Olej na plátně: Adonis (červená tunika, boty, lovecký roh, meč u pasu ) s oštěpem v ruce odchází se dvěma loveckými psy. Obrací se nazpět k sedící nahé Venuši, objímá ji levou rukou, Venuše si levou rukou přitahuje jeho hlavu. Nalevo před Venuší sedí Amor (toulec přes rameno) se šípem v ruce. Napravo ve vodě pár holubů, na které Adonidův pes štěká. Výjev je zasazen do idylické krajiny, napravo satyr na stromě češe jablka a podává je dolů nymfě, nalevo se dva satyři a dvě nymfy vrací z lovu. V pozadí vesnice, obilné pole, na skále hrad., DaCosta Kaufman 1988#, č. 20.43., and Spranger na námět milostného příběhu Venuše a Adonida vytvořil tři obrazy. Nejstarší je v Amsterodamu, byl inspirován tou pasáží Proměnách, kde Ovidius líčí, jak Venuše šťastně žila s Adonidem, a proto je zasazen do idylické krajiny. Další dva evokují mýtus o Adonidovi, který se každé jaro k Venuši vrací z podsvětí (viz: Duchcov, Spranger, Venuše a Adónis; Wien, KM, Spranger, Venuše a Adónis).
Olej na plátně (118 x 175 cm): nahá Venuše (perlový náhrdelník) se objímá s nahým Adonidem, drží ho za bradu a on ji drží ňadro. V popředí vlevo luk a toulec, nalevo putto nazdviháví závěs, pod nímž milenci sedí, další putto pod závěsem hraje na violu. Vpravo nahoře průhled do krajiny., Fučíková 1997#, I/98, and Výjev byl vykládán jako kosmická alegorie, ale pojetí ukazuje spíše na ilustraci bezstarostného spolužití Venuše a Adonida před jeho osudným lovem (Knihovna připisovaná Apollodórovi 3, 14, 4), jak ho líčí Ovidius v Proměnách (10, 530-539).
Olej na plátně: nalevo sedící polonahá Venuše, obrácená zády k divákovi, ale otáčející se k němu. Napravo Bacchus (zvířecí kůže), dívá se na Venuši, v pravé pozdvižené ruce drží hrozen vína, v levici konvici. Mezi Venuší a Bacchem stojí čelem k divákovi Ceres (klasy ve vlasech, šaty s odhalenými ňadry), pravou ruku na rameni Venuše, levou ruku s ovocem na rameni Baccha. Za Venuší na zemi párek bílých holubic., Fučíková 1997#, I/87., and Patrně součást cyklu věnovaného Venuši a určeného pro některou z císařových komnat.
Olej na plátně (172 x 114 cm): stojící Venuše (nahá, plášť omotaný okolo levé ruky) zobrazená zepředu, ve zdvižené pravici drží zlatou číši, z níž vytéká víno, levice spočívá na ústí velké zlaté konvice (oinochoe) zdobené bachickým procesím. Za ní stojí Bacchus (nahý, věnec ve vlasech, kůže přes pravé rameno), pravicí pozdvihuje Venušinu ruku s číší vína, levicí objímá Venuši a drží ji za ňadro. Napravo leopard, Bacchův emblém, za ním laňka, emblém Venuše, kterou objímá putto s hrozny vína v náručí, z nichž laňka ukusuje (paralela Venušina popíjení). Výjev se odehrává na louce, v pozadí nalevo les, vpravo výhled do kpocovité krajiny., Schnackenburg 1970#, Fučíková 1997#, I/88, and Schnackenburg obraz vyložil jako moralitu - láska a víno mohou způsobit víc škody než násilí a meč. Venuše je inspirována antickým sochařským typem Venuše Knidské, který malíř zrcadlově převrátil. Typ byl v 16. století známý z antického torza, jež je dnes v Mnichově (Bober, Rubinstein 1987 no. 14), nebo z Venuše ve Vatikánských muzejích (doložena poprvé 1536), od níž malíř převzal motiv draperie u levé ruky a nádobu stojící na zemi pod ní. Zatímco v originále si Venuše oděv odkládala před koupelí, kterou naznačovala konvice, na obraze dostaly oba atributy nový význam. Plášť se vínem rozjařené Venuši svezl s ramen a její ruka láskyplně spočívá na hrdle konvice s vínem. Bacchus byl inspirován Gianbolognovým Bacchem z fontány v Borgo San Jacopo ve Florencii, který vznikl kolem roku 1560. Z této sochy malíř převzal motiv pozdvižené ruky z číší, jež je v důsledku opojení nejistá, takže víno vytéká na zem. Spranger však číši dal do ruky Venušiny.
