Mědirytina (423 x 279 cm). V popředí skupina - Paris podává Venuši jablko, po Venušině pravici malý Amor (luk a šíp) a sedící Minerva (štít, helma, na zemi toulec). Po levici Juno a z oblak se vznáší Merkur (kaduceus, okřídlený klobouk) a putto s věncem. V popředí vpravo říční bůh, v pozadí vlevo skupina postav. and Vlnas 2005, 114-115.
Kresba tužkou (388 x 262 mm). Sudie pěti Amorků - sedí na oblaku, letí s lukem a šípem, s drapérií, střílí z luku atd. Na zadní straně letící Kupido., Zlatohlávek 1997#, 316, č. LX., and Ve sbírce NG od roku 1956.
Kresba. Dvě alegorické postavy, zobrazené na obou stranách téhož papíru, představují bohyně. Na lícové straně Pomona - stojící ženská postava, v klíně drží drapérii, ve které jsou různé plody. Na rubové straně Diana - stojící ženská postava kladoucí levou ruku na krk psa., Zlatohlávek 1997#, 302, č. LVIII., and Ve sbírce NG od roku 1949, ze sbírky Vincence Kramáře. Postava dívky držící v drapérii plody (Pomona nebo také alegorie Podzimu) je inspirována antickou plastikou, která byla až do 18. století považována za bohyni Pomonu (Florencie, Uffizi, římská kopie, 1. st. př. Kr.-1. stol. po Kr. , srov. Bober, Rubinstein 1991, 94, č. 58).
Mědiryt (387 x 570 mm). Figurální scéna v lesní krajině s průhledem na vesnici s mlýnem. Vpravo skupina figur - Amor (křídla, šíp), za ním sedící muž a dívka, (která umírá ?), Satyr a tři ženy (jedna z nich sedí na stromě), před skupinou leží pes. Vlevo v popředí skupina Satyrů a nymf s dětmi, na které se dívá Amor. Za nimi na skále nymfa (?) leží a opírá se o nádobu s vytékající vodou, za ní za kamenem žena která si drží pravou rukou pramen vlasů, a koza (?). Uprostřed v průhledu Helios na slunečním voze taženém dvojspřežím., Zlatohlávek 1997#, 171, č. 94., and Ve sbíkách NG od roku 1952 (zakoupeno ze soukromého majetku). Rytina podle Giulia Romana.
Mědiryt (37, 6 x 25 cm): Amor svazuje provazem klečícího nahého Merkura (okřídlené boty). Před Merkurem leží na zemi jeho okřídlená čapka a caduceus, vedle leží atributy Amorovy - luk a toulec se šípy. Napravo stojí nahá Venuše (draperie přes ruku) a ukazuje pravicí na Merkura. V pozadí vlevo kruhový chránek se sochou Merkura, k níž se vkleče modlí dvě postavy. Před chrámkem zapálený oltář, u něhož obětuje kněžka (plášť přetažený přes hlavu)., Fučíková 1997#, I/324, and Podle doprovodného textu byl mědiryt zhotoven podle ztraceného obrazu Bartholomea Sprangera, podle něhož byla později zhotovena kopie (Rossacher 1981). Pod obrazem je vysvětlující text, jehož první řádka je parafrází Vergiliova slavného verše ze Zpěvů pastýřských: "omnia vincit Amor: et nos cedamus Amori (Verg. ecl. 10, 69). Jelikož se v textu výslovně píše, že Amorovi ustupuje Moudrost (Sapientia), nelze smysl obrazu omezovat na výmluvnost (Kaufmann 1988, 20.77; Fučíková 1997, I/324). Doprovodný text se velmi těsně váže k obrazu a jeho poslední dvouverší vysvětlují scénu s obětníky a Merkurovým chrámem, která je v pozadí: i když se chceme chovat moudře, nakonec stejně podlehneme Amorovi. Kdybychom Merkura chápali výlučně jako ztělesněnou výmluvnost, výjev v pozadí by nedával smysl.
Olej na železném plechu (26 x 30, 5 cm): Adónis (antikizující lovecký oděv, plášť), kopí v levici, v níž drží rovněž vodítka dvou loveckých psů. Objímá nahou Venuši před odchodem na lov, bohyně levicí tiskne k boku Amora se šípem v ruce. Před Amorem na zemi luk a toulec. Za Venuší látka přehozená přes strom, improvizovaný lovecký příbytek. Napravo průhled do krajiny s ruinou. and Fučíková 1997#, I/57.
