Dvojice pololežících postav, muž a žena, s tvářemi obrácenými k sobě. Muž má na hlavě věnec z dubových listů, levá ruka drží pouzdro dýkou a noži, jeho protějškem je dívka ve světlomodrých šatech zobrazená zepředu, s jedním ňadrem odhaleným, s červenou drapérií přehozenou přes ramena. and Dvojici lze interpretovat jako alegorické zobrazení obory, a to vzhledem k umístění nad okna orientovaná do okolní přírody. Žena by mohla být alegorií Plodnosti (květiny ve váze nad ní, odhalené ňadro) a muž alegorií Obory (věnec z dubových listů, pouzdro s loveckou výbavou).
Freska v kartuši: v jezírku se koupe skupina nahých dívek, uprostřed je dívka se srpkem měsíce nad čelem - Diana. Proti nim do jeskyně nahlíží lovec (oštěp) se dvěma psy - Aktaión. Nymfy jsou zděšeny, jedna z družek se Dianu pokouší zahalit. Výjev je situován do prostředí lesní jeskyně s jezírkem. Po stranách kartuše dvě monochromní figury napodobující sochařskou výzdobu. U nohou mají atributy lovu (kopí, luk, toulec). and Kompozice převzata z obrazu Marcantonia Franceschini z let 1692-1700. Franceschini se inspiroval Heintzovým obrazem z doby okolo roku 1600 (Wien, Diana a Aktaión), který Werle mohl znát ze Sadelerovy rytiny (srov. Miller 1991, s. 72). Z Heintzovy kompozice, která byla velmi často napodobována, se do Werleho nástěnné malby dostala Diana, která se předklání, aby mohla nabrat vodu do dlaně, dále postava pololežící Nymfy v popředí a umístění Aktaióna do středu zadního plánu.
Monochromní freska: Diana uprostřed skupiny Nymf (oštěpy a luk) se psem pozoruje s odmítavým gestem obou rukou Kallistó, které družky zdvihají oděv nad těhotným břichem. and Malba nedosahuje takové úrovně, kterou má polychromní kompozice na stropě hodovního sálu. Autorství G. Werleho může být sporné.
Monochromní nástěnná malba v malovaném řezbovém rámu. Scéna v lesní krajině, vlevo pod stromem sedí Diana (srpek měsíce ve vlasech, v levici kopí). K bohyni přichází postava v krátké říze, zvlněné vlasy po ramena (žena nebo muž), v levé ruce kopí, pravá napřažena k Dianě, doprovázená dvěma psy. and Obraz je velmi neuměle namalován, zcela jistě není dílem autora monumentální stropní fresky na Ohradě (G. Werle). Není vyloučeno, že nevznikl současně s nástropní kompozicí, ale o něco později, těsně před dokončením zámku. Postava přicházející k Dianě má na sobě krátký oděv, může se jednat o muže, ale i o postavu ženy v loveckém chitónu. Spojení Diany a lovce či lovkyně může evokovat několik tématických okruhů (e.g. Dianina družka, lovec Aktaión, Orión), v tomto případě však k tomuto poněkud melancholickému výjevu nemáme průkazné analogie, které by jej umožnily blíže specifikovat.
Freska v kartuši: figurální kompozice na pozadí lesa, v popředí uprostřed Diana (nad čelem srpek měsíce), střílí z luku. Před bohyní pokleká Nymfa s pravou rukou nataženou kupředu k medvědovi, který se objevuje za stromem. Kolem bohyně družina dívek se psem, kterého jedna z nich drží na vodítku, vpravo leží srna a dva ulovení divočáci. Na kmeni stromu v pravé části obrazu visí lesní roh, luk a toulec na šípy. Po stranách kartuše dvě monochromní figury napodobující sochařskou výzdobu. U nohou mají atributy lovu - lovecký roh, sítě, toulce se šípy. and Werle se těsně držel obrazu se stejným námětem od Marcantonia Franceschini 1692-1700, z něhož převzal doslova postavu střílející Diany, postoj Nymfy se psem a Nymfy vztahující ruku k medvědovi i medvěda za stromem. Zvíře patrně odkazuje na příběh Kallistó, který je zobrazen na východním fabionu hodovního sálu, tedy v bezprotřední blízkosti výjevu s Dianiným lovem. Poté, co Kallistó porodila syna, kterého s ní zplodil Jupiter, žárlivá Juno Nymfu proměnila v medvědici.
Monochromní freska: vpravo Létó, která drží v náručí své děti (Dianu a Apollóna), napřaženou rukou proměňuje skupinu vesničanů v žáby. V pozadí rákosí. and Malba nedosahuje takové úrovně, kterou má polychromní kompozice na stropě hodovního sálu. Autorství G. Werleho může být sporné. Autor malby se těsně držel obrazu se stejným námětem od Marcantonia Franceschini, z něhož doslova ocitoval postavu Latony s dětmi v náručí i postavu vesničana se žabí hlavou.
Monochromní nástěnná malba. Scéna v lesní krajině. Mladý muž, se opírá levým loktem o pařez stromu, je otočený zády, v pravé ruce drží kopí, u jeho nohou stojí pes. and Obraz je velmi neuměle namalován, zcela jistě není dílem autora monumentální stropní fresky na Ohradě (G. Werle). Není vyloučeno, že nevznikl současně s nástropní kompozicí, ale o něco později, těsně před dokončením zámku. Vzhledem k tomu, že na jižní straně severního fabionu je zobrazena Diana (Seléné), obraz by mohl představovat Endymióna.
