Stříbrná tepaná mísa (41 x 52 cm), na spodní straně dna reliéf. Uprostřed obrazového pole polonahá Diana (měsíční srpek na čele) v potoce, před ní Aktaión (čapka, kabátec, vysoké boty, přes rameno brašna), na čele parůžky. Okolo jsou nahé Dianiny družky a lovečtí psi, v popředí nalevo Nymfa stojí a napravo sedí. Nalevo vepředu leží na zemi toulec a luk, další toulec a luk visí na stromě vzadu napravo. Výjev je zasazen do lesní krajiny., Fučíková 1997#, II/16., and K reliéfu se dochovala Vianenova přípravná kresba (viz: Frankfurt am Main, Diana a Aktaión). Mísa byla součást soupravy, k níž patřila konvice s reliéfem s Dianou a Kallistó (viz: Amsterdam, Příběh Kallistó). Mísa byla brzy po svém vzniku odvezena z Prahy do Holandska, kde se reliéfem inspirovala celá řada umělců.
Rytina (38, 1 x 51, 1 cm): Aktaión (plášť, oštěp) doprovázený dvěma loveckými psy vkročil k potoku, v němž se koupe polonahá Diana (srpek ve vlasech). Bohyně se sklonila stříká vodu na lovce. Okolo jsou Nymfy, ta stojící vedle Diany se ohlíží na Aktaóna a chystá se zakrýt svojí velitelku, vedle ní stojí nahá Nymfa, která sundavá ze stromu luk, nad ním visí toulec. Nymfa napravo se ohlíží k Aktaiónovi a obléká se, nahé Nymfy uprostřed si lovce nevšímají a odpočívají, prostřední má nad čelem stínítko proti slunci a shlíží se v zrcadle., Prag um 1600#, I, č. 303 s. 416., and Díky rytině Aegidia Sadelera byl obraz Diana a Aktaión nejčastěji kopírovaným Heintzovým dílem, podle jeho kompozice vznikaly rytiny, obrazy i reliéfy.
Kresba (29, 7 x 41, 7 cm): Aktaión (antikizující oděv, úlášť, meč, kopí) vede psy na vodítku, ohlíží se na nahou Dianu v potoce, která se levicí zakrývá pláštěm, pravici pozdvihuje s varovně zdviženým ukazováčkem. Okolo polonahé Nymfy., Kaufmann 1985#, 74., and Jedno z nejstarších děl Hanse van Aachena inspirovaných antickou mytologií.
Aktaión (přepásaná tunika, vysoké boty, u pasu toulec) s lukem v ruce, doprovázený psy, přistupuje k tůni a zaclání si pravicí oči, aby dobře viděl. V tůni se koupe nahá Diana, za ní tři nymfy. V pozadí je zobrazeno pokračování příběhu, které není na grafické předloze: psy štvou Aktaióna proměněného v jelena., Lejsková-Matyášová 1956#., and Malovaný strop byl do radnice přenesen z tanečního sálu místního zámku v roce 1930 (restaurován B. Čílou a instalován 1933). Další malované stropy z dobrovického zámku byly sejmuty a převezeny na zámky Mnichovo Hradiště, Plumov a Bělá pod Bezdězem (odtud později na Švihov). V polích stropu sálu dobrovické radnice jsou erby Valdštejnů a osm maleb inspirovaných Ovidiovými Proměnami podle dřevorytů Virgila Solise (1563): Jupiter a Kallistó, Narkissos, Diana a Aktaión, Kefalos a Aurora, Lov kalydónský, Kyparissos, Adonis a Venuše, Picus a Kirké. Další příběhy z Proměn jsou zastoupeny dvojicemi postav s atributy a nápisy.
Kresba (15, 8 x 21, 5 cm): uprostřed obrazového pole polonahá Diana v potoce, před ní Aktaión, okolo nahé Dianiny družky, v popředí nalevo stojí a napravo sedí. Výjev je zasazen do lesní krajiny., Fučíková 1997#, II/290., and Přípravná kresba k reliéfu na zlatém poháru Jindřicha Julia z Braunschweigu z roku 1610 (Molen 1984 č. 16), kompozice byla znovu použita na stříbrné plaketě z roku 1612 (Molen 1984, č. 118) a na stříbrné oválné míse z roku 1613 (viz: Amsterdam, Diana a Aktaión).
Na stropě sálu fresková výzdoba, iluzivní architektura s figurální scénou v oblacích, zlatá chiaroscurová malba v reliéfu umístěném v malované balustrádě: Diana a Aktaión., Samek, 1999#, s. 25-27., Zbranková 2006#, 22-32., and Malíři Domenico Maria Francia a Alessandro Farretti, patrně podle návrhu Giovanniho Battisty Pellizuoliho.