Olej na plátně (131 x 108 cm): sedící nahá Venuše (látka na klíně, náhrdelník, náušnice, přes rameno zlatý pás s drahokamy) se snaží zadržet odcházejícho Adónida (drží ho za spodní okraj tuniky). Adónis (tunika, plášť, zlatý pás a drahokamy přes rameno a okolo pasu, šavle u pasu) drží ve zdvižené ruce oštěp (velký šíp), ve druhé ruce svírá vodítka dvou loveckých psů před ním. Nad Venuší stojí Amor s lukem a toulcem přes rameno. Výjev je zasazen do lesa., Fučíková 1997#, 1997, I/55, and Ve Van Ravenssteynově díle výjimečné téma z antické mytologie (Ovidius, Proměny 10, 543-552), ikonografie i styl ovlivněny pražským dvorským uměním Rudolfa II.
Olej na železném plechu (26 x 30, 5 cm): Adónis (antikizující lovecký oděv, plášť), kopí v levici, v níž drží rovněž vodítka dvou loveckých psů. Objímá nahou Venuši před odchodem na lov, bohyně levicí tiskne k boku Amora se šípem v ruce. Před Amorem na zemi luk a toulec. Za Venuší látka přehozená přes strom, improvizovaný lovecký příbytek. Napravo průhled do krajiny s ruinou. and Fučíková 1997#, I/57.
Olej na plátně (163 x 104, 3 cm): Adonis v orientálním oděvu (čapka, boty) sedí a levou rukou objímá Venušinu hlavu. Nahá Venuše stojí před Adonidem a levicí objímá jeho hlavu, pravá ruka spočívá na jeho koleni, jednu nohu má ponořenou v tůňce. Napravo Amor (toulec) s párkem holubů, dole sedí pes s obojkem, vedle dýka. V průhledu vpravo nahoře krajina., Fučíková 1997#, no. I/89, and Vzorem pro pololežící ženskou postavu s jednou rukou zdviženou byla antická socha tzv. spící Ariadny. Antickou sochu získal roku 1512 papež Julius II. a ihned se stala jednou z nejznámějších soch vatikánských sbírek, bronzovou kopii shotovil kolem roku 1540 Promaticcio pro francouzského krále Františka I. Giambolognova kompozice vycházející z vatikánské Aiadny měla ovlivnila rudolfinské umění, jejím ohlasem byl nedochovaný reliéf Sprangera, který známe z rytiny Jan Mullera (Amor a Psýché, 1605-1610). Ohlas vatikánské Ariadny zprostředkované Giambolgnou nalezneme rovněž na bronzovém reliéfu Adriana de Vries v Amsterdamu (Ariadna na Naxu, 1610-1612). V Sprangerově malířském díle nalezneme ohlas Spící Ariadny také na vídeňském obraze Jupiter a Antiopé z doby okolo roku 1596. Spranger na námět příběhu Venuše a Adonida vytvořil tři obrazy. Obraz v Amsterodamu, z doby okolo roku 1580 (Amsterdam, Spranger, Venuše a Adónis), byl inspirován tou pasáží Proměnách, kde Ovidius líčí, jak Venuše šťastně žila s Adonidem. Obrazy ve Vidni a v Duchcově (Duchcov, Spranger, Venuše a Adónis) evokují mýtus o Adonidovi, který se každé jaro k Venuši vrací z podsvětí, a proto je v pozadí chmurná podsvětní krajina. Mýtus je známý také z mytografické příručky Bibliothéké (1.-2. století) připisované Apollodórovi z Athén.
Ornamentální a figurální výzdoba interiéru: grotesky, putti a antické bohyně, Bakchantky s malými Fauny, Venuše s Amorem, Hébé, Pomona. and Novorenesanční úpravy po 1883 a 1897 podle návrhu vídeňské stavební kanceláře Helmer a Fellner ve stylu francouzské hradní architektury,