Olej na plátně (86 x 258 cm): nalevo svatební tabule (číše a plné talíře), uprostřed sedí bohyně Thetis se smrtelníkem Peleem, nad nimi Apollón, který diriguje Múzy na opačné straně (v levém horním rohu) s hudebními nástroji. Nalevo stojí Bachus, napravo nahý Merkur (okřídlená čapka) jako číšníci. NAlevo od Bacha Marsyas (syrinx). Napravo pokračování příběhu, Paridův soud nalevo Minerva (zbroj), vedle nahá Juno a Venuše (s Amorem), které dává jablko sedící Paris, za ním Merkur. Výjev je zasazen do přírodního rámce., Togner 1999#, s. 357, č. 352., and Obraz je v kroměřížské sbírce doložen od roku 1904. Kompozice obrazu se vzdáleně podobá Wtewaelově Svatbě Pélea a Thetidy (1602, Braunscheig), kde je scéna s Paridovým soudem nalevo nahoře. Hlavním zdrojem poučení o svatbě Pélea a Thetis a Paridově soudu bylo shrnutí v Bájích (Fabulae) připisovaných neprávem Hyginovi (fab. 92), které obraz ilustruje.
Zámek původně z roku 1714 byl zdoben štukami, freskami, na hlavním schodišti se sochami O. Schweigla ?. Též Lysice, Milotice - O autorovi: SUCHÁNEK, Pavel. Ondřej Schweigl - "honestus et eruditus civis et sculptor". In SVOBODOVÁ, Jana. Baroko. Příběhy barokního Brna. Brno: Muzeum města Brna, 2009. s. 180-187.
Lept (31, 1 x 19, 3 cm). V horní části kompozice zleva: Pomona za pomoci putti plní roh hojnosti ovovem, vedle ní stojí Ceres se srpem v ruce, přehlíží obilné pole. Vpravo putto ošetřuje vinici, Bakchus si prohlíží hrozny vína, v popředí výjevu Saturn s kosou, v pozadí oráč. Nad skupinou se vznáší orlice se svitkem v pařátech. V dolní polovině kompozice sedm sedících ženských postav s hradebními korunami na hlavách a nádobou s vytékající vodou v rukách - šest žen jsou personifikace moravských mest: Brno, Olomouc, Jihlava, Nové Město, Znojmo a Uherské Hradiště. Sedmá žena je bohyně Matky Země Gaia. Vlevo znak s moravskou orlicí, vpravo erb svobodných pánů Podstatských z Prusinovic. and Zelenková 2009#, 52-53, čk. 17.
Dnes pivovar?. Postaven 1738, Jan Ignác Gemrich z Neuberga, nástropní malby v 1. patře - mythologické výjevy od V.V. Reinera: Bakchus a menáda, dívky s putti. and UmPamČ 2, s. 403
Olej na dubovém dřevě (86,5 x 61,3 cm): nalevo Diana (srpek nad čelem, šaty s výstřihem, oštěp), ukazuje na psa ořed sebou, kterého drží na vodítku putto. Napravo sedí na zídce Bakchus (věnec z vinné révy, kožešina, boty), drží hrozen vína, v levé ruce má zlatou konvici a misku. Vedle Bakcha sud, před ním na zemi zlatá konvice s thyrsem a košík s vínem. Výjev je sutuován do parku, v pozadí drobná architektura se štítem., Zlatohlávek 2009#, s. 169, O 34.., and Obraz pochází buď z české nebo polské soukromé sbírky. Diana a Bakchus nebyly obvyklá dvojice mýtických postav, výjev dává smysl jenom jako alegorie Podzimu, v níž Diana odkazuje na honební sezónu a Bakchus na vinobraní. Obraz tvoří protějšek k Jaru (Nürnberg, Flora a Venuše).
Kresba: Venuše (polonahá) se obrací napravo, k Bacchovi (polonahý, věnec na hlavě), který jí podává číši vína. Bacchus sedí na oltáři?, za ním sud s vínem, před ním na zemi konvice. Za Venuší Amor s lukem, který ji objímá kolo ramene. Nalevo sedí Ceres (ve vlasech má obilné klasy, v napřažené pravici srp), obrací se k Venuši, u jejích nohou snop obilí a koš s ovocem. Výjev je zasazen do příroního rámce, pod stromem, přes jehož větev přehozena látka, takže vytváří stinný přístřešek. and Patrně narážka na Terentiovu průpovídku ze hry Kleštěnec: "Sine Cerere et Baccho friget Venus" (bez Cerery a Bakcha Venuše mrzne), čili bez chleba a vína mrzne láska.
Lept (267 x 397 mm). Figurální scéna v krajině, vpravo skotačící putii nesou velký věnec, dva fauni a putti nesou opilého Bakcha, na zemi leží panter. Vlevo káď, v ní tři putti, za kádí faun, před ní v popředí opilý Pan a dvaputti, nad kádí zcela vlevo putti u vázy s reliéfní výzdobou. and Slavíček 1993#, 300.
Mědirytina (332 x 480 mm). Hostina bohů na svatbě Pelea a Thetis hosté sedí u dlouhého stolu v oblacích. Jsou tu Jupiter (orel u nohou) a Juno (v doprovodu svého páva), Venuše a Amor, Bakchus, Merkur (vpravo), Hercules (vlevo), Minerva a další. Vpravo se z oblaku snáší bohyně Eris s jablkem v ruce., Slavíček 1993#, 298., and Podle předlohy Crispina van der Broeck.