Uvnitř nástropní malby s námětem Triumf Spravedlnosti (1895, Károly Lotz). Podle maďarské literatury jsou na fasádě sochy soudců a zákonodárců. Hlavní vchod s monumentálními korintskými sloupy a bohatou sochařskou výzdobou na štítě a atice průčelí. Štít s figurální kompozicí soudního líčení soudce, žalobce, obhájce, žalující, obžalovaný (1906, G. Zala). Nad hlavním vchodem vlevo postava nahého muže s přehozenou drapérií, v pravici drží žezlo - Právo, jeho protějšek na pravé straně štítu - muž držící tabulku - Zákon. Nad štítem triga s postavou ženy s hvězdou na čele, v pravé ruce pochodeň, v levé palmovou větev - Génius světla (1906, "Pokrok", autor K. Senyeie, sochař působící ve Vídni a Mnichově, od roku 1886 v Budapešti). Plastiky na věži zleva: muž v okovech: Odsouzený, jeho protějšek muž zbavený řetězů hledí vzhůru: Osvobozený (1898, J. Róna). Na atice vlevo i vpravo šest plastik. Zleva žena s kotvou (Naděje); muž s pracovními nástroji (Průmysl, autor S. Apáti Apt); žena s lyrou (Hudba, autor E. Margó); mladík v klobouku s měšcem v ruce, u nohy balík (Obchod, autor R. Füredi); žena v dlouhé říze, v levé ruce drží knihu, v pravé brk (Literatura, autor J. Damkó); nahý muž s přehozenou drapérií přes bedra, hledí do dálky, za ním kormidlo (Mořeplavba). Na atice vpravo od portálu: muž s mečem (Chrabrost, autor A. Tóth); žena se svitkem v levé ruce (Dramatické umění, A. Tóth); muž s dlátem v ruce a vytesanou hlavou muže u nohou (Sochařství, autor J. Damkó); žena s malířskou paletou a štětci (Malířství, autor R. Füredi); žena s kružidlem a trojúhelníkem v ruce, u nohy volutová hlavice (Architektura, autor B. Strohoffer); stařec stojící u sloupku, na něm lebka, svitky (Věda, autor B. Strohoffer). Plastiky na věži vpravo: dva muži v drapérii, drží v ruce svitek (Žalobce a Obhájce, autor G. Donáth)., Medvey 1939, s. 55 - 56., and Budova v neorenesančním eklektickém stylu, původně Justiční palác ("Igazságügyi-palota"), pak Muzeum dělnické třídy, od roku 1975 zde sídlí Etnografické muzeum.
Nástěnná malba: ve vodě stojí polonahý Aineiás, který je vyzvedán Venuší sedící nad ním na oblaku. V oblacích vůz, který je tažen dvojicí labutí, ve voze putto s bičíkem, drží opratě. Výjev je zasazen do krajiny na břehu řeky, v popředí zleva říční bůh Numícius s kormidlem a Nymfa, vpravo pokleká muž oblečený do kazajky a pláště, za ním Nymfa., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-135., and Grafickou předlohu fresky se nepodařilo najít, obdobu kompozice a i jednotlivých motivů najdeme v dobových zobrazeních Aineiovy apoteózy (e.g. Bauer 1641, 141). Přeček, František - Schmidt, Gustav (přemalby).
Olej na plátně (132, 7 x 205, 5 cm): Minerva (přilba, kopí, štít s hlavou Medúzy, šaty s odhalenými ňadry) sedí před Múzami hrajících na hudební nástroje, pod nimi dva muzicírující putti (u pravého tulipán), třetí putto přilétá nahoře vpravo s palmovou ratolestí. Nalevo čtyři ženské postavy, pod nimi sedí nahý říční bůh (kormidlo, roh hojnosti, nádoba s tekoucí vodou). Vpravo v lese Merkur (okřídlená čapka). Výjev je zasazen do krajiny s řekou, v průhledu město., Fučíková 1997#, IV/199, and Variace na Sprangerovu kresbu v Albertině z let 1580-1585. K malbě se dochovala přípravná kresba, která se od ní v detailech liší (Düsseldorf, Kunstmuseum inv. no. FP 5478).
