Tvar vyduté rakve s pilastry (italské vzory) možná inspirace rytinou Jana Vredemana de Vries (kniha o náhrobcích 1563)nebo návrhy náhrobků Cornelise Florise, autor asi Antonio Brocco
Na stropě sálu domunuje obdélná freska s figurální scénou v krajině. Orfeus sedí na skalisku, levou rukou drží nástroj (viola ?), za ním vlající plášť, kolem něho různá zvířata., Poche, Preis 1973#, 128-129., Vlček 2000#, 418-422., and Preiss 2008#, 51.
Dominanta Nového města. Centrální stavba založena Karlem IV. podle modelu oktogonální kaple paláce v Aachen. Přestavba za opata Matyáše, rádce krále Vladislava (1498 přesbytář, nová klenba, patrně H. Spiess). Hvězdicová klenba (1575, patrně dílo Boniface Wolmuta, připsal mu ji E. Bachmann, 1958), dynamická koncepce, síť kružby ve tvaru hvězdy, už konstrukce renesančního typu. and Hořejší 1979#, s. 18, 21, 56, 72, 149, pozn. 28, obr. 136.
Celý titul: Angeli Politiani Opera, quae quidem extitere hactenus, omnia, longe emendatius quam usquam antehac expressa: quibus accessit Historia de Conjuratione Pactiana in familiam Medicam, etc. Ms. notes.. pp. 665. Apud N. Episcopium Iuniorem: Basileae, 1553 (první vydání Aldus 1498). Exemplář pochází z jezuitské knihovny v Českém Krumlově, jezuitkská kolej zde byla zřízena 1586. and Polizianovo dílo "Favola d'Orfeo" z doby okolo roku 1480 je nejenom první světská hra, ale také první bukolická divadelní hra, která stojí u počátku obnovy antické pastorální tradice.
Mědiryt podle B. Sprangera (67, 8 x 49, 8 cm): tři nahé Múzy malířství, sochařství a architektury - Pictura (paleta se štětci), Sculptura (soška, odpichovátko), Architectura (úhelník, plán, odpichovátko). Za Múzami je skrytý beran, o kterého se zády opírají. Múzy se jednou rukou navzájem objímají, druhou se drží levice Famy (křídla, trumpeta), která je za troubení vynáší k bohům na nebesa. Olympští bohové sedí na oblaku vlevo nahoře. Uprostřed je Jupiter (křídlený blesk, orel) s rysy císaře Rudolfa II., který na Múzy ukazuje nataženou levicí. Múzy Jupiterovi gesty doporučuje nalevo Minerva (zbroj, štít) a napravo Merkur (caduceus). Za Merkurem sedí Neptun (trojzubec), mezi Merurem a Jupiterem lze rozeznat Pluta (dvojzubec) a Saturna (kosa). Pod Múzami Amor (luk a toulec) s vavřínovým věncem ve zdvižené pravici, za ním palmový list. Amorova levá ruka spočívá na znaku Antverp, kterým Spranger obraz věnoval. Amor sedí na oblačném sloupu, který vynáší Múzy na nebe, v něm hlava Zefyra foukajícího na Múzy. Napravo je přímořská krajina, v popředí triumfální oblouk s císařským znakem, před nímž je shromáždění, v jehož čele stojí císař a papež, nalevo je vedle sebe císařský prapor (dvouhlavý orel) a prapor papežský (tiára s klíči), napravo jsou prapory habsburských zemí. Papež a císař pozorují umělce při práci, malíře, sochaře a architekta. Malíř na rozměrné plátno maluje antikou inspirované téma, Victorii s věncem, po antickém způsobu je nahý. Sochař tvoří rovněž antikizující dílo, sochu říčního božstva (vedle socha sfingy a antické mužské torzo), na vítězném oblouku stojí architekt a řídí stavbu tyčící se u levého okraje obrazu. Architekt stojí u žebříku vedoucího na novostavbu, na jejíž střeše pracují zedníci. Architektonické pojetí stavby je renesanční (okno rámované antikizujícími pilastry). Zatímco oblak s olympskými bohy i skupina s umělci vlevo dole jsou osvětleny zářivými nebeskými paprsky, pravá polovina obrazu tone v temnotě, v níž je turecké vojsko (turbany, kaftany, turecké standarty a praporce). Turek v poředí právě vystřelil šíp na Múzy. Spranger k dílu vytvořil tři přípravné kresby (Mnichov, Staatliche Graphische Sammlung inv. 2195, 13696 a 13764) ., Fučíková 1997#, I/328, and Alegorický výjev je oslavou renesance a římského císařství jakožto záštity kultury a evropské civilizace, kterou chrání před barbary. Politický aspekt výjevu je naznačen fyziognomií Jupitera (císař Rudolfa II.) a beranem za Múzami odkazujícím na habsburský řád zlatého rouna (symbol boje proti nepřátelům křesťanství). Zcela jednoznačně je politický charakter alegorie vyjádřen císařskými vlajkami a císařským znakem na vítězném oblouku. Císařská vlajka je navíc nad vlajkou papežskou, čímž byl císař oslaven jako ochránce křesťanství, což bylo velice aktuální téma vzhledem k turecké hrozbě. Tento výklad se opírá o rytinu a doprovodnou báseň, která vychází z klasicistní triády: rozkvět umění v antickém Řecku (Hellada a Lysippos), úpadek v důsledku invaze barbarů, která zasáhla i Evropu a znovuzrození pod záštitou Jupitera, tedy návrat k antické velkoleposti. To je na obraze naznačeno tím, že všichni umělci tvoří antikou inspirovaná díla. Malíř je navíc po antickém způsobu nahý, architekt řídí novostavbu inspirovanou antikou ze střechy antického římského vítězného oblouku (doslovně stojí na antických základech evropské kulturu). Sochař má vedle sochy, na které právě pracuje, antickou sochu (patrně slavné Torso Belvedere) a egyptskou sfingu (egytptská inspirace antického řeckého sochařství byla antickými autory všeobecně uznávána). Trojice Múz je rovněř pojata na antický způsob a evokuje slavné antické sousoší tří Grácií. Sprangerova alegorie je tedy oslavou císařství, konkrétně Rudolfa II., jako obnovitele kultury antického Řecka a Říma.
Mědiryt (526 x 824 mm). Tisk ze dvou desek, fragment (chybí levý roh s postavou Apollóna v nice. Na schodech před architekturou lycea s fasádou zdobenou nikami se sochami antických božstev (Apollón, Minerva) a reliéfy stojí skupina postav. Uprostřed komposice stojí Aristoteles a Platón. Oba filosofové drží v levé ruce knihu svých spisů. Kolem stojí a sedí vládci a další významní učenci., Zlatohlávek 1997#, 166, č. 89., and Převedeno z NM v Praze (1949). Rytina podle výzdoby Raffaelových stanzí ve Vatikánu (Stanza della Segnatura1509-1510). Vydal Hieronymus Cock v Antverpách 1552.