Cíl: Užitím inovativní metody analýzy záznamů funkční magnetické rezonance (resp. určení efektivní konektivity) objektivizovat neuroplasticitu po fyzioterapii u nemocných s roztroušenou sklerózou mozkomíšní. Soubor a metodika: Dvanáct nemocných s roztroušenou sklerózou (průměrný věk 44,3 ? 9,2 let, EDSS 3,7 ? 0,9, délky onemocnění 9,3 ? 6,0 let) podstoupilo dvouměsíční fyzioterapii – Motorické programy aktivující terapii. Na začátku a na konci facilitačního fyzioterapeutického programu (2× týdně, 1 hod) bylo provedeno klinické vyšetření zaměřené na funkci horních končetin (hodnocení třesu, diadochokinézy, taxe, kvalitativní svalové síly a spasticity) a vyšetření funkční magnetickou rezonancí během motorické úlohy prstů. Z dat funkční rezonance byly analýzou v programu Statistical parametric mapping určeny síly efektivní konektivity mezi suplementární motorickou areou a primárními motorickými oblastmi. Kontrolní skupinu tvořilo 12 zdravých dobrovolníků (průměrný věk 39,4 ? 12,2 let). Výsledky: Analýza efektivní konektivity ukázala silné spojení mezi suplementární motorickou areou a oběma primárními motorickými oblastmi (pacienti měli většinou silnější konektivitu než zdravé kontroly, významně mezi suplementární motorickou areou a primární motorickou oblastí vlevo; p = 0,005). Efektivní konektivita mezi levou a pravou primární motorickou oblastí byla celkově významně slabší. Po terapii došlo u nemocných ke zlepšení ve všech klinických testech (v indexu pravé ruky p < 0,001, v indexu levé ruky p < 0,001), nebyly ale prokázány signifikantní změny efektivní konektivity. Závěr: Analýza efektivní konektivity je jedna z cest k objektivizaci mozkové plasticity, a to nejenom z anatomického, ale především z funkčního hlediska. Terapie měla jednoznačný pozitivní vliv na klinické funkce, avšak signifikantní změny efektivní konektivity po terapii se neprokázaly., Aim: The aim was to objectify neuroplasticity after physiotherapy using an innovative method of functional magnetic resonance imaging data analysis (determination of effective connectivity) in multiple sclerosis patients. Material and methods: Twelve patients (mean: age 44.3 ? 9.2 years, EDSS 3.7 ? 0.9, disease duration 9.3 ? 6.0 years underwent Motor program activation therapy (one hour therapy, twice a week). Clinical and fMRI examination during a motoric task for fingers was carried out before and after the therapy. The clinical examination focused on the upper extremity function (evaluation of tremor, diadochokinesis, ataxia, muscle strength and spasticity). Effective connectivity between supplementary motor and right and left primary motor areas was determined using the Statistical Parametric Mapping software. A control group consisted of 12 healthy controls (mean age 39.4 ? 12.2). Results: The analysis of effective connectivity showed strong connection between the supplementary motor area and both primary motor areas (patients had stronger connection in more cases than healthy controls, significant between the supplementary motor area and the left primary motor area, p = 0.005). Effective connectivity between the right and left primary motor areas was significantly weaker. After the therapy, improvement occurred in all the clinical tests (right hand index p < 0.001, left hand index p < 0.001) but no changes were observed in effective connectivity. Conclusion: Effective connectivity represents a possible approach to objectification of brain plasticity. Facilitation physiotherapy had a significant effect on clinical function while significant changes of effective connectivity were not demonstrated. Key words: multiple sclerosis – physiotherapy techniques – functional magnetic resonance imaging – neuroplasticity The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and M. Procházková, J. Tintěra, A. Procházka, P. Martinková, K. Řasová
Zásah porušené regulace metabolizmu glukózy do metabolizmu kostní tkáně je mnohostranný a velmi komplikovaný. Ve většině případů nacházíme u diabetiků zvýšené riziko zlomenin. Důvody, které k tomuto stavu vedou, jsou mnohočetné. U diabetiků nebývá hlavní příčinou pokles kostní minerální hustoty, spíše jde o snížení kvality kostní tkáně a změnu její struktury. Významnou roli hraje nepochybně inzulin a inzulinová rezistence, uplatňuje se ale i zvýšená glykace proteinů, včetně zvýšené glykace kolagenu v kostech, změna produkce a hladiny sklerostinu, zásah do diferenciace pluripotentních kmenových buněk a zvrat jejich diferenciace směrem k adipocytům a mnohé další faktory. Nemalý podíl na zvýšeném riziku fraktur mohou mít i některá antidiabetika, především perorální. Vzhledem ke stoupající incidenci obou chorob, diabetu i osteoporózy, bude nezbytné