Mědiryt ze tří desek (43 x 85, 4 cm): svatební hostina (69 postav) v oblacích nad přímořskou krajinou zabydlených putti (rozhazují květiny, jeden rozlévá voňavky). Nalevo je průvod Nymf přinášejících jídlo, který střeží Herkules (lví kůže, kyj), u jeho nohou Sfinga. Vedle Herkula stojí Ceres (koruna z klasů, roh hojnosti), která dohlíží na průvod s jídlem, napravo od ní Bacchus (kůže přes rameno) rozlévá víno. Pod Bakcehm říční božstvo (nádoba, kormidlo). U stolu sedí nalevo Pluto (dvojzubec), Mars (přilba) a Neptun (trojzubec), uprostřed Merkur (okřídlená čapka) servíruje jídlo Juno a Jupiterovi, napravo v čele stolu sedí Amor a Psyche. Hora s motýlími křídly zdobí hodovníky květinami. Za novomanželi je orchestr Múz dirigovaný Apollónem (zář okolo hlavy, housle), za Apollónem stojí Diana (luk, kopí na kance). Napravo Marsyas (syrinx) a Chronos (kosa) pojídající dítě. Zcela vpravo stojí Vulkán (kladivo) u kovadliny. Nad hostinou vlevo sedí na oblaku Fama (trubky), Prag um 1600#, I, č. 312 s. 420., and Jeden z prvních a nejvlivnějších monumentálních tisků. Inspirací byly Apuleiovy Proměny (6, 24): Amor a Psyche v čele stolu, vedle nich Jupiter a Juno, Bakchus jako číšník, Hora zdobící hodovníky květinami, zpívající Múzy, které doprovází Apollón (na na citharu, ale na housle), Marsyas se syrinx (u Goltzia však nehraje) a rozstřikování voňavek (ne Grácie, ale putti). Vzorem pro výtvarné pojetí byly dvě nástropní fresky v Loggia di Psyche (Řím, Villa Farnesina) od Raffaela a jeho dílny (1517-1518), z nichž svatební hostina Amora a Psyche se Apuleia držela ještě těsněji. Odtud Spranger převzal některé některé postavy i celé skupiny (napřiklad Bakchus nalévající z oinochoe víno do číše, kterou drží putto), ale i motivy, které v Apuleiovi nejsou, například sfinga s Porady bohů. Spranger se však inspiroval i pozdějšími zobrazeními hostin bohů, např. ze svatební hostiny Amora a Psyche v Palazzo Te od Giulia Romana (1526-1528) převzal na okraji umístěného Vulkána ukazujícího na hodovníky.
Rytina (33, 5 x 25 cm): Portrét císaře Rudolfa II. v brnění s vavřínovým věncem na hlavě, pod ním nápis: A DOMINO. Portrétní medailon je v iluzivní architektuře, nad portrétem sedí nahá personifikace Říma (přilba, maršálská hůl, palmová ratolest, globus, nápis: MANEBIT). Po stranách nalevo znamení Kozoroha (nápis: PROCESSIT) napravo orel s Jupiterovými blesky (nápis: ADSIT). Po stranách potrétu nalevo okřídlená bohyně války, Bellona (přilba, antické brnění, kopí a štít s hlavou Medúzy, nápis: CONSTABIT), napravo personifikace štěstí, Fortuna (kormidlo s habsburským znakem, bič, ostruhy a roh hojnosti, nápis: INSTAT). Dole jsou svázaní turečtí zajatci sedící na válečných trofejích, mezi nimi kartuše s obrazem blesku a bouře ničící turecké vojsko (nápis: TIBI)., Prag um 1600#, II, č. 676 s. 198-199., Fusenig 2010#, č. 59 s. 187., and Rytina podle nedochovaného obrazu či kresby Hanse von Aachen. Rudolf II. je charakterizován jako nástupce císaře Augusta, v horní části je nalevo Augustovo znamení zvěrokruhu, Kozoroh, s nápisem PROCESSIT/ PŘEDCHÁZEL, napravo je Jupiterův orel s okřídlenými blesky s nápisem ADSIT/ AŤ JE. Rudolf II. má na hlavě vavřínový věnec, je obklopený trojicí bohyň (Belona, Fortuna a Roma) a ohlasem triumfální symboliky antických císařů jsou i spoutaní zajatci dole. Hlavním pramenem pro spojení Augusta se znakem Kozoroha byly Suetoniovy "Životopisy dvanácti císařů" a zobrazení na mincích. Augustus toto znamení propagandisticky využíval pro jeho vazbu na zimní slunovratem, jako symbol počátku nové éry (srov. Barton 1995), což byl také důvod, proč je Rudolf II přijal za svůj emblém, ačkoliv se pod tímto znamením nenarodil. Na Augustových mincích najdeme i další symboly, které se na rytině objevují: Globus, u kterého sedí Roma, kormidlo a roh hojnosti, jimiž je charakterizována Fortuna. Obdobně jako v případě Aachenova alegorického portrétu Rudolfa II. v Norimberku z let 1603-1604, i tento portrét byl ovlivněn slavnou antickou kamejí, kterou se Rudolfovi podařilo získat někdy v letech 1591-1612. Gemma Augustea byla známou památkou v majetku francouzkého krále, která však byla za náboženských bouří v roce 1591 ukradena a okolo roku 1600 se objevila v Benátkách, kde ji Rudolf II. koupil (srov. Zwierlien Diehl 2007, 432nn). Na kameji nalezneme císaře Augusta charakterizovaného znamením Kozoroha, Jupiterovým orlem a vedle něj sedící Romou, tedy tak, jak je zobrazen Rudolf II. V dolním registru nalezneme na obou zobrazeních svázané zajatce dřepící na zemi, což byl atribut antického římského triumfu. Kartuše s obrazem blesku a bouře ničící turecké vojsko mezi spoutanými zajatci je také zjevnou narážkou na Rudolfovu identifikaci s antickým císařem. Olympští bozi Rudolfa II. nejen chrání, ale po vzoru homérské Iliady a Vergiliovy Aeneidy také aktivně zasahují do boje v jeho prospěch.
