Kresba perem (193 x 322 cm). Figurální scéna ve stupňovité aréně soustředěná kolem podstavce, na němž stojí žena s žezlem (Filosofie). Vlevo Merkur, drží caduceus (výmluvnost a prozíravost) a Minerva, na hlavě přilba, v ruce šít a kopí (umění a moudrost) drží drapérii. Kolem podstavce uprostřed krouží putti a postavy - vůz se Ctnostmi (Víra, Naděje - putto jí podává korunu, Láska) za vozem běží Čest (Honor s vavřínovým věncem na hlavě) a Neřesti (Nevěra, Nemírnost, Lakomství), v hledišti přihlíží sedmero Svobodných umění (Geometrie). Některé postavy identifikovány nápisy (PHILOSOPHIA, SEPTEM ARTES, VIRTUTES, VITIA, DEDICATIO)., Neumann 1974#, 232-233, č. k. 176, obr. 204., Stolárová, Vlnas 2010#, IX.4 A, and Sedm Svobodných umění přihlíží závodu Ctností a Neřestí v aréně Filosofie - návrh pro universitní thesi Jana Karla Maggauera z Greiffenau (vyšla 1647, Göttweig, Stift Göttweig, Graphisches Kabinett inv. č. Md024, Stolárová, Vlnas 2010#, IX.4 B)
Olej na plátně (8 x 11,5 m.): Nalevo Paridův soud, Merkur (okřídlená čapka), sedící Paris s jablkem a Juno, nahá Venuše a Minerva ve zbroji s kopím a štítem. Napravo svatební tabule Pelea a Thetis s Neptunem (trojzubec) a Jupiterem (koruna, orel) před palácem, seshora slétá Eris (had). Vpravo dole vůz Juno s pávem., Togner 1999#, č. 10., and První ze tří monumentálních nástropních obrazů pro sněmovní sál kroměřížské rezidence, alegorie na téma motta biskupa Maxmiliána "sola nobilitat virtus/ jenom ctnost dělá vznešeného muže".
Olej na plátně (95 x 75 cm): Polonahý Paris (píšťala v ruce) dává zlaté jablko polonahé Venuši, která se k němu tiskne. Okolo Parida Amorci, za ním s pastýřskou holí, dva Amorové napravo připravují k jízdě Venušin vůz (zapřahají do něj holubice?). K Venuši a Paridovi slétá Merkur (okřídlená čapka a (caduceus). Zeshora výjev pozoruje z mraku nahá Juno (koruna) a Minerva (přilba a kopí). and Togner 1999#, s. 261, č. 258.
Olejomalba na kovu (36 x 46, 5 cm): na oblaku sedí Jupiter (orel) a Minerva (přilba, kopí, štít) v důvěrném hovoru. Dole v krajině božstva: nalevo sedící Diana (srpek, toulec, luk), naproti ní sedící Apollón (lyra). Nad Apollónem nahá Venuše, kterou přikrývá Amor a vzhlíží přitom vzhůru k Jupiterovi. Vedle Venuše Neptun (trojzubec), na protější straně Merkur (křídlená čapka, caduceus) a ženské božstvo. Uprostřed v pozadí nalevo Herkules (kyj, lví kůže) a na zemi sedící Pluto (dvojzubec), vedle něj Kerberos. Nalevo v horním rohu ruina antické stavby s ženkou sochou v nice., Kaufmann 1988#, I.11., and K obrazu existuje kresba (Wien, Albertina inv. n. 3315). Výjev je interpretován jako zrození Minervy, ale ve Stuttgartu (Stuttgart, Shromáždění bohů 1) je obdobná kresba od stejného autora s nápisem: "Diese Figur wie Jupiter die Veniren veralsst und Minervam liebet mit verwunderung aller anderen heydnischen Götter is mir von Johan von Ach Kay. Mahler zu ehren gamacht worde." Z nápisu jednoznačně vyplývá, že se jedná o alegorické zobrazení v němž jde o konflikt mezi Venuší a Minervou (Prag um 1600, I, s. 329).
