Olej na plátně (87, 5 x 133 cm): Paris (plášť) sedí pod stromem a předává jablko před ním stojící nahé Venuši, u níž Amor (luk). Nad Venuší letí puto s věncem. Napravo sedí Minerva, plášť okolo dolní poloviny těla, pravici na štítu, na zemi přilba a kopí, vedle pes. Nalevo od Venuše Juno. Nad Paridem za stromem Merkur (okřídlená čapka, caduceus, plášť) se zdviženou rukou. V levém dolním rohu říční bůh, napravo v pozadí skupina nahých říčních božstev na mořském břehu., Fusenig 2010#, č. 24 s. 138-139., and K obrazu je dochována přípravná kresba (Paris, Louvre) a její varianta (Wien, Albertina). Obraz byl často kopírován, k jeho popularitě přispěla Sadelerova grafická reprodukce z roku 1589. V rudolfinském umění najdeme jeho ohlas na stříbrné medaily Jana Vermeyena z doby před rokem 1608.
Ve čtvrté místnosti vlevo od vchodu nástropní freska, v obdélném štukovém rámu figurální scéna v krajině. Vlevo oblaka s několika figurami, uprostřed v krajině sedící mladík v klobouku, se psem, Paris, za ním stojí Merkur (kaduceus, čapka). Paris podává jablko Venuši, která před ním stojí s Amorem a Minervou, nad nimi se vznáší putto, který Venuši věnčí. Vpravo sedí Juno. and Poche 1977#, s. 318-319.
Diana (Artemis). Die jungfräuliche Göttin der Jagd ist gleichzeitig auch Mondgöttin und eine große Beschützerin der Frauen und Kinder. Sie ist die Zwillingsschwester von Apollo und gehört zu den 12 olympischen Göttern, ihr Tempel in Ephesos zählte einst zu den sieben Weltwundern der Antike. In Großsedlitz ist sie allerdings reichlich barock-frivol gezeichnet mit ihrem aufreizendem Kleidchen, Mondsicheldiadem und keck unter den Arm geklemmtem Jagdhorn ...
Nástropní malba. V oválném štukovém rámu krajina na břehu jezírka, v pozadí stromy. Uprostřed kompozice skupina nahých žen, a na břehu psi., Audyová 2005#, 17-19, 52-75; Togner 2010#, 64-66., and Patrně se jedná o výjev ilustrující příběh Diany a Aktaiona, který sice na obraze chybí, ale téma identifikují lovečtí psi přibíhající k lázni nymf. Scéna s koupajícími se nymfami je
Nástropní malba ve štukové kartuši. Adonis, na ramenou plášť, v pravici drží kopí a lovecký roh na červené stuze, u jeho pravé nohy pes, u levé Amor. Vpravo sedí Venuše, která se snaží zadržet odcházejícího Adonida. Nad Venuší putto a párek holubic., Audyová 2005, 55-56., and Budova byla dokončena kolem r. 1660. Fresková dekorace stropu (31 výjevů) byla později (po r. 1717) přemalována bez respektu k původnímu ideovému záměru výzdoby.
Nástropní malba. V osmibokém štukovém rámu je zobrazena figurální scéna v krajině - pod baldachýnem zavěšeným na větvi stromu sedí nahá dívka se šňůrou perel na krku. Vpravo Venuše, nahá, leží na červené drapérii, za ní sedí Adonis. V popředí toulec se šípy, luk. Kolem dvojice dva putti (věnec, luk). and Audyová 2005#, 17-19, 52-75; Togner 2010#, 64-66.
Na stropě sálu, zdi obložené dřevem, fresková výzdoba, iluzivní architektura s dvojicemi atlantů, kteří nesou balkónek balustrády. Nad malovanou balustrádou figurální scéna v oblacích. Uprostřed stropu žena v čapce s perem, vedle ní jelen, Diana (srpek měsíce na čele, oštěp) s nymfami a svými psy, které drží putto. Pod výjevem s Dianou sedící žena hraje na chello, putto před ní drží noty, pod výjevem hedební nástroje. Vlevo žena (škraboška), nad ní žena s košíkem a štěpařským nožíkem, sluneční terč, před ním nahá postava s kružítkem v ruce, nad ním zodiak se znaky zvěrokruhu (rak, lev). Vpravo žena s mořskými korály ve vlasech a síťkou v ruce, sedí na sudu a odpočívající žnec (klobouk, kosu mu brousí malý Faun). Nad nimi putti v oblacích, putto s lesním rohem. Nad celou scénou jsou při protější balustrádě navršeny různé zbraně., Samek, 1999#, s. 25-27., Zbranková 2006#, 22-32., and Malíři Domenico Maria Francia a Alessandro Farretti, patrně podle návrhu Giovanniho Battisty Pellizuoliho. Žena s čapkou s perem a jelenem (symbol Jaroměřic) je považována za personifikaci Jaroměřic. Ostatní postavy jsou personifikací hudby, lovu, rybaření a zemědělství, činností spjatých se životem na šlechtickém sídle. Výzdoba stropu je (přemalby v roce 1817) považována za alegorické vyjádření oslavy života na jaroměřickém panství.
Tři řadové nájemní důmy, na fasádě se opakuje stejná plastická výzdoba. Stojící ženská postava s atributy úrody - srp, obilí. Nad portálem dvojice ureren s reliéfem - mladík doprovázený psem, nahá dívka pozdvihující na zádech drapérii, u jejích nohou kočka. and Stejný návrh budov jako v Keleti Károly utca dokládá, že se jedná o sériový návrh městské zástavby s antikizujícími motivy. Urna s figurálním reliéfem je inspirována řeckými vázovými malbami nebo reliéfními stélami (mladík doprovázený psem, kolem 440 př. Kr.).
Bronzové sousoší je umístěno na nástupišti stanice metra. Muž ("Teiresziasz"), sedí na židli, do půl těla nahý, v rukách drží slepeckou hůl. Před mužem kráčí pes. and Autor své dílo nazval "Teiresziasz" (Teiresiás). Inspirací je slepý thébský věštec, známý z řeckých mýtů o Odysseovi, jako věštec vystupuje také v Sofoklově tragédii Oidipus král. Podle mýtu změnil pohlaví z muže v ženu a naopak. O jeho oslepení existuje několik verzí mýtu, podle Ovidia (Met. 3, 316n) byl povolán jako rozhodčí ve sporu mezi Diem a Hérou, dal za pravdu Diovi (tvrdil, že větší rozkoš z lásky má muž), Héra jej za trest oslepila. Postava tohoto věštce byla oblíbeným hrdinou i v jiných uměleckých oborech (například parodie na mýtus, opera F. Poulence Prsy Teirésiovy na text Guillauma Apollinaira (1947).
Nástěnná malba al secco: polonahá Diana (srpek, luk), sedí na skalisku v lese, objímá psa, další dva psy u jejích nohou, na zemi oštěp a toulec., Mixová, Sedlák 1953#., Benedík, Pavlíková 1967#., and Knoflíček 1999#.