detaily pozměněny., Karner 2007#, 132-134., and Identickou personifikaci namaloval Baccio del Bianco na východní stěně v kapli Valdštejnského paláce. Je tu rovněž žena se září okolo hlavy, odhalenými ňadry, rohem hojnosti v levici a zlatou sochou v pravici, rozdíl je pouze v tom, že zlatá socha je mnohem větší.
Freska: putto (zlatá chlamys, vysoké kožené boty) s Jupiterovým bleskem a Amorovým lukem. Restaurováno v letech 1877-1878, kdy mohly být nějaké detaily pozměněny. and Císař Ferdinand II. je v Audienčním sále oslaven prostřednictvím čtyř personifikací - Odvrácení modloslužeb, Sláva, Predestinace a Vítězství. Součástí výzdobného programu jsou i dva proti sobě umístěná zobrazení putti odkazující na Aeneis. Mezi personifikací Majestas a Famy je v trojúhelníkovém panelu na klenbě putto s s okřídleným bleskem a lukem, symboly Jupiterova a Venušina patronátu nad Aineiem, kterou lze přeneseně chápat jako božskou ochranu habsburských císařů. Protějškem je obdobný motiv umístěný na protější stěně: putto s přilbou (Aineiovou?) a toulcem na zádech.
Freska: putto (červená chlamys) s Aineiovou přilbou. Restaurováno v letech 1877-1878, kdy mohly být nějaké detaily pozměněny. and Císař Ferdinand II. je v Audienčním sále oslaven prostřednictvím čtyř personifikací - Odvrácení modloslužeb, Sláva, Predestinace a Vítězství. Součástí výzdobného programu jsou i dva proti sobě umístěná zobrazení putti odkazující na Aeneis. Mezi personifikací Majestas a Famy je v trojúhelníkovém panelu na klenbě putto s s okřídleným bleskem a lukem, symboly Jupiterova a Venušina patronátu nad Aineiem, kterou lze přeneseně chápat jako božskou ochranu habsburských císařů. Protějškem je obdobný motiv umístěný na protější stěně: putto s přilbou (Aineiovou?) a toulcem na zádech.
Freska: Victoria (zlaté šaty, pod nimi dlouhá bílá tunika) letí s vavřínovým věncem v pravici a palmovou ratolestí v levici. Její pravá noha spočívá na hromadě válečné zbroje s červeným praporem, v pozadí město. Restaurováno v letech 1877-1878, kdy mohly být nějaké detaily pozměněny. and Karner 2007#, 132-134
Freska: Vulkán (s pleší a rozcuchanými dlouhými vlasy, v krátké tunice s páskem, na nohou kožené boty) ková na kovadlině pancíř, který drží v kleštích, na zemi součásti zbroje. Napravo sedí polonahá Venuše (bílá tunika, zlatý plášť), před ní stojí Amor, který drží v obou rukou drátěnou síť (košile?). Výjev je situován do skalní sluje s arkádami, nalevo postava přinášející dříví. Výjev je inspirován dobovým holandským žánrovým malířstvím a je pojatý jako scéna ze současné kovárny, čemuž odpovídá prosté oblečení Venuše i to, jak nenuceně sedí na zemi. Kompozici můžeme srovnat například se zobrazením stejného tématu od Davida Tenierse Staršího (1638, Tokyo National Musem inv. n. D. 1991-0001). Restaurováno v letech 1877-1878, kdy mohly být nějaké detaily pozměněny., Karner 2007#, 132-134., and Vyvrcholením výzdoby Audienčnního sálu je nástropní fresko zobrazující Vulkána připravujícího zbroj pro Aieneia v přítomnosti jeho matky Venuše. Díky této zbroji se Aineias stane pánem Itálie a založí iuliovskou dynastii, od níž odvozovali svůj původ Habsburkové. Drátěná síť v Amorových rukou není důvodem, proč celý výjev chápat jako narážku na Vulkánovu past na Venuši a Marta (Karner 2007, 134). Tento výklad by navíc bylo těžké skloubit s výzdobou v Hlavním sále Valdštejnského paláce, kde je zobrazen vítězný Mars ve voze taženém čtyřspřežím.
