Olej na mědi (24, 5 x 18, 8 cm): nahý spící Amor (přes prsa stuhu na upevnění toulce), polosedí na posteli se zavřenýma očima. Vedle něj klečí na jednom koleni nahá Psýché (náramek na paži), drží nad Amorem lampu a tiskne si levou ruku na prsa. Pod polštářem, na němž leží Amor, je ostří dýky (novacula praeacuta), kterou si tam připravila Psýché. Výjev se odehrává v ložnici charakterizované architektonickými prvky monumentální antické architektury (kanlovaný pilíř s hlavicí, kladí)., Fučíková 1997#, I/42, and Podle charakteru obrazu se jedná o produkt rudolfinského dvorského umění. Bezprostřední pokračování příběhu inspirovaného Apuleiovými Proměnami představuje Heintzův obraz z doby okolo roku 1604 (Nürnberg, Nationalmuseum, Heintz, Amor opouští Psyche).
Pomník Ference Kazinczyho s bronzovou plastikou dívky s olejovou lampičkou v pravici., Medvey 1939, s. 17; Budapest köztéri 1998, č.k. 335; Szatmári 2001, s. 10-11., and Dívka je zobrazena s lampičkou, která odkazuje na antické archeologické památky. Ferenc Kazinczy měl zásluhy o zachování maďarského jazyka, proto je na jeho pomníku zobrazena alegorie osvícení.
Nástěnná malba: v malé kartuši pod únosem Európy je Psýché, na její ruku usedají motýli. Vedle ní na stojanu hořící olejová lampička., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-135., and Výjev v trojúhelníkové kartuši je přemalován nebo dokonce navržen F. Přečkem a jeho pomocníkem G. Schmidtem až v letech 1900-1903.
Malba na stropě: oválný medailon s malbou alegorie pomíjivosti. Uprostřed se v oblacích vznáší ženská postava, v levé ruce drží přesýpací hodiny, v pravé ruce vyhaslou olejovou lampu. Pod ní na oblaku sedící lev. Po levici ženské alegorické postavy amorek s čápem, který má na pravé noze uvázaný kámen, po pravici ženy letí amorek, drží k zemi skloněnou pochodeň a v levé ruce zvonek., Poche, Preiss 1973#, 58-60, 164-165, obr. 43-46, and Vlček 1999#, 445-448.
Kresba perem na papíře (287 x 205 mm). Dva muži běží s lampami v prostředí naznačeném architekturou sloupů. Na soklu jednoho z nich latinský nápis., Kazlepka, Zlatohlávek 2009#, 8-10, 108-109., and Autor se inspiroval antickými pochodňovými závody, jakési štafety, při níž si běžci předávali hořící pochodeň. Literárně je téma zpracováno v Lucretiově díle O přírodě. Výjev bývá interpretován jako střídání generací, kdy si zúčastnění předávají pochodeň života.
Olej na papíře (36.8 x 28 cm): nahý putto sedí a pouští mýdlové bubliny, opírá se přitom o lebku. Napravo čadící olejová lampička (právě zhasla). and Obraz se velmi těsně drží Goltziovy rytiny z roku 1594, o tématu srov. Exemplum: Homo bulla est.
Na klenbě sala terreny freska ve štukovém rámu: Figurální scéna na pódiu v interiéru sálu s prostřeným stolem na pozadí sloupové architektury. Nad stolem se vznáší okřídlená figura s mečem a štítem, jeden z bratrů Boreovců, proti němu tři Harpyje. Za stolem sedí několik postav, v čele stolu vlevo muž s korunou na hlavě - slepý thrácký král Fíneus a Argonauti, jeden z nich má na hlavě přilbu - Jásón. Pod stolem pes. Na pódiu překocený džbán, z něho vytéká víno do prostoru pod pódiem, kde tvoří jakousi vodní hladinu. V popředí na "břehu", vlevo na skalnatém terénu sud, o něj se opírá chlapec, u něho ležící nahý Diogenes s lampou, knihami, svitky, kalamářem., Preiss, P., Freskařské dílo Václava S. T. Schmidta, in: Minulostí Plzně a Plzeňska, II, Plzeň 1959, s. 92-93., Poche 1982#, s. 81-82., and V této nástropní malbě jsou sloučeny dva antické náměty, mytologie a historická legenda, a to v celkovém alegorickém vyznění. V horním plánu je příběh slepého krále Fínea. Zneužíval svůj věštecký dar, a proto byl bohy potrestán neukojitelným hladem. Nikdy se však nemohl najíst, protože když sedl ke stolu, přiletěly Harpyje a jídlo snědly. Teprve když do jeho království přišli Argonauti, Boreovci, bratři Kalaís a Zétés, sourozenci jeho první zavržené manželky, byl osvobozen. Bratři Harpyje přemohli a zahnali. Fíneus se jim za to odvděčil dobrými radami na výpravě za zlatým rounem (Ov. Met. 6.711-7.4). Tato čásat malby je doslovným převedením mědirytiny (vynechán je pouze jeden ze dvou Boreovců) Arenta Van Halen podle Simona Voueta (1675-1732). Dole pod pódiem je zobrazen Diogenes, který s lampou rozsvícenou za dne hledá čestného a spravedlivého člověka. Vyobrazení je opět kopií grafického listu.