Venuše (šátek na hlavě, dlouhé šaty s vyhrnutými rukávy, šál) drží velkou rostlinu ve zdvižené levé ruce, v pravé ruce drží pod rostlinou misku (z níž se směrem nalevo line kouř ?). Před Venuší je oltář, na kterém stojí ozdobná zapálená olejová lampa se dvěma křídly (?). Oltář je pokryt listy (?), na boční stěně oltáře jsou pověšené vojenské trofeje (štíty, šavle, flétny, buben), o stranu obrácenou k Venuši je opřena hůl s upevněnou draperií, nahoře je zakončena hlavou berana. Za Venuší jde nahý Amor s nahoru obrácenou svíčkou (?). Nalevo palma, napravo za oltářem strom., Bažant 2006#., and Když byl Aeneas v bitvě raněn, Venuše musela z hory Ida přinést kouzelnou bylinu a udělat z ní lék, aby svého smrtelného syna vyléčila. Na šestém soklovém reliéfu vidíme Venuši s ohromnou rostlinou, pod níž drží misku, ze které se patrně kouří. Za Venuší je nahý Amor, který drží svíčku obrácenou vzhůru (znamení života?). Výjev se odehrává před oltářem, na jehož boku jsou válečné trofeje, (štíty, zkřížené šavle, buben, píšťaly), patrně narážka na rozhodující boj, který Aeneu čeká. Kultovní charakter výjevu dokresluje hůl s beraní hlavou opřená o oltář, kterou nacházíme v renesančních zobrazeních bakchických průvodů, ale která nemá v antice žádné předlohy. Neantickými detaily jsou i oděv Venuše a samozřejmě Amorova svíčka, na antických vzorech byla totiž zobrazována pochodeň.
Nahá Venuše drží v natažené levici plášť, který si svlékla (jeho záhyb je vidět mezi jejíma nohama), před ní stojí Amor a natahuje k ní levici. Před Venuší kovadlina, u které pracuje nahý Vulkán. Sedí na skále a v levé ruce drží na kovadlině plát kovu, pravá ruka s kladivem je již zdvižena. Kovadlina stojí na kruhové bázi zdobené okřídlenými monstry (lví hlava, ženské poprsí). Před kovadlinou leží na zemi přilba, za ní je zapálené ohniště. Za Vulkánem je cihlová zeď naznačující Vukánovu kovárnu, stromy a palmy na obou stranách., Bažant 2006#., and Podle Vergilia si Venuše v ložnici na Vulkánovi vyprosila zbroj a poté, co se s ním milovala, božský kovář ihned odešel do své dílny, aby ji vyrobil. Na pražském reliéfu jsou tyto události shrnuty do jednoho výjevu. Venuše se sice teprve odhaluje, ale Vulkán už pilně pracuje na slíbené zbroji, přilba je již hotová a leží vedle kovadliny. Tato kompozice Paola della Stella připomíná malbu, která je dnes v Národní galerii v Praze, dílo Maartena van Heemskerck z roku 1536, určené pro radnici v Harlemu.
Vlys je vyzdoben úponkou, do níž jsou začleněny groteskní motivy., Bažant 2006#., and Na vlysu pražského Belvedéru pozorujeme tematizaci groteskové výzdoby. Většina groteskních postav byla do sebe zaklesnuta v beznadějném zápase, jenž byl vyjádřen tím, že navzájem spoutaní soupeři se snaží marně odpoutat, tón vlysu tedy udávají rozšklebené křičící tváře. "Spinario"je jediná nedeformovaná postava v celém vlysu, což mělo patrně usnadnit její identifikaci. Postavička měla spojovat pražský Belvedér a římský Kapitol, ale je možné, že byla pověřena i dalším úkolem. Ve středověku se tato postava vytahující si trn z paty objevuje jako personifikace března. Kapitolská socha byla proto známá pod jménem "Marzo". V šestnáctém století byla kapitolská socha identifikována jako pastýř, ale tradiční spojení "spinaria" s březnem se v lidovém podání udrželo dodnes. Personifikace března mohla být doprostřed jižního průčelí Belvedéru umístěna proto, že desátého dne právě tohoto měsíce se narodil Ferdinand I. .