Freska: nalevo skalní grota s krápníky, z níž vystupuje kamenná nádrž s vodou, ve které stojí Diana (nahá, srpek nad čelem), za ní dvě nymfy, pravá k Dianě vztahuje ruce, aby ji ochránila. Diana právě pravou rukou stříká vodu na Aktaióna (červený plášť, fialový antikizující kožený pancíř, bílá košile, vysoké kožené boty. Aktaión má v pravici oštěp, levici zdvihá překvapeně vzhůru. Na hlavě už má paroží. Před Aktaiónem bílý pes štěkající na Dianu., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. Na výjevu s Aktaiónem v pátém poli Baccio del Bianco zkombinoval motivy z ilustrací Antonia Tempesty a Virgila Solise. Vzhledem k tomu, že ani na jedné grafické předloze výjevu s Aktaiónem není zobrazena skalní grotta s krápníky, je možné tento motiv chápat jako narážku na grotty ve Valdštejnské zahradě, jež je tak definována jako říše Dianina.
Freska: Venuše (koruna, zlatý závoj, bílá tunika, červený plášť) sedí na oblaku na voze taženém párem holubů, před ní klečí Aineiás (vousy, nahý), bohyně ho drží za ruku a polévá mu hlavu ambrosií a nektarem ze zlaté nádoby. Dole laurentský břeh., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V kontextu Valdštejnského paláce série výjevů začíná zobrazením prvotního chaosu na východní straně dveří do Audienčního sálu a končí na západní straně dveří do soukromých komnat vévodových apotheosou Romulovou. Směr čtení se přitom mění, až do pátého pole jsou uspořádány bustrofedon ("jako se obracejí dobytčata"), od výjevy s Pyramem se v každém poli začíná na východě, tedy napravo, jdeme-li z Audienčního sálu. Toto uspořádání mělo patrně zdůraznit chronologickou posloupnost apotheosy Aeneovy a apotheosy Romulovy, aby tak vynikl smysl celé dekorace, jímž byla oslava role Albrechta z Valdštejna při budoucí apotheose, jíž byl oslaven Romulův potomek a současný císař, Ferdinand II.
Freska: Romulus v brnění (červený plášť) sedí ve voze mířícím na nebe, který řídí Mars (rovněž v plné zbroji s kopím v ruce). Pod vozem růžová oblaka, dole římský vrch Palatin s hradní věží, která naznačuje sídlo pozdějších římských císařů., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V kontextu Valdštejnského paláce série výjevů začíná zobrazením prvotního chaosu na východní straně dveří do Audienčního sálu a končí na západní straně dveří do soukromých komnat vévodových apotheosou Romulovou. Směr čtení se přitom mění, až do pátého pole jsou uspořádány bustrofedon ("jako se obracejí dobytčata"), od výjevy s Pyramem se v každém poli začíná na východě, tedy napravo, jdeme-li z Audienčního sálu. Toto uspořádání mělo patrně zdůraznit chronologickou posloupnost apotheosy Aeneovy a apotheosy Romulovy, aby tak vynikl smysl celé dekorace, jímž byla oslava role Albrechta z Valdštejna při budoucí apotheose, jíž byl oslaven Romulův potomek a současný císař, Ferdinand II.