podrobněji zkoumat i jejich vzájemné vazby a ovlivnění. Klíčová slova: antidiabetika – diabetes mellitus – inzulinová rezistence – metabolizmus kostí – osteoporóza, The effect of impaired regulation of the glucose metabolism on the bone tissue metabolism is many-sided and very complicated. In most cases we observe an increased risk of fracture in people with diabetes. The reasons causing this condition are varied. Its main cause in diabetic patients is typically not the decrease in bone mineral density, it is rather deterioration of bone tissue and its structure. An important role of insulin and insulin resistance is beyond dispute, with numerous other factors at work, such as increased glycation of proteins, including increased glycation of collagen in bones, change in sclerostin production and levels, intervention in the pluripotent stem cells differentiation and reversal of their differentiation toward adipocytes and many more. Some antidiabetics, mainly oral, may also significantly contribute to the increased risk of fracture. Given the increasing incidence of both diseases, diabetes and osteoporosis, it will be also necessary to examine in greater detail their mutual relations and effects. <p align="">Key words: antidiabetics – bone metabolism – diabetes mellitus – insulin resistance – osteoporosis, and Vladimír Palička, Jana Lesná, Ladislava Pavlíková
Crohnova choroba (CD) je v období zvýšené aktivity doprovázena mimo jiné sníženým přísunem potravy, vodním, minerálním a metabolickým rozvratem. Je známo, že u mnoha akutních onemocnění dochází k alteraci metabolizmu lipidů a zejména hypocholesterolemie představuje závažný negativní prognostický ukazatel. Příčin snížené sérové koncentrace cholesterolu je mnoho. Současně bylo opakovaně popsáno postižení jak procesu jeho syntézy, tak i absorpce. Změny obou zmiňovaných procesů lze kvantifikovat pomocí specifických ukazatelů syntézy (hladina latosterolu) a absorpce (hladina sitosterolu či kampesterolu). Cíl: Cílem studie bylo prokázat změny v metabolizmu lipidů u pacientů s aktivní Crohnovou chorobou. Současně v případě zachycené hypocholesterolemie určit, do jaké míry je tento fenomén ovlivněn postižením procesu jeho syntézy a/nebo absorpce. Materiál a metody: U 24 pacientů s akutními projevy CD (CDAI ? Crohn?s disease activity index ? nad 150) byly kromě vstupních odběrů dále stanoveny 3., 14. a 28. den od přijetí sérové hladiny celkového cholesterolu, LDL- a HDL-cholesterolu a triglyceridů. Dále hladiny squalenu, lathosterolu, sitosterolu a kampesterolu. Výsledky byly srovnány s kontrolním souborem 100 dobrovolných dárců krve. Data byla zpracována pomocí statistického softwaru Sigma-stat 3,1. Výsledky: Byly detekovány snížené hodnoty všech základních parametrů lipidového metabolizmu. Současně jsme zaznamenali statisticky významný pokles hladin latosterolu a kampesterolu. Hodnoty sitosterolu klesaly nesignifikantně a hladina squalenu byla vyšší než u kontrol. Závěr: Ve studii byly prokázány významné změny v metabolizmu lipidů u pacientů v aktivní fázi Crohnovy choroby. Současně byla detekována statisticky významná hypocholesterolemie s alterací procesu syntézy i absorpce cholesterolu., Vladimír Hrabovský, Zdeněk Zadák, Vladimír Bláha, and Lit. 16
Cíl. Posoudit význam vyhodnocení následků antiandrogenní terapie na osteoblastickou aktivitu u nemocných s léčeným karcinomem prostaty při vyšetření PET/CT s aplikací 18F-NaF. Metoda. U 30 po sobě následujících vyšetření 18F-NaF-PET/CT byly sledovány projevy změny osteoblastické aktivity typu vysokoobratové osteopenie a dále přítomnost zlomenin z insuficience. Všechna vyšetření byla provedena po intravenózní aplikaci 18F-NaF v dávce 2 MBq/kg v době rovnovážné distribuce radiofarmaka, CT jako součást vyšetření bylo provedeno nízko dávkově bez aplikace jódové kontrastní látky se submilimetrovým izotropním rozlišením. Výsledky. U tří nemocných byly přítomny projevy vysokoobratové osteopenie, u dvou nemocných šlo o změny ve skeletu časně po nasazení antiandrogenní terapie, u jednoho nemocného po nasazení nového typu léčby. U tří mužů byly nalezeny fraktury z insuficience, dvakrát v oblasti pánve, jednou žeber. Celkem u osmi nemocných byla zvýšená aktivita osteoblastů přítomna v zátěžových zónách skeletu a u čtyř nemocných byla vystupňovaná aktivita v degenerativních změnách skeletu. Závěr. Pomocí 18F-NaF-PET/CT je možné sledovat změny osteoblastické aktivity navozené důsledky antiandrogenní terapie, navíc lze odhalit závažné následky akcelerované osteoporózy, jako jsou zejména pánevní zlomeniny z kostní insuficience., Aim. To evaluate the possibilities in the assessment of the consequences of antiandrogen therapy in men with treated prