Edikulový portálek tvořený hladkými pilastry s palmetovými hlavicemi, na zalamované římse je kruhový nástavec se terči po stranách. V nástavci jsou znaky Adama Hrubčického a Evy z Bílkova. and Chamonikola 1999#, č. 33, obr. s. 156.
Klenutý sál se zbytky nástěnných maleb. V čele sálu, na severní straně, je zobrazeno zasedání zemského soudu, jehož členové jsou zastoupeni erby v iluzivně namalovaných nikách, uprostřed sedí na trůně Ferdinand I. a pod ním je portrét předsedy soudu, Jana z Lobkovic. Po straně trůnu jsou vždy dvě niky s antickými sochami zobrazujícími patrně božstva, v první nice je Minerva se štítem, ve čtvrté nice Merkur s okřídlenou přilbou. Na západní stěne je iluzivní malba písařské tribuny s písaři a portrétem nejvyššího písaře, Wolfa z Vřesoviště. Na východní stěně je zobrazen Poslední soud. and Výzdoba hlavního sálu oslavuje stavebníka tím, že jej zobrazuje, jak předsedá zemskému soudu království českého. Význam tohoto politického výjevu je podtržen konfrontací se zobrazením Posledního soudu. Výjev je významný také tím, jakým způsobem zobrazuje zemský soud. Vedle skutečných portrétů hlavních aktérů, císaře, předsedy soudu a hlavního písaře jsou zobrazeni erby ostatních členů soudu. Ke zvýšení prestiže této instituce je použito motivu nik s antickými sochami, které charakterizují císaře. Tento motiv je symbolický, na Pražském hradě pokud víme žádný sál s antickými sochami neexistoval.
Sgrafitová ornamentální výzdoba pokrývá celou plochu fasády, předprseň druhého patra je vyzdobena kuželkami, nad pilíři druhého patra je zvířecí hlava a bukranium.
Solarium (hodiny) na nádvoří zámku. Kamenný sloupek v podobě řečnického pultu. Sloupek s pěti svislými (severní, východní, spodní a horní jižní, západní) a jedněmi šikmými (rovníkovými) slunečními hodinami., Encyklopedie 1974#, 237; http://www.astrohk.cz/slunecni_hodiny.html, and Latinský název horologium je předchůdcem pro později běžně užívaný název orloj. Sluneční hodiny (solarium) jsou starověkým vynálezem. Za jejich vynálezce je sice považován Anaximandros (6. stol. př. Kr.), ale patrně je zali již Babyloňané. V hellenistickém období byly v řeckých městech zřizovány veřejné stavby, které ukazovaly čas (e.g. slavná Věž větrů, kombinace slunečních a vodních hodin, Athény, 1. stol. př. Kr.), v Římě bylo první solarium postaveno r. 263 př. Kr. (dovezeno, jako válečná kořist, ze Sicilie). Různé typy hodin popisuje Vitruvius.
Malovaný talíř (průměr 29,5 cm). Ve skalnatém terénu trojice stojících nahých žen (Juno, Venuše, Minerva) s malým Amorem (luk, toulec). Na zemi vedle Minervy položená zbroj. Vlevo před skálou sedí Paris (pastýřská hůl), podává Venuši jablko, za ním sedí pes a v pozadí před skálou stojí Merkur (okřídlená čapka, caduceus)., Přibyl 2006#, 90, č. 27., and Talíř muzeu daroval kníže Jan z Lichtensteinu roku 1910. Autor doslova převzal kompozici podle rytiny Marcantonia Raimondiho (podle Raffaela), podle níž vznikl talíř z Fitzwilliam Museum, Cambridge C.59-1927 (Durantino ?, 1545-1550). O tématu srov. Exemplum: Paridův soud.
Kentauři zápasící s Lapithy., Mareš, Sedláček 1913#, s. 278. obr. s. 277., and Školní budova (z roku 1557 přiléhající k původní školní budově čp. 29). Fasáda s psaníčkovými sgrafity, z ostatní výzdoby zachován na východní stěně mezi okny latinský nápis.