Střední štít hlavního průčelí budovy zdobí na stranách dva půlkruhově završené portály s malbou. Vpravo je zobrazen muž s krátkých plnovousem, na nahém těle himation, v levé ruce drží svitek (římský senátor), vlevo muž v římské zbroji, v levé ruce drží meč nad ohněm (Gaius Mucius Scaevola)., Braniš 1900#, 42., Poche 1977#, s. 203., http://www.slavnestavby.cz/stavby/stavby-ceskych-budejovic (7. 1. 2013)., and Údajně chiaroscurové obrazy od místního malíře Jana Bonanely představují sv. Rocha a sv. Floriána (Slavné stavby). Zobrazení těchto světců, zejména sv. Rocha na štítě radnice nedává smysl, ostatně tomu nenapovídají ani zobrazené atributy (nahý muž v himatiu, římský voják s mečem nad ohněm). Pravděpodobně se jedná o hrdiny z římské historie představující občanské ctnosti - římský konzul a Mucous Scaevola. Zobrazení Mucia Scaevoly odkazuje na emblematickou příručku (Boissard 1588), kde je hrdina vyobrazen s měčem nad oltářem s hořícím ohněm. Doprovází jej nápis: Pro patriâ tradit votivo Mutius igniDextram, quae patriae non bene servierat.Ut fortis reputat nullum non dulce periclum,Dum certâ cives utilitate iuvet.Patrně narážka na Horacia, Odes, 3. 2 (‘Dulce et decorum est pro patria mori’).
Opuková socha stojící ženy, na hlavě má přilbici, levé ruce drží váhy, v pravici meč., Braniš 1900#, 42., Poche 1977#, s. 203., and Originál sochy dnes stojí ve dvoraně radnice.
Freska, bitevní scéna na pozadí Milvijského mostu v Římě., Lanc 2010#,, and Bitevní scéna ilustruje historickou událost, která se udála 28. 10. 312 po Kr., u mostu přes řeku Tiber v Římě. V bitvě mezi císařem Konstantinem I. (od r. 306) a Maxentiem zvítězil Konstantin. Podle některých antických autorů (Eusebius, Vita Constantini, předpověď vítězství ve znamení kříže - "in hoc signo vinces"), byla tato bitva počátkem Konstantinovy konverze ke křesťanství. Prvotní uměleckou inspirací byla freska v Raffaelových stanzích ve Vatikánu, kterou vytvořil, patrně podle Raffaelových návrhů (zemř. 1520), Giulio Romano.
Na fasádě jsou zobrazena biblická témata rámovaná iluzivní architekturou ozdobenou girlandami. Nad pravým oknem štítu dvě hlavy jednorožců. Pod okny vpravo štít se dvěma soukenickými střelami a monogramem PP, nad krakorci v přízemí letopočet 1547. Pod obloučkovou římskou personifikace deseti lidských věků, u každého je tabulka s fragmentárně dochovaným německým nápisem., Chamonikola 1999#, č. 109., and Nejstarší dochované figurální sgrafito. Alegorické vyjádření deseti lidských věků je v umění těsně svázáno s vnímáním alegorií ročních dob. Lidský věk - dětství, mládí a stáří - byl topos oblíbený již v antické literatuře. Oidipus vyřešil hádanku, kterou mu v Thébách položila Sfinga. Který živočich má jen jeden hlas, ale přitom má někdy dvě nohy, někdy tři, někdy čtyři, a je nejslabší, když jich má nejvíc? Oidipus odpověděl: Člověk, protože jako batole leze po všech čtyřech, v mládí stojí pevně na dvou a ve stáří se opírá o hůl (Sofoklés, Král Oidipus, 429-425 př. Kr.).