V době přestavby zámku za kutnohorského měšťana Jana Smíška z Vrchovišť, pozdějšího významného kutnohorského patricije, hutního podnikatele a těžaře, byla stavba přeměněna v pozdně gotické patricijské sídlo. Uvnitř budovy řada síní s pozdně gotickými klenbami, některé se znaky Smíšků. Na stropě síně prvního patra osmiboké kazety s rozetami, pod stropem zbytky malovaného vlysu (zbytky figur)., Poche 1978#, 185., and Vzorem byly antické římské kazetové stropy s vpadlými panely v podobě čtverce, obdélníku nebo osmiúhelníku (lacunaria), které sloužily jako dekorativní prvek. V Kutné Hoře najdeme první doklad tohoto výzdobného motivu, další představuje výzdoba gotického sálu v přízemí zámku v Pardubicích z let 1510-1520. Podobné kazety najdeme na malovaném stropu ve Scuola di San Marco v benátkách od Maura Coducciho (1485-95), nejznámější příklad stropu s osmibokými kazetami je ve Studiolu Isabely d'Este v mantovském Palazzo Ducale (po 1519).
Stavebník Ladislav Černohorský z Boskovic (1455-1420). Z původního zámku dochován portál průjezdu do nádvoří s nápisem datovaným 1492, po demolici zámku přenesen do ohradní zdi na jihu. Edikulový portál s kanelovanými korintskými sloupy, antická forma zjednodušena: polosloupy bez entasis, kanelury narážejí přímo na hlavice, hlavice jen plošně dekorovány, kruhový záklenek se zařezává do pravoúhlého ostění. Architráv zastoupen pouze náběžníky. Nahoře římsa s vejcovcem. I nápis gotická residua (M v podobě H), přechodná raně renesanční podoba kapitály., Hlobil, Perůtka 1999#, č. 99, s. 182., and Zjednodušená podoba portálu, jenž je ze stejné doby dochován v Tovačově.
Půlkruhový záklenek s profilovaným ostěním lemovaným vejcovcem, v těžišti je listová konzola. Edikula je tvořená sloupy s kompozitními hlavicemi, dříky jsou kanelované s píšťalami. Ve cviklech je plošně uspořádané listoví, na levé straně uprostřed prázdný medailon. Kladí je zalamované, horní římsa je oddělená od kladí vejcovcem a zubořezem., Hořejší 1979#, s. 46., Krčálová 1989#., Hlobil, Perůtka 1999#, 235-238., and První doklad architektonického portálu v českých zemích, který byl inspirovaný antickými edikulami. Nápis je raným dokladem recepce renesanční kapitály, která byla na základě antických vzorů vytvořena v Itálii okolo poloviny 15. století.
Mramorové ostění okna s vnitřním dělícím křížem a renesanční profilací, nahoře nastavené vlysem krytým římsou. Ve vlysu ornamentální dekorace. Ze stejné stavební fáze je i bosovaný portál věže, který typický pro florentskou architekturu 15. století., Hlobil, Petrů 1992#, s. 112., and První doklad okna nastaveného nahoře vlysem s reliéfní dekorací.
Půlkruhový záklenek s profilovaným ostěním lemovaným vejcovcem, v těžišti je listová konzola. Edikula je tvořená sloupy s kompozitními hlavicemi, dříky jsou kanelované s píšťalami. Ve cviklech je plošně uspořádané listoví, na levé straně uprostřed prázdný medailon. Kladí je zalamované, horní římsa je oddělená od kladí vejcovcem a zubořezem., Hořejší 1979#, s. 46., Krčálová 1989#., Hlobil, Perůtka 1999#, 235-238., and První doklad architektonického portálu v českých zemích, který byl inspirovaný antickými edikulami. Nápis je raným dokladem recepce renesanční kapitály, která byla na základě antických vzorů vytvořena v Itálii okolo poloviny 15. století. Podle Hlobila (Hlobil, Petrů 1992, 110) portál inspirován Budínem.
Štít ve věnci, po stranách přilby pojaté jako symboly Ctibora Tovačovského a Elišky z Melic., Hlobil, Perůtka 1999#, č. 298, obr. s. 387., and Okolo štítu je girlandový věnec s plody napodobující antické vzory.
Taneční síň (nebo též Svatební či Kurfiřstká) v západním křídle královského hradu. Zobrazeno pět tanečních párů při tanci "bas dans" (nízký tanec). Nad tanečním výjevem čtyři kurfiřti, první je král český, druhý falckrabě rýnský, dále vévoda saský a markrabě braniborský. Malba necitlivě restaurována v 80tých letech 19. století Petrem Maixnerema Bohumírem Roubalíkem., Poche 1982#, 375-380., and Jeden z prvních dokladů světských žánrových výjevů v monumentální nástěnné malbě. Malba taneční scény snad provedena podle dřevořezu z Schedelovy kroniky (Chronicum mundi, Norimberk 1493).