Novoklasicistní budova byla původně zbudována v roce 1806, pro hraběte Vince Sándora, patrně podle plánů vídeňského architekta Johanna Amana ve spolupráci s uherským architektem Mihály Pollackem. V roce 1867 byla přestavěna jako sídlo předsedy vlády. V letech 2000 - 2002 proběhla rekonstrukce paláce, při níž byla alespoň částečně obnovena podoba budovy z roku 1806, dnes je zde sídlo prezidenta ("Köztársasági Elnöki Hivatal"). Reliéf na tympanonu hlavního průčelí zobrazuje hrdinské činy příslušníků rodu Sándor. Západní fasádu a průčelí zdobily původně dva vlysy, na levé straně fasády je vlys původní (1808), výzdoba pravé poloviny fasády pochází až z doby pozdější rekonstrukce (1867).Vlys nalevo od bočního vchodu (1808, viz fotodokumentace), jehož autorem je patrně bavorský sochař Anton Kirchmayer, zobrazuje průvod, který směřuje k oltáři. U oltáře stojí Vesta, za ní jdou dva trubači troubící na mušle, za nimi Jupiter a Juno, ruce mají svázané festonem, který nesou dva putti, za nimi jdou dvě ženské postavy zahalené do vlající drapérie, první nese Jupiterovu korunu, druhá palmovou ratolest, za nimi trojice mužů v bederních zástěrkách táhnou vůz, v němž sedí Venuše a Amor (křídla a šíp), za vozem kráčí Vulkán (kladivo) a Merkur (okřídlená čapka, střevíce a kaduceus), za nimi Herkules (kyj, jablka Hesperidek v ruce za zády), Saturn (na rameni má dítě) a postava v bederní roušce z listí s nějakým předmětem na zádech, pak Mars ve zbroji, za ním putto držící feston, na němž je přivázán lev, na kterém sedí další putto, za lvem jde panter a Bakchus (panteří kůže, věnec z vinné révy, thyrsos a vinný hrozen v ruce), pak Apollón (luk, toulec se šípy) a poslední Paris (frygická čapka, poutnická hůl, jablko), v levém horním rohu je vidět část žezla, na němž sedí orel (snad připomínka římské triumfální regálie).Vlys napravo od bočního vchodu zobrazuje skupinu tančících nymf nesoucích festony, v pravé polovině reliéfu skupina putti. Na zemi leží kružítko a trojúhelník, dvojice putti - jeden drží triangl, druhý lyru, vedle nich stojí múza držící svitek, pak další putto kreslící vousatého muže, za malířským stojanem je sokl s mužskou bustou., Medvey 1939, s. 12; Szatmári 2001, s. 42-43., and Starší vlys s průvodem Olympanů na levé straně západního průčelí zobrazuje podle maďarské literatury průvod Venuše a vlys po pravé straně slavnosti na Helikónu.Postava dívky ukazující na oltář se zapáleným ohněm (na boční straně oltáře reliéf s Amorovým lukem a toulcem se šípy) je Vesta, ochránkyně rodinného krbu, ale i Říma a celé Římské říše. Je zde tedy patrně zobrazen svatební obřad s průvodem olympských bohů.Helikónem bylo nazýváno pohoří v Boiótii zasvěcené Apollónovi a múzám, s Diovým oltářem a chrámem, mýtické místo, kde tryskal legendární pramen básnické inspirace odkrytý bájným Pegasem. Přebývaly zde múzy - v tomto případě je zobrazeno deset tančících dívek, které nemají žádné atributy, nejsou tedy zobrazením konkrétních múz.