Freska v kartuši: v jezírku se koupe skupina nahých dívek, uprostřed je dívka se srpkem měsíce nad čelem - Diana. Proti nim do jeskyně nahlíží lovec (oštěp) se dvěma psy - Aktaión. Nymfy jsou zděšeny, jedna z družek se Dianu pokouší zahalit. Výjev je situován do prostředí lesní jeskyně s jezírkem. Po stranách kartuše dvě monochromní figury napodobující sochařskou výzdobu. U nohou mají atributy lovu (kopí, luk, toulec). and Kompozice převzata z obrazu Marcantonia Franceschini z let 1692-1700. Franceschini se inspiroval Heintzovým obrazem z doby okolo roku 1600 (Wien, Diana a Aktaión), který Werle mohl znát ze Sadelerovy rytiny (srov. Miller 1991, s. 72). Z Heintzovy kompozice, která byla velmi často napodobována, se do Werleho nástěnné malby dostala Diana, která se předklání, aby mohla nabrat vodu do dlaně, dále postava pololežící Nymfy v popředí a umístění Aktaióna do středu zadního plánu.
Akvarel na pergamenu (22 x 33 cm). Nalevo je nahá Diana (půlměsíc na hlavě, šperky) stojící v potoce, je skloněná k vodní hladině a levicí stříká vodu na Aktaióna, pravicí si kryje klín smotaným oděvem. Na břehu je Dianin luk a toulec se šípy, vedle stojí svlékající se Nymfa. Na protějším břehu potoka stojí nahá Nymfa česající si vlasy hřebenem. Za ní dvě objímající se nahé Nymfy pod improvizovaným stanem z vybledlé červené látky, jedna stojí, druhá sedí na bílé látce. Nalevo před stanem dvě nahé Nymfy sedí na bílé látce, pravá objímá svojí družku okolo ramen a ukazuje jí její tvář v zrcadle, které drží v pozdvižené levici. Zleva přichází Aktaión (antikizující oděv, modrý plášť a modré páskové boty), v levici drží oštěp, v pravé vodítko tří psů běžících za ním. Na hlavě se mu již objevily parůžky. Výjev situovaný do lesa s průhledem na hory je zasazen do širokého rámu od Georga Hoefnagela s rostlinnými motivy a drobnými živočichy, v němž jsou nápisové kartuše., Kaufmann 1988#, 10.1., and Pojetí scény s Aktaiónem je převzato z ilustrace Virgila Solise k Ovidiovým Proměnám (Spreng 1563, 40). Mýtus o Aktaiónovi (Ovidius, Proměny 3, 177-194), však nebyl v tomto případě cílem, ale prostředkem pro alegorické zobrazení. Ukazují na to postavy krášlících se a objímajících se Nymf, které symbolický charakter výjevu podtrhují tím, že zcela ignorují přítomnost Aktaióna, na jehož příchod reaguje pouze Diana. Nymfy neodkazují na mýtus o lovci Aktaiónovi, na něhož dopadl boží hněv, ačkoliv nic nespáchal. Hoefnagelovi šlo o erotickou intrepretaci konfliktu mezi lovcem a panenskou bohyní, což naznačuje dvojice Nymf, která je nejblíž Aktaiónovi: mají nohy propletené tak, že není pochyb o tom, že zobrazení je metaforou soulože mezi mužem a ženou. Na Hoefnagelově akvarelu je muž konfrontován s anti-ženou, od níž se jeho mužskost odrazila jako obraz v zrcadle. Skutečnost, že Diana je zrcadlovým obrazem Aktaióna zdůrazňuje dvojice Nymf, které stojí mezi nimi na opačných stranách potoka, jejich postoj je totiž téměř dokonalou stranově převrácenou inverzí. Zrcadlení a zrcadlo jsou klíčem k tomuto alegorickému výjevu - Nymfa, která se dívá do zrcadle, totiž nepřehlédnutelným způsobem opakuje gesto bohyně, kterým je útok obrácen proti útočníkovi, Dianino stříknutí učinilo z lovce lovnou zvěř. Explicitně na tento výklad ukazují připojené verše, které citují druhou polovinu erotické básně Theodora de Beze: "Lovec stejně jako milenec nemají rádi vítr a déšť, a oba bláhově krmí svoje zuřivé psy. Ale v jednom se přeci jen liší, když totiž svou kořist pokoří, jenom lovec je po zásluze odměněn za svoje strádání. Nešťastný milenec ztrácí svou lovnou zvěř přesně v tom okamžiku, když jeho kořist, jako oběť, leží na zádech (Beze 1548, 97, 7-14)." Beze se v básni "Comparatio amantis cum venatore/ Srovnání milence a lovce" mohl inspirovat Bourbonovou básní "Venator et amator/ Lovec a milenec" (Bourbon 1533, fol. 25v), ale antickým pramenem obou básní jsou Horatiovy verše ze druhé knihy Satir (Hor. s. 2, 105-108). I metaforický obraz loveckého psa jako mužského pohlavního údu, který najdeme v citátu z Bezovy básně a snad i na Hoefnagelově akvarelu, má antický původ (Aristoph. Lys. 158, aj.).
Olej na dubovém dřevě (110 x 78 cm)., Vacková 1989#, 364, 377., and Od roku 1685 je dílo doloženo na Pražském hradě. Diana s nymfami v bazénu, vedle stojí Aktaión s jelení hlavou.