Nástropní freska, střední část: v oblacích postava Jupitera, orel u nohou, v levé ruce drží blesky, na hlavě má korunu, kolem těla vlající drapérie. Nalevo od něj sedí nahá Juno, bozi se na sebe dívají a mohutně gestikulují, zjevně jsou ve sporu. Pod Jupiterem sedí Diana v oděvu s odhalenými ňadry, ve vlasech půlměsíc v pravé ruce luk, je obklopená družkami a putti s loveckými atributy (luk, kopí na kance, trubka). Nymfa sedící u Dianiných nohou ukazuje doleva, na jih, kde sedí na oblaku Amor v jedné ruce má luk a ve druhé šíp, který se chystá vystřelit. Nad Amorem je Apollón s lyrou, který na bůžka lásky shlíží, okolo Apollóna jsou putti. Na západní straně je dvojice žen s motýlími křídly, jedna má v levé ruce štít, v pravici kopí, a je bojovně obrácena směrem k Amorovi, který je zjevně předmětem sporu mezi Juno a Jupiterem. and Ve středu kompozice je Juno a Jupiter, kteří se přou o Amora. Na boha lásky ukazuje Dianina družka, Apollón se na něj dívá a vyráží na něj postava se štítem a kopím, která zjevně personifikuje Cudnost (Castitas). Malíř pro její postoj použil Marta z Francheschiniho obrazu v lichtenštenském paláci v Rossau-Vídni z let 1692-1700.
Kresba perem (190x300mm). Tři stojící postavy - zleva muž s okřídlenou čapkou na hlavě, štěpařský nůž v pravé ruce, v levici hůl ukončenou větévkami (Ars), žena se zdůrazněnými ňadry, korunou na hlavě a se dvěma putti u nohou (Natura), žena držící v levé ruce trs rostlin, v pravici motyka (?), u pravé nohy nástroj (Industria)., Togner 2003#, 69-79, pozn. 5., and Kresba byla součástí (list č. 40/31) souboru návrhů na výzdobu zahrady a sala terreny v Kroměříži od A. M. Lublinského, původně cca 500 listů, se dochovalo cca 100 kreseb, které jsou jeho autorskými díly. Alegorie - Umění (zahradnické) upravuje, Příroda rozvíjí, Přičinlivost dokončuje.
Nástropní freska. Figurální scéna nad schodištěm terasy před kulisou paláce. Pod rozevlátou drapérií na levé straně scény je zobrazen trůn, na něm sedí mladý bezvousý panovník s korunou na hlavě (Alexandr), kolem něho dvořané. Před trůnem skupina mužských a ženských postav, starší klečící žena s hlavou zahalenou závojem, na něm koruna (Sisygambis), po její pravici mladík (Ochus ?), zcela vlevo na schodech klečí dvě princezny a královna s korunou na hlavě (Barsyne/Statira, Driperis, Statira). Kolem další vojáci a služebnictvo, v popředí žena se psem na vodítku, na jehož obojku je signatura malíře, druhý pes stojí na schodech. Zcela vlevo na balustrádě zábradlí terasy sedí voják (Fáma ?) s trubkou., Kudělka 1966#, 466–467., and Freska je interpretována jako Coriolanus před Římem (Chadraba 1979), nebo jako Dáreovova rodina před Alexandrem (Uhlíř 2002). Námětem je bezesporu šlechetnost Alexandra Velikého, malíř totiž doslova kopíruje části maleb Pietra da Cortona v Palazzo Pitti, Florencie. Malby byly vydány v grafické podobě tiskem De Rossim (několikrát, circa 1677-1693). Autor v olomoucké fresce sloučil předlohy zobrazující dva zcela rozdílné hrdiny z antických dějin, vojevůdce Alexandra Velikého (356-323 př. Kr) a zakladatele Perské říše Cyra Velikého (zemř. 529 př. Kr.), původně zobrazené v samostatných výjevech ve Venušině sále v Palazzo Pitti. Tepper pro zobrazení Alexandra převzal kompozici sedícího Cyra s jeho druhy, zatímco postavy příslušníků Dáreovy rodiny ponechal téměř bez změn. Oba zmínění hrdinové zastupují Řeky a Peršany a postava s trubkou před trůnem panovníka je připomínkou věhlasného hrdiny. Záměrem objednavatele fresky tedy patrně bylo zobrazení konfrontace Alexandra Velikého s rodinou perského vládce Darea po bitvě u Issu (333 př. Kr.), při níž prokázal svou velkorysost.
Mramor (62 x 50 cm). Portrétní reliéf muže z profilu, husté vlasy krátké zvlněné vlasy, na nich koruna se stuhou., Pujmanová 1997#, 314-315, č. k. 172., and Ideální portrét císaře inspirovaný antickými vzory, známými především z antických mincí.