Novoklasicistní budova byla původně zbudována v roce 1806, pro hraběte Vince Sándora, patrně podle plánů vídeňského architekta Johanna Amana ve spolupráci s uherským architektem Mihály Pollackem. V roce 1867 byla přestavěna jako sídlo předsedy vlády. V letech 2000 - 2002 proběhla rekonstrukce paláce, při níž byla alespoň částečně obnovena podoba budovy z roku 1806, dnes je zde sídlo prezidenta ("Köztársasági Elnöki Hivatal"). Reliéf na tympanonu hlavního průčelí zobrazuje hrdinské činy příslušníků rodu Sándor. Západní fasádu a průčelí zdobily původně dva vlysy, na levé straně fasády je vlys původní (1808), výzdoba pravé poloviny fasády pochází až z doby pozdější rekonstrukce (1867).Vlys nalevo od bočního vchodu (1808, viz fotodokumentace), jehož autorem je patrně bavorský sochař Anton Kirchmayer, zobrazuje průvod, který směřuje k oltáři. U oltáře stojí Vesta, za ní jdou dva trubači troubící na mušle, za nimi Jupiter a Juno, ruce mají svázané festonem, který nesou dva putti, za nimi jdou dvě ženské postavy zahalené do vlající drapérie, první nese Jupiterovu korunu, druhá palmovou ratolest, za nimi trojice mužů v bederních zástěrkách táhnou vůz, v němž sedí Venuše a Amor (křídla a šíp), za vozem kráčí Vulkán (kladivo) a Merkur (okřídlená čapka, střevíce a kaduceus), za nimi Herkules (kyj, jablka Hesperidek v ruce za zády), Saturn (na rameni má dítě) a postava v bederní roušce z listí s nějakým předmětem na zádech, pak Mars ve zbroji, za ním putto držící feston, na němž je přivázán lev, na kterém sedí další putto, za lvem jde panter a Bakchus (panteří kůže, věnec z vinné révy, thyrsos a vinný hrozen v ruce), pak Apollón (luk, toulec se šípy) a poslední Paris (frygická čapka, poutnická hůl, jablko), v levém horním rohu je vidět část žezla, na němž sedí orel (snad připomínka římské triumfální regálie).Vlys napravo od bočního vchodu zobrazuje skupinu tančících nymf nesoucích festony, v pravé polovině reliéfu skupina putti. Na zemi leží kružítko a trojúhelník, dvojice putti - jeden drží triangl, druhý lyru, vedle nich stojí múza držící svitek, pak další putto kreslící vousatého muže, za malířským stojanem je sokl s mužskou bustou., Medvey 1939, s. 12; Szatmári 2001, s. 42-43., and Starší vlys s průvodem Olympanů na levé straně západního průčelí zobrazuje podle maďarské literatury průvod Venuše a vlys po pravé straně slavnosti na Helikónu.Postava dívky ukazující na oltář se zapáleným ohněm (na boční straně oltáře reliéf s Amorovým lukem a toulcem se šípy) je Vesta, ochránkyně rodinného krbu, ale i Říma a celé Římské říše. Je zde tedy patrně zobrazen svatební obřad s průvodem olympských bohů.Helikónem bylo nazýváno pohoří v Boiótii zasvěcené Apollónovi a múzám, s Diovým oltářem a chrámem, mýtické místo, kde tryskal legendární pramen básnické inspirace odkrytý bájným Pegasem. Přebývaly zde múzy - v tomto případě je zobrazeno deset tančících dívek, které nemají žádné atributy, nejsou tedy zobrazením konkrétních múz.
Císařský sál, na stěnách tři malované imitace tapiserií s náměty Ovidiových Proměn. Figurální scéna v krajině, vpravo v popředí Apollón, sklání se nad mrtvým přítelem, který leží na zemi pod stromem, vlevo v průhledu do hornaté krajiny scéna hodu diskem. and Malovaná imitace tapiserie vznikla podle některé grafické předlohy publikované v ilustrovaných vydáních Ovidiových Metamorfóz. Ilustrace vycházely z původních ilustrací Antonia Tempesty, které byly později obměňovány několika autory (Antonio Tempesta, Metamorphoseon ... Ovidianarum, cca. 1585, Amsterdam 1606; Crispijn de Passe, Metamorphoseon librorum figurae..., Cologne 1607; Johan Wilhelm Baur, Ovidii Metamorphosis..., cca. 1639, 1641, 1659; Melchior Küsel I, Metamorphosis oder Ovidii des Poeten Wunderliche Verenderung, Augsburg, 1681). Tento výjev vznikl podle některého vydání verze J. W. Baura, jehož ilustrace byly opakovaně vydávány po celé 17. a 18. století. Zachycuje okamžik příběhu, kdy Apollón bezděčně zabil diskem svého miláčka, protože žárlivý Zefyr nasměroval disk hozený Apollónem na Hyacintha. Scéna hodu diskem je oproti předloze redukována pouze na dvě ústřední postavy.
