Olej na mědi (24, 5 x 18, 8 cm): nahý spící Amor (přes prsa stuhu na upevnění toulce), polosedí na posteli se zavřenýma očima. Vedle něj klečí na jednom koleni nahá Psýché (náramek na paži), drží nad Amorem lampu a tiskne si levou ruku na prsa. Pod polštářem, na němž leží Amor, je ostří dýky (novacula praeacuta), kterou si tam připravila Psýché. Výjev se odehrává v ložnici charakterizované architektonickými prvky monumentální antické architektury (kanlovaný pilíř s hlavicí, kladí)., Fučíková 1997#, I/42, and Podle charakteru obrazu se jedná o produkt rudolfinského dvorského umění. Bezprostřední pokračování příběhu inspirovaného Apuleiovými Proměnami představuje Heintzův obraz z doby okolo roku 1604 (Nürnberg, Nationalmuseum, Heintz, Amor opouští Psyche).
Olej na plátně (209, 7 x 138, 6 cm): nahé tři Grácie tančí v obětí, nad nimi se vznášejí putti s věnci růží. Nad nimi dva putti zasypávají je květinami, levý drží ve zdvižené ruce růže a v ruce natažené dolů květiny, pravý drží ve zdvižené ruce růžový věnec a v ruce natažené dolů růži. Nalevo od Grácíí papoušek, napravo nazemi opička. Za Gráciemi arkáda obrostlá vínem, v průhledu zahradní architektura s terasou a uprostřed s ktuhovým pavilonem., Fučíková 1997#, I/14., and V pražském rudolfinském umění časté téma, patrně alegorie rozkvětu, hojnosti a míru charakterizující vládu císaře Rudolfa II. Bohyně Aglaiá (Zářící), Eufrosyné (Blaženost) a Thaleia (Thálie- Rozkvět), dcery Jupitera, byly personifikací půvabu, krásy a slavnostního veselí. V antickém Římu velmi často zobrazované sousoší tří vzájemně propletených Grácií, z nichž střední je zobrazená zezadu, bylo v 16. století známé především ze sousoší se sbírky Piccolomini, které bylo od roku 1502 v Pise.
Kostel Fr. Serafinského, do interiéru přenesen oltář původně z kostela v Krásném Studenci, 1605, od F. Dietricha st. and Umělecké památky Čech, 1977, s. 252
Kresba (18, 8 x 13, 7 cm): Minerva (přilba, brnění, štít, kopí) sedí na podstavci, u něhož spoutána Hloupost (oslí uši) a Závist (vlasy z hadů). and Prag um 1600#, č. 264 s. 391.
Na náměstí, "Sittertův, Sitrův, Sytrův" dům, dnes Muzeum, malíř Šebastián Hájek, zřejmě pod vlivem výzdoby místní radnice, alegorické ženské postavy Ctnosti: Paciencia, Iusticia, Prudencia, Fortitudo, výjevy v ovíálných kartuších. Postavil budějovický stavitel Fargit pro Tomáše a Kateřinu Sytrovy. Vedle prachatického znaku též znak královský a císařský a portrétní galerie českých králů (celkem 10), snad proto, že město patřilo Rudolfovi II. and Hilmera, Jiří, Prachatice, Praha 1953, s. 26; UmPAmČ 4, s. 519-520;
Na průčelní fasádě malovaná figurální dekorace. V prvním patře pod okny dvě oválné kartuše s alegoriemi Sláva (Gloria) a Vítězství (Victoria). Mezi okny alegorie ctností: Spravedlnost (Justitia), Trpělivost (Patientia), Opatrnost (Prudentia) - a Síla (Fortitudo).
Na průčelní fasádě malovaná figurální dekorace. V prvním patře mezi okny alegorie ctností. Třetí zleva postava stojící ženy, v pravici drží zrcadlo, kolem levice má ovinutého hada a o levou nohu opírá štít - Opatrnost (Prudentia).
Na průčelní fasádě malovaná figurální dekorace. V prvním patře mezi okny alegorie ctností. Čtvrtá zleva postava stojící ženy ve zbroji, na hlavě přilbu, v levé ruce drží šít se lví hlavou, v pravici sloup - Síla (Fortitudo).
Na průčelní fasádě malovaná figurální dekorace. V prvním patře pod okny oválná kartuše s alegorií Slávy (Gloria), dvě ženy s korunou, výjev doprovází latinský nápis.