Výzdoba zábradlí horní terasy složená z prolamovaných desek oddělovaných pilířky bez hlavic. Systém výzdoby balustrády je stejný na všech čtyřech stranách, všechny reliéfy jsou oboustranné. Oba krajní panely: horní část trojzubce mezi dvěma mořskými draky. Předposlední panely na obou stranách: hlava se šátkem mezi dvěma draky.Vnitřní panely: řetěz řádu zlatého rouna a Jupiterovy blesky. Ve středním panelu je část řetězu řádu zlatého rouna v horizontální poloze (dvě ocílky, dva páry ovčích nohou) s Jupiterovými blesky po stranách, v bočních panelech je část řetězu řádu zlatého rouna (pazourek s plameny, dvě ocílky zdobené reliéfními hlavami) zobrazená ve vertikální poloze, za ní zkřížená břevna s plameny., Bažant 2006#., and Triumfální výklad cviklových reliéfů západního průčelí měla podtrhnout výzdoba zábradlí horní terasy složená z prolamovaných desek oddělovaných pilířky bez hlavic. Tento typ balustrád byl typický pro benátskou architekturu šestnáctého století, kamenné zábradlí Belvedéru nebylo ovšem pouze dekorativní záležitostí, ale zdaleka viditelnou korunou celé stavby, v níž bylo její poselství stručně a jednoznačně shrnuto. Na obou koncích zábradlí, nad krajními arkádami, prolamované desky zobrazují draky s hlavou se šátkem a delfíny s Neptunovým trojzubcem, nejdůležitější jsou však třídílné desky, které vyplňují zbývající část. Na těchto deskách jsou zobrazeny Jupiterovy blesky s motivem řádu zlatého rouna. Okřídlené blesky byly v šestnáctém století chápány nejen jako atributy nejvyššího olympského boha, ale také jako symbol boje s těmi, kteří jej opustili, a připomínka zaslouženého trestu, který stihne bezbožné odpadlíky, jejichž předobrazem byli zpupní Giganti. Články řetězu, jenž byl součástí řádu zlatého rouna, jsou na zábradlí zobrazeny nejen v horizontální, ale i ve vertikální poloze. Kdybychom habsburské řetězy doplnili, obepínaly by nejen obvod terasy pražského Belvedéru, ale i celý vesmír. Tento kosmický rozměr byl zdůrazněn právě tím, že je řetěz řádu zlatého rouna prokládán Jupiterovými okřídlenými blesky. Klíč usnadňující pochopení tohoto detailu je umístěn uprostřed západního průčelí, ve cviklovém reliéfu nad vchodem do budovy, kde je zobrazen Jupiter se svými atributy, orlem a okřídleným bleskem. Zábradlí Belvedéru tak do všech čtyř světových stran hlásá zvěst o tom, že nástupem Ferdinanda na císařský trůn se na zem vrací Jupiter a jeho Zlatý věk, který - na rozdíl od Zlatého věku Saturnova - již nikdy neskončí.