Císařský sál, na stěnách tři malované imitace tapiserií s náměty Ovidiových Proměn. Figurální scéna v krajině. Na zemi leží mrtvý jelen, nad ním mladík, který jelena nechtíc zabil oštěpem, se proměňuje ve cypřiš. V oblacích Apollón. and Malovaná imitace tapiserie vznikla podle některé grafické předlohy publikované v ilustrovaných vydáních Ovidiových Metamorfóz. Ilustrace vycházely z původních ilustrací Antonia Tempesty, které byly později obměňovány několika autory (Antonio Tempesta, Metamorphoseon ... Ovidianarum, cca. 1585, Amsterdam 1606; Crispijn de Passe, Metamorphoseon librorum figurae..., Cologne 1607; Johan Wilhelm Baur, Ovidii Metamorphosis..., cca. 1639, 1641, 1659; Melchior Küsel I, Metamorphosis oder Ovidii des Poeten Wunderliche Verenderung, Augsburg, 1681). Tento výjev vznikl podle některého vydání verze J. W. Baura, jehož ilustrace byly opakovaně vydávány po celé 17. a 18. století.
Novoklasicistní nárožní čtyřpodlažní nájemní dům. V obloucích nad okny ve 3. patře fiktivní portréty v medailonech. Na fasádě do Régi posta utca ležící nahá žena s labutí (Léda), ležící polonahý mladík v okřídleném klobouku a střevících, v ruce drží berlu (Merkur), ležící nahý mladík, pije z pohárku, v pravé ruce drží láhev, za ním putto a sud s vinnou révou (Bakchus), ležící nahá žena v levé ruce drží bubínek, s ní dva putti, jeden hraje na píšťalu, druhý drží thyrsos (Ariadné). Reliéfy do Váci utca byly sejmuty a uloženy do sbírek budapeštského městského muzea: nahý muž s orlem - Jupiter; nahý muž ležící na lví kůži, drží kyj a tři jablka - Herkules; ležící nahá žena s kyjem - Omfalé; nahá žena jedoucí na delfínovi, v ruce má dýku (?) - Amfitríté; okřídlený chlapec s lukem a toulcem se šípy - Amor; nahý muž s lukem a toulcem se šípy, drží pochodeň, za ním sluneční kotouč - Apollón., Szőké -Kissné Szemerédy, 2001, s. 12., and Jedna ze sochařsky nejambicioznějších budapešťských fasád z počátku 19. století. Reliéfy zobrazovaly nejznámější antická božstva s typickými atributy a fiktivní antikizující portrétní hlavy, mezi nimi patrně také hlavu filosofa a Alexandra Makedonského. Původně byla fasáda zdobena deseti reliéfy, dnes na místě zůstaly jenom reliéfy do průčelí Régiposta utca. Ostatní výjevy z původní výzdoby jsou dnes uloženy v Kiscelli muzeu v Budapešti - Jupiter, Herkules, Omfalé, Amfitríté, Amor, Apollón.
Novoklasicistní nárožní čtyřpodlažní nájemní dům. V obloucích nad okny ve 3. patře fiktivní portréty v medailonech. Na fasádě do Régi posta utca ležící nahá žena s labutí (Léda), ležící polonahý mladík v okřídleném klobouku a střevících, v ruce drží berlu (Merkur), ležící nahý mladík, pije z pohárku, v pravé ruce drží láhev, za ním putto a sud s vinnou révou (Bakchus), ležící nahá žena v levé ruce drží bubínek, s ní dva putti, jeden hraje na píšťalu, druhý drží thyrsos (Ariadné). Reliéfy do Váci utca byly sejmuty a uloženy do sbírek budapeštského městského muzea: nahý muž s orlem - Jupiter; nahý muž ležící na lví kůži, drží kyj a tři jablka - Herkules; ležící nahá žena s kyjem - Omfalé; nahá žena jedoucí na delfínovi, v ruce má dýku (?) - Amfitríté; okřídlený chlapec s lukem a toulcem se šípy - Amor; nahý muž s lukem a toulcem se šípy, drží pochodeň, za ním sluneční kotouč - Apollón., Szőké -Kissné Szemerédy, 2001, s. 12., and Jedna ze sochařsky nejambicioznějších budapešťských fasád z počátku 19. století. Reliéfy zobrazovaly nejznámější antická božstva s typickými atributy a fiktivní antikizující portrétní hlavy, mezi nimi patrně také hlavu filosofa a Alexandra Makedonského. Původně byla fasáda zdobena deseti reliéfy, dnes na místě zůstaly jenom reliéfy do průčelí Régiposta utca. Ostatní výjevy z původní výzdoby jsou dnes uloženy v Kiscelli muzeu v Budapešti - Jupiter, Herkules, Omfalé, Amfitríté, Amor, Apollón.
V parku pískovcová socha: stojící nahá mužská postava, levá ruka se opírá o pařez, na něm toulec se šípy, pravá ruka zvednutá do týla - Apollón., Haskell, Penny 1981#, č. 8., and Socha přenesena v 19. století z Brantic. Kopie antického sochařského typu známého jako Apollino.