Kresba (20, 8 x 39, 1 cm): Minerva (přiba, pancíř, štít, kopí) sedí uprostřed devíti Múz, jedna hraje na loutnu. V popředí personifikace řeky (kormidlo a nádoba s vytékající vodou). Výjev se odehrává na lesním palouku, nohoře uprostřed Pégasos., Prag um 1600#, I, č. 258 s. 377-388., and Obdobná kompozice, ale s Apollónem, je na kresbě v Berlíně (KdZ 23330), která vznikla ve stejné době.
Olejová malba na alabastru (37 x 45 cm): zleva přijíždí na voze taženém labutěmi Amor (luk, toulec), nad ním letí putto s vavřínovým věncem. Před labutěmi jede na panterovi putto s pochodní na vysoké tyči, okolo labutí putti s triumfálními standartami: kopí s nabodnutým srdcem, lukem a šípem, srdcem probodeným šípem, srdcem s křídly a srdcem. Nad standartami dvě holubice. Za Amorem jede na kozlu Bakchus (pohár, konvice), vedle Bakcha na pravé straně jde nahá Venuše (srdce s plamenem, šíp), na levé straně je Bohatství s rohem hojnosti. V pravém dolním rohu bůh řeky (kormidlo, nádoba s vodou), objímá Nymfu. Nalevo nahoře kruhový chrámek. V levém dolním rohu Faunka, před ní nahá Nymfa s rukou zdviženou k průvodu. Na oblacích nahoře shromáždění bohů, uprostřed polonahý Apollón (lyra) na trůně, nalevo nahý Merkur (okřídlená čapka, plášť na ramenou, caduceus), nalevo oblečená Diana (měsíční srpek). Okolo bohů putti s kyticemi květů., Kaufmann 1988#, I/17., Jacoby 2000#, str. 143-145, č. 40, 41.Jacoby 2000#, str. 143-145, č. 40, 41., Fusenig 2010#, č. 66, s. 198-199., and Alabastrová destička byla původně patrně umístěna v otáčivém rámu, protože měla na druhé straně výjev s Faëthontem (Wien, KM, Faëthontův pád) a tvořila dvojici s destičkou z Rudolfovy sbírky, která byla rovněž oboustranná (Wien, KM, Triumf Amora a Bakcha; Wien, KM, Zkáza Aeneovy flotily). Jacoby alabastrové destičky z Rudolfovy sbírky interpretuje jako alegorie živlů: oheň (Faëthontův pád), země (Triumf Amora a Bakcha), vzduch (Zkáza Aeneovy flotily) a voda (Osvobození Andromedy).
Puncované zobrazení na okraji nahoře vlevo: Apollón (zář okolo hlavy, tunika, toulec) běží s lukem v ruce ke klečící Dafné, která se mění v olivu (hlava a zdvižené ruce). Nalevo miniaturní Amor s lukem namířeným na Apollóna. Napravo sedí bůh řeky Péneios (vousy, amfora s vytékající vodou, kormidlo)., Irmscher 1999#, 121-124., and Jamnitzer převzal kompozici z ilustrací k Ovidiovým proměnám, které vyšly poprvé v roce 1557 a byly připsány Bernardu Solomonovi (stejná kompozice se objevila už v Lyonském vydání z roku 1547), protože jedině zde se objevuje Amor. Od tohoto vzoru se Jamnitzer odchýlil v postavě klečící Dafné. Zobrazený příběh demonstruje všemocnost Amora a v rámci celkového ikonografického programu Trionfi-lavabo Dafne ztělesňuje ctnost. Tak začala být mýtus vykládán již v pozdní antice, v Serviově komentáři k Vergiliově Aeneidě je Dafné oslavou panenství (3, 63), na což bylo okolo roku 1600 navázáno v křesťansko-moralistních výkladech (Mander 1616, 8). Přípravná kresba se od realizovaného výjevu liší jenom v detailech.