V hodovním sále prvního patra zámku je strop vyzdoben monumentální freskou s iluzivní architekturou a nebeským triumfem bohyně lovu Diany. Uprostřed je zobrazen spor mezi Jupiterem a Juno v přítomnosti sourozenců Apollóna a Diany. Spor se týká Amora, který na fresce vystupuje celkem třikrát. Jednak je součástí ústředního pole, kde sedí na jižní straně, pod Apollónem, připravený vystřelit ze svého luku střelu milostné vášně. Hned vedle, pod jižním obloukem iluzivní architektury je Amor zobrazen podruhé, v tomto výjevu jej jeho matka Venuše sama odzbrojuje a bere mu šíp. V protějším, severním, iluzivním oblouku Amora trestá Žárlivost a Cudnost. Tuto severo-jižní Amorovu osu kříží Dianina osa východo-západní. Na východě je zobrazená Diana uprostřed svých družek, na protější straně jsou dvě personifikace, z nichž jedna je tím, že se staví proti Amorovi definována jako jeho opak, čili Cudnost. Kopí Cudnosti míří na jižního Amora chystajícího se ke střelbě, obdobně jako kopí na kance, které drží putti pod Dianou, míří směrem na severního Amora, kterého trestá Žárlivost. Za žárlivostí letí další Cudnost, která je lukem a loveckými botami připodobněna k Dianě. Motiv trestu a Diany spojuje všechny výjevy na fabionu. Na severu je výjev s Dianou a Aktaiónem, s nímž bezprostředně souvisí potrestání Amora zobrazené nad ním, čímž je zdůrazněna souvislost mezi výjevem na stropě a obrazy na fabionu. Na východním fabionu je na severu trestající matka Diany (Latona proměňuje vesničany v žáby) a na jihu výjev s odhalením prohřešku Kallistó. Na potrestání Kallistó možná odkazuje výjev na sousedním jižním fabionu, kde je Dianin lov s medvědicí, v níž byla Kallistó proměněna. and Nástropní malbu můžeme interpretovat jako triumf Diany, neboli vítězství Cudnosti nad smyslnou láskou. Kallistó a Aktaión, kteří ohrozili Dianinu cudnost byli potrestáni, ale stejně byl potrestán i Amor, který všechno způsobil. Z bohů a bohyň Amorovi odolávala jenom Minerva a Diana (Lúkiános, Rozhovory bohů, 19). Autorem ideového programu maleb byl patrně sám vídeňský autor maleb, který byl evidentně velmi dobře obeznámen se vídeńským zámkem Lichtenštejnů, z jehož výzdoby převzal celou řadu motivů. Výjevy na západním fabionu jsou velmi neumělé a zjevně vznikly až po odchodu Werleho z Ohrady, každopádně nejsou jeho dílem.
Nástropní freska, střední část: v oblacích postava Jupitera, orel u nohou, v levé ruce drží blesky, na hlavě má korunu, kolem těla vlající drapérie. Nalevo od něj sedí nahá Juno, bozi se na sebe dívají a mohutně gestikulují, zjevně jsou ve sporu. Pod Jupiterem sedí Diana v oděvu s odhalenými ňadry, ve vlasech půlměsíc v pravé ruce luk, je obklopená družkami a putti s loveckými atributy (luk, kopí na kance, trubka). Nymfa sedící u Dianiných nohou ukazuje doleva, na jih, kde sedí na oblaku Amor v jedné ruce má luk a ve druhé šíp, který se chystá vystřelit. Nad Amorem je Apollón s lyrou, který na bůžka lásky shlíží, okolo Apollóna jsou putti. Na západní straně je dvojice žen s motýlími křídly, jedna má v levé ruce štít, v pravici kopí, a je bojovně obrácena směrem k Amorovi, který je zjevně předmětem sporu mezi Juno a Jupiterem. and Ve středu kompozice je Juno a Jupiter, kteří se přou o Amora. Na boha lásky ukazuje Dianina družka, Apollón se na něj dívá a vyráží na něj postava se štítem a kopím, která zjevně personifikuje Cudnost (Castitas). Malíř pro její postoj použil Marta z Francheschiniho obrazu v lichtenštenském paláci v Rossau-Vídni z let 1692-1700.
Nastropní freska, jižní část: v oblacích sedí Venuše, v pravé ruce drží luk a levou rukou bere Amorovi šíp. Amor stojí vedle Venuše a drží šíp za spodní konec. Nalevo od dvojice putti s holubicemi. and Výjev je pojat jako samstatné zobrazení, s hlavním výjevem je spojen tím, že je umístěn vedle Amora chystajícího se ke střelbě, který je předmětem sporu mezi Jupiterem a Juno. Autor malby skupinu Venuše a Amoria téměř doslova převzal od Marcantonia Franceschiniho, který stejný motiv zobrazil v letech 1692-1700 na stropě zámku Rossau-Vídni. Na Franceschiniho fresce byla Venuše zobrazena jako planetární božstvo a odzbrojování Amora bylo pouze sekundárním tématem, v Ohradě tvořilo hlavní smysl výjevu, který je umístěn tak, že tvoří pár s výjevem potrestání Amora na severní straně.