Mědiryt (306 x 212 mm). Výjev v krajině, v popředí truchlící malý Amor (luk, toulec se šípy), po jeho pravé straně Venuše (perlová čelenka, náhrdelník, náušnice a náramek na paži) stojí ve vodním toku, za jejími zády skalisko porostlé vegetací. Bohyně drží oběma rukama větvičky růžového keře, hlavu otáčí přes levé rameno ke dvěma běžícím postavám, které jsou vidět v dálce v průhledu do krajiny. Muž v antické zbroji (přilba, pancíř, meč) pronásleduje mladíka. Za dvojicí architektura hradu., Zlatohlávek 1997#, 169, č. 92., and Ve sbírce NG od roku 1958 (GSPR: z grafické sbírky založené roku 1883 při obrazárně v Rudolfinu, dříve "aus dem Besitz des Grafen Daun Wien, srov. Zlatohlávek 1997, 169). Vydal Carlo Losi (2. pol. 18. stol.). Podle Lucy (Romano) Penniho. Venuše je zraněná trny bílé růže, která se její krví zbarví doruda. Nápis dole ve smyslu....
Olej na plátně (167, 5 x 89, 5 cm). Postava nahé Venuše, kolem těla drapérie, která vlaje za ní jako plášť. Levá ruka je pozdvižená, drží luk, o který škemrá malý Amor, stojící u jejích nohou toulec se šípy má zavěšený přes rameno. Vlevo dole dva holubi., Slavíček 1993#, 201-202., and Obraz zřejmě pochází ze sbírky Rudolfa II. František Antonín hrabě Berka z Dubé jej získal v roce 1671 z obchodu ve Vídni (1671-1706 zámek Nový Falkenburk). V nostické sbírce v letech 1706-1945.
Olej na plátně (166, 5 x 207 cm). Figurální scéna v kovářské dílně. Vlevo stojí Venuše s malým Amorem, na zemi luk se šípy. Před Venuší skupina mužů pracujících u kovadliny, vpravo výheň., Slavíček 1993#, 223-224., and Obraz prozrazuje autorovu důvěrnou známost antických sochařských děl. Byl zakoupen Františkem A. Berkou z Dubé kolem roku 1672 ve Vídni, v letech 1671-1706 na zámku Nový Falkenburk. Od roku 1706 v nostické sbírce, do NG převedeno v roce 1945. Kompozičně dílo inspirováno freskou v Salla delle prospettive (Baldassare Peruzzi) a Salla di Amore e Psiche (Raffael) ve vile Farnese. Venuše s Amorem je zrcadlově převrácenou kopií bohyně podle Paridova soudu od Raimondiho (dle Raffaela). Vulkán podle reliéfu na sarkofágu v Museo Capitolino, Venuše podle Venus felix v Belvedere a Kyklopové podle Laokoona a torzo Belvedere. Existuje hypotéza, že se jedná o repliku nezachované malby, součásti triptychu, jehož dvě křídla jsou ve Vídni (Venuše a Mars, Vulkán předávající zbraně bohyni Thetis: Kunsthistorisches Museum).
Olej na plátně (74, 5 x 101 cm): Vestálka Tuccie přináší na důkaz svého panenství vodu v sítu. Výjev je situován do otevřené haly, v níž shodiště vede k soše Diany (nahá, měsíční srpek na čele, luk, toulec) na kruhovém podstavci s antikizující dekorací (hlavy Faunů a festony)., Vlnas 2001#, 157 č. I/4.30., Stolárová, Vlnas 2010#, III.10, and Obraz získal Humprecht Jan Černín za svého působení v Benátkách v letech 1660-1663. O tématu srov. Exemplum: Tuccia. Škréta se při koncipování svého obrazu nedržel ani antických pramenů, ani reálií. Výjev je zasazen architektonického rámce evokujícího obecně Řím, jedinými antikvářskými detaily je kruhová báze sochy a socha Diany, která tu nahradila Vestu. O tématu srov. Exemplum: Tuccia.