CUBBITT En-Cs translation models, exported via TensorFlow Serving, available in the Lindat translation service (https://lindat.mff.cuni.cz/services/translation/).
Models are compatible with Tensor2tensor version 1.6.6.
For details about the model training (data, model hyper-parameters), please contact the archive maintainer.
Evaluation on newstest2014 (BLEU):
en->cs: 27.6
cs->en: 34.4
(Evaluated using multeval: https://github.com/jhclark/multeval)
Snout and testes - what is a morphological support for afrotherian mammals? Afrotheria comprises a newly recognized clade of mammals with strong molecular evidence for its monophyly. Afrotheria including elephants, sea cows, hyraxes, aardvarks, sengis, tenrecs and golden moles has been believed to be without any morphological support. Recent analyses have shown that Afrotheria shares several morphological characters, e.g. testicondy (absence of testicular descent), snout musculature, a large allantois sac divided into four intercommunicating lobes by two pair of septal foles, an increase in the number of thoracolumbar vertebrate and delayed dental eruption. Seiffert (2007) identified even 21 morphological characters shared by Afrotheria. This clade is also supported by several chromosomal characters and some reproductive (e.g. slower reproductionm lower number of mammae) and physiological characters (e.g. lower body temperature) are candidates for an additional non-molecular support. Inssectivore-like morphology in tenrecs and golden mole is probably a secondary state obtained from the ungulate-like morphology present now or in the past in all other afrotherian mammals including sengis (cf. Zack et al. 2005). Afrotheria need not have an African origin, Africa could be its secondary refuge (Zack et al. 2005).
An essay by the contemporary Portuguese philosopher José Gil addresses the prominent American choreographer and dancer Merce Cunningham’s conception of dance. Gil emphasizes that Cunningham approaches dance in a way that is fundamentally different from the traditional mimetic and expressive paradigm. With the help of Giles Deleuze’s observations, Gil proves that even in the case of dance shorn of the faculty to represent and express emotional contents, we can talk about units of dance, about their meaning and unity, and thus about the language of dance. Gil spells out this idea by showing a parallel between dance, in Cunningham’s conception of it, and modern painting. and Esej současného portugalského filosofa Josého Gila se zabývá pojetím tance u významného amerického choreografa a tanečníka Merce Cunninghama. Gil zdůrazňuje, že Cunningham pojímá tanec způsobem, který se zásadně odlišuje od tradičního mimetického a expresivního paradigmatu. Za pomoci úvah Gilese Deleuze Gil dokazuje, že i v případě tance zbaveného schopnosti reprezentovat a vyjadřovat emocionální obsahy můžeme hovořit o jednotkách tance, o jejich významu a jednotě, tedy o jazyku tance. Tuto myšlenku Gil upřesňuje pomocí paralely mezi tancem v Cunninghamově pojetí a moderním malířstvím.
Jako dobový dokument zde nejdříve přinášíme podstatné části Šafránkova vlastního životopisu, jež vydal vlastním nákladem v roce 1936. Tato, dnes naprosto běžná sebeprezentace vyvolala u starší generace univerzitních fyziků podrážděnou reakci. Důkaz o tom nalezeneme v příslušné (zde rovněž přetištěné) autobiografie Vladimíra Nováka. Je velmi pravděpodobné, že Novák na Šafránka přenesl svou averzi k některým fyzikům starší generace, jmenovitě profesorům Felixovi a Posejpalovi. Třetím dokumentem je ukázka z knihy právě vydané nakladatelstvím Academia, v niž autorka líčí události provázející Šafránkovy přednášky ve Společnosti pro šíření vědeckých a politických znalostí v padesátých letech., Jaroslav Šafránek ; úvod redakce společný dalším dvěma článkům je uveden na straně 318., and Části Šafránkova vlastního životopisu [Curriculum vitae. Vlastním nákladem, Praha 1935, s. 5-8, 13-28]