Nahý africký zajatec s rukama spoutanýma za zády, za vousy ho vede muž v antické zbroji (přilba, šavle), který před sebou drží malý štít a opasek patřící zajatci. Za skupinou postava zahalená v plášti přetaženém přes hlavu (zjatcova žena?)., Bažant 2006#., and Antický reliéf, který posloužil jako vzor pro pražské zobrazení, byl na začátku šestnáctého století v Římě k vidění jednak ve vile Madama, na mramorových reliéfech s Horami, bohyněmi času a ročních období, zdobícími bázi antického kandelábru, ale především ve slavné římské sbírce de'Rosi. Její součástí byl soubor tří antických svatebních reliéfů z terakoty. Jejich ohlasy najdeme na různých místech pražského Belvedéru. Sbírka de'Rosi vznikla již před rokem 1454 a je nejstarší římskou kolekcí antických starožitností (byla rozpuštěna v roce 1517). Pražský reliéf byl patrně inspirován třetím reliéfem, na němž byla svatební scéna s Hérou, před níž stála nevěsta se zahalenou hlavou podávající ruku ženichovi. Po roce 1517, kdy sbírka de'Rosi zanikla, tento reliéf patrně zůstal v Římě, protože je někdy před rokem 1529 doložen v majetku malíře Sodomy. V první polovině šestnáctého století byla tato zahalená nevěsta ze třetího reliéfu ze sbírky de'Rossi často parafrázovaná.
Budova Zeměpisného ústavu na nárožích zdobena dvěma sochami od Břetislava Bendy. Dvě postavy nahých dívek s modelem hradu a různými atributy (pádlo, obilí, plody) jsou personifikací řek.
Portál složen z edikuly tvořené stočenými polopilastry s kanelováním doplněním píšťalami, hlavice jsou korintské, kombinace typu z oken a z hlavního vstupu do sálu. Hlavice tvoří listy, ale v rozích jsou voluty s rozetami, nad nimi je kladí s kazetami v podhledu, na němž spočívá archivolta s prázdným tympanonem. Lze předpokládat, že v tympanonu archivolty měl být reliéf jako v obdobně koncipovaném portálu do kostela sv. Jiří z doby kolem roku 1520. Do této edikuly je vložena edikula tvořená stláčenými polosloupy s kladím, hlavice jsou podobné hlavicím pilastrů vnější edikuly, patky mají v rozích románské drápky. Gotickými prvky jsou stáčené pilastry a polosloupy a dále zapuštění portálu od zdi., Mencl in: Homolka 1985#, 120-121 (datuje do roku 1493), and Jeden z prvních antikizujících portálů v Praze.
Portál mezi první a druhou místností druhého patra má pravoúhlý záklenek profilovaný gotickým oblým prutem, edikulu tvoří korintské polosloupy, jež jsou jsou opatřeny kanelami s píšťalami a stojí na trnožích s rozetami. Hlavici sloupu tvoří mělké voluty s rozetami, na obou stranách jsou diagonálně umístěny listy. Stejné hlavice jsou na oknech Vladislavského sálu a na bočním portálu basiliky sv. Jiří. Sloupy nesou kladí s kazetami opatřenými rozetami v podhledu. Uprostřed vlysu jsou dva lvi podepírající prackami kolčí štít s korunovaným L (Ludvík byl korunován v roce 1509). Celý portál je po gotickém způsobu zapuštěn do zdi. Místnost ve druhém patře je nejbohatěji vyzdobena, protože se nachází v úrovni Vladislavského sálu, žebra jsou dole zakončena listy a vousatou mužskou hlavou. Portál v prvním patře je koncipován obdobně jako ve druhém, ale bez figurálního vlysu a rozet na trnožích sloupů. Dříky sloupů jsou zato tordované a další románskou reminiscenci představují listy na patkách sloupů. and Jedny z prvních antikizujících portálů v Praze.
Kancelářský dům pojišťovny Continentale (pojišťovna zajišťovala krupobitní pojištění), dnes Komerční banka a.s. Sochařská výzdoba na průčelí 1. patra. Po levé straně nad vchodem do budovy čtyři sokly, na prvním nahý muž s kotvou a lanem (Lodní doprava), druhá je odhalená ženská postava se srpem a snopem obilí (Zemědělství), třetí nahá žena, účes z dlouhých copů, s dítětem v náručí (Rodina), čtvrtý nahý muž s ozubenými koly, kovadlinou a kladivem (Průmysl)., Svoboda - Noll - Havlová 2000, s. 278, and Jedná se o antikizující personifikace důležitých aspektů moderní doby (rodina, zemědělství, průmysl a přeprava zboží).