Freska: nalevo letí Daidalos (bílé vousy, hnědá bederní rouška řemeslníka), napravo padá Ikaros (červený plášť) hlavou dolů do moře. Vepředu skalisko, uprostřed mořské hladiny ostrov s věží. Nahoře zářící slunce., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V jednotlivých klenebních polích jsou výjevy uspořádány v osmi kontrastních párech, směr čtení se přitom mění, až do pátého pole jsou uspořádány bustrofedon ("jako se obracejí dobytčata"), od výjevy s Pyramem se v každém poli začíná na východě, tedy napravo, jdeme-li z Audienčního sálu. Toto uspořádání mělo patrně zdůraznit chronologickou posloupnost apotheosy Aeneovy a apotheosy Romulovy, aby tak vynikl smysl celé dekorace, jímž byla oslava role Albrechta z Valdštejna při budoucí apotheose, jíž byl oslaven Romulův potomek a současný císař, Ferdinand II. V sedmém poli je pár Proserpiny unášené do podsvětních hlubin a Ikarův pád z nebes postaven do dramaticky vypointovaného protikladu k následujícímu páru, nanebevzetí Aenea a Romula.
Freska: Pyrrha (hnědá dlouhá tunika, bílý šátek na hlavě) a Deukalión (kožené boty, zlatá suknice, bílá košile a červený plášť) jdou doleva, v jedné ruce si tisknou k prsoum kameny, druhou házejí kámen za sebe. Za nimi vyrůstají ze země dvě nahé postavy. Na obzoru vlevo stromy., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V jednotlivých klenebních polích jsou výjevy uspořádány v osmi kontrastních párech.
Freska: Európé (bílá košile, červené šaty) sedí na býku plovoucím ve vodě, oběma rukama se drží jeho rohů., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V jednotlivých klenebních polích jsou výjevy uspořádány v osmi kontrastních párech.
Freska: Zlatý vůz se čtyřspřežím hnědáků se řítí k zemi s Faethonem (červené antické brnění, vysoké boty) s rozhozenýma rukama, nahoře v prozářeném otvoru v oblacích Jupiter s okřídleným bleskem v ruce., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze: chaos, stvoření světa, Deukalion a Pyrha, Merkur zabíjí Arga, Faethon, Arkas a Kallisto, Europa, Kadmos a dračí plémě, Diana a Aktaion, Narcissus, Pyramos a Thisbe, Perseus a zrození Pegasa z Medusiny krve, Pluto unáší Proserpinu, Ikaros a Daidalos, apotheosa Aenea a Romula, mýtických předků císařské dynastie. V jednotlivých klenebních polích jsou výjevy uspořádány v osmi kontrastních párech.
Freska: Kadmos (žluté antické brnění, přilba, tmavě červený plášť) , vztahuje pravici k poli, na němž vyrůstají ze země ozbrojenci, dva se již pustili do souboje. Na zemi před Kadmem oštěp, který tam odložil, jak mu přikázal jeden z ozbrojenců., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V jednotlivých klenebních polích jsou výjevy uspořádány v osmi kontrastních párech. Výjev s Kadmem souvisí s protějškovým tématem, který zobrazuje jeho sestru (k boji s drakem došlo proto, že se vydal hledat Evropu). Dvojice témat patřila k habsburské mytologii, vedle sebe je najdeme ve cviklech na jižním konci západního průčelí Belvedéru císaře Ferdinanda I. na Pražském hradě (Bažant 2006, 138).
Freska: Arkás (lovecké boty, krátká zlatá suknice, červený plášť, na zádech toulec) od pasu nahoru proměněný v medvěda je unášen z Jupiterovy vůle na nebe. Nad ním prozářený otvor v oblacích, v něm směřuje vzhůru jeho matka Kallistó proměněná již dříve v medvěda., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V jednotlivých klenebních polích jsou výjevy uspořádány v osmi kontrastních párech. V jednotlivých klenebních polích jsou výjevy uspořádány v osmi kontrastních párech, ve třetím poli chtěl Baccio di Bianco proti pádu Faëthonta postavit inverzní příběh, nanebevzetí. V Proměnách ilustrovaných Tempestou však není nanebevzetí Kallisto a Arkada zobrazeno, a proto si malíř upravil kompozici Virgila Solise.