Olejomalba na alabastru (14, 4 x 10, 3 cm): císař Augustus (vavřínový věnec, antická zbroj, žezlo v levici) sedí na trůnu, vedle něho orel., před ním turecký turban Císař ukazuje dopředu na skupinu zajatců, z ním vztyčená kopí císařské armády. Za Augustem stojí personifikace Říma (přilba, plášť, kopí), za ní prapor a standrata s orlem. Z nebe přilétá k císaři Merkur (okřídlená čapka a boty, caduceus) s olivovou ratolestí a palmovým listem v pravici. Vpravo nahoře znamení Kozoroha., Kaufmann 1988#, I/44., Jacoby 2000#, č. 58 str. 178-180., and Na druhé straně alabastrové desky je portrét císaře Rudolfa II., který je tak definován jako druhý císař Augustus. Augustus je identifikován znamením Kozoroha, hlavním pramenem tu byly Suetoniovy "Životopisy dvanácti císařů" a zobrazení na mincích. Augustus znamení Kozoroha propagandisticky využíval pro jeho spojení se zimním slunovratem, jako symbol počátku nové éry (srov. Barton 1995). To byl také důvod, proč Rudolf II. Kozoroha přijal za svůj emblém, ačkoli se pod tímto znamením nenarodil. Podobně jako na Sadelerově rytině podle ztraceného Aachenova obrazu z roku 1603 byla i symbolika tohohoto Rudolfova portrétu ovlivněna slavnou antickou kamejí, kterou se Rudolfovi podařilo získat někdy v letech 1591-1612. "Gemma Augustea" byla známou památkou v majetku francouzkého krále, která však byla za náboženských bouří v roce 1591 ukradena a okolo roku 1600 se objevila v Benátkách, kde ji Rudolf II. koupil (srov. Zwierlien Diehl 2007, 432nn). Z kameje Aachen převzal postavu císaře sedícího na trůně, vedle něhož je orel, personifikaci Říma, zajatce a znamení Kozoroha na nebi, ale zobrazení bylo aktualizováno a zajatci byli na Aachenově malbě charakterizováni jako Turci.
Temperová malba na plátně, je vsazená do stropu. Figurální scéna v krajině. Vpravo sedí Paris, v levé ruce pastýřská hůl, podává pravicí jablko před ním stojící Venuši. Za Paridem Merkur, vedle Venuše Minerva a Juno, před ní malý Amor s lukem., Poche, Preis 1973#, 128-129., Vlček 2000#, 418-422., and Za předlohu výjevu je považován dřevoryt z dílny Virgila Solise. Inspirace však není jednoznačná, kompozice s Venuší a Amorem a odvrácenou ženskou postavou se objevuje u stejného námětu například u Raphaela (grafika Raimondi), Lucase Granacha st.
Malba na pergamenu: nalevo od znaku stojí Hermes (caduceus, okřídlená přilba a boty) napravo Fama (odhalená ňadra, dvě trubky), nad znakem Athéna (přilba, brnění, kopí a štít). Nahoře feston, na němž sedí putto s vavřínovým věncem a palmovou ratolestí., Fučíková 1997#, V/189., and Miniautura je součástí Majestátu Rudolfa II. z roku 1595, jímž byla staroměstskému a malostranskému cechu v Praze potvrzena stará privilegia a malířství bylo povýšeno na umění (místo na znak bylo při vydání listiny ponecháno volné). Návrh znaku pochází od Bartholomea Sprangera.
Olej na plátně (132, 7 x 205, 5 cm): Minerva (přilba, kopí, štít s hlavou Medúzy, šaty s odhalenými ňadry) sedí před Múzami hrajících na hudební nástroje, pod nimi dva muzicírující putti (u pravého tulipán), třetí putto přilétá nahoře vpravo s palmovou ratolestí. Nalevo čtyři ženské postavy, pod nimi sedí nahý říční bůh (kormidlo, roh hojnosti, nádoba s tekoucí vodou). Vpravo v lese Merkur (okřídlená čapka). Výjev je zasazen do krajiny s řekou, v průhledu město., Fučíková 1997#, IV/199, and Variace na Sprangerovu kresbu v Albertině z let 1580-1585. K malbě se dochovala přípravná kresba, která se od ní v detailech liší (Düsseldorf, Kunstmuseum inv. no. FP 5478).
Kresba (37, 2 x 46, 4 cm): na oblaku sedí Jupiter (orel) a Minerva (přilba, kopí, štít) v důvěrném hovoru. Dole v krajině božstva: nalevo sedící Diana (srpek, toulec), naproti ní sedící Apollón (lyra). Nad Apollónem nahá Venuše, kterou přikrývá Amor a vzhlíží přitom nahoru k Jupiterovi. Vedle Venuše Neptun (trojzubec), na protější straně Merkur (křídlená čapka) a ženské božstvo. Uprostřed v pozadí nalevo Herkules (kyj, lví kůže) a na zemi sedící Pluto s Kerberem. Nalevo v horním rohu ruina antické stavby s ženkou sochou v nice., Prag um 1600#, I, č. 177., and Přípravná kresba k obrazu (London, National Gallery inv. n. 6475). Výjev je interpretován jako zrození Minervy, ale ve Stuttgartu (Landesbibliothek, Cod. hist. Q. 298/299, Stammbuch Janisch fol. 142r) je obdobná kresba od stejného autora s nápisem: "Diese Figur wie Jupiter die Veniren veralsst und Minervam liebet mit verwunderung aller anderen heydnischen Götter is mir von Johan von Ach Kay. Mahler zu ehren gamacht worde." Z nápisu jednoznačně vyplývá, že se jedná o alegorické zobrazení v němž jde o konflikt mezi Venuší a Minervou (Prag um 1600, I, s. 329).