Olejomalba na plátně (76 x 102 cm). Scéna v krajině před jeskyní. Autor zobrazuje okamžik, kdy se v bouři chystá milenecká dvojice Dido a Aeneas, ukrýt v jeskyni, a to pod patronací bohyně Juno, která sedí na oblaku s vlající drapérii nad hlavou a s pomocníky spouští na krajinu déšť. Nad milenci se vzáší Amor s šátkem na očích a střílí z luku., Daniel, Prohaska 1995#, 156, B 37., Zboranová 2005#, 65-66., and Obraz patrně vznikl jako jedno z bozzett pro výzdobu paláce Raimonda Buonaccorsiho v Maceratě, kde byl v 18. století umístěn jeden z největších cyklů barokních výjevů s námětem historie Aenea. Ze sbírky Colloredo-Mansfeld (konec 18.-zač. 19. století).
Kresba (průměr 16, 2 cm): nalevo nahý Merkur (křídlená čapka a boty) předává jablko nahé Venuši, za níž jsou sedící Nymfy, oblečená dívka zvědavě přihlíží. Amor sedí na zemi zády k Venuši. Napravo nahá Juno diskutuje s nahým Paridem s pasteveckou holí v ruce. Juno korunují za ní stojící ženy, vedle Juno je páv, před Paridem leží na zemi pes. Vpravo nahoře nahá Minerva, obrácená zády k Venuši, její společnice jí nasazují přilbu. Vyjev je zasazen na palouk se stromy vlevo, v pozadí je záalpské město s vysokými doškovými střechami (Praha)., Prag um 1600#, č. 291 s. 409., and Předloha pro výzdobu dna číše (Rijksmuseum, Amstredam) z roku 1607. Ironický odstup od mytologického námětu se projevuje žánrovými detaily a soudobým městem v pozadí.
http://www.brunnenturmfigur.de/index.php?cat=Figur%20und%20Relief&page=Potsdam and Melpomene - "die ernst Singende" - Ernst schaut sie drein - singt sie doch tragisches Geschick. Die singende Muse der Tragödie und des Trauergesangs wird meist mit der tragischen Theatermaske dargestellt, hier hat sie ihre traurige Maske beiseite gelegt und hält einen Dolch in der rechten Hand. Neben ihr liegen Buch und Krone. Die originalen Figuren sind Werke französischer Bildhauer aus den Jahren 1748 bis 1764. "Venus" und "Merkur" von Jean Baptiste Pigalle kamen als Geschenk des französischen Königs Ludwigs XV. in den Park, die anderen Figuren wurden von den Bildhauern Lambert Sigisbert Adam, Francois Gaspard Balthasar Adam und Sigisbert Francois Michel geschaffen. Friedrich II. bemühte sich selbst sehr um die Vervollständigung des Rondells.
http://www.brunnenturmfigur.de/index.php?cat=Figur%20und%20Relief&page=Potsdam and Pluto raubt Proserpina. Im Gegensatz zu Helena wehrt sich Proserpina (Persephone) heftig gegen Pluto (Hades), den Gott der Unterwelt, der, von Amors Pfeil getroffen, die Tochter der Demeter beim Blumen pflücken entdeckte und diese, von unbändigem Verlangen erfüllt, mit festem Griff packte und in sein Totenreich brutal entführte. Zerberus, der dreiköpfige Hund, war natürlich auch dabei. Einen Teil jedes Jahres verbringt Persephone nun in der Unterwelt. Während dieser Zeit ruht und verdorrt alle Vegetation auf Erden. Erst im Frühjahr darf sie auf die obere Welt zurückkehren, dann erwacht die Natur, sie blüht, wächst und gedeiht - doch spätestens im Herbst muss Persephone wieder zum Hades hinab steigen ins ewige Reich der Schatten.
Na průčelní fasádě malovaná figurální dekorace. V prvním patře pod okny oválná kartuše s alegorií Slávy (Gloria), dvě ženy s korunou, výjev doprovází latinský nápis.
In this fresco monochromatic medallion Perseus is washing his hands after the freeing of Andromeda, it takes place on the same spot on the sea shore. At the bottom we see the dead body of the dragon floating upside down. At the right there is an empty handcuff hanging on a chain fastened to rock, by which an agitated Pegasus with outstretched wings is standing, meaning that the battle ended only a minute ago. Andromeda has picked up her clothes, pressing them to her breasts and walks towards her father Cepheus represented on the left of the picture, and distinguished by a crown, beard and hands raised in greeting. Andromeda does not look, however, towards her father but turns her head back and gazes at Perseus to whom Amor points with his right hand. Amor is floating or standing right behind Andromeda, he is characterized by a bow, but he is not using it, he just holds it in his outstretched left hand., Bushart 1986#, 245-246 (Bärbel Hamacher a Ralph Paschke)., and In the ceiling fresco of the main hall of the monastery's prelature featuring the miracle of the Blessed Guntherus, Perseus' myth is included. The ceiling painting proclaims that the Iustitia of the Břevnov monks firmly rests on a triad of moral virtues, Sapientia, Fortitudo and Temperantia. Into this ideological program the story of Perseus was embedded, the pagan hero being presented as a forerunner and alter ego of Blessed Guntherus. The old story celebrated the antiquity of the Břevnov monastery and its classical aura tied it with Rome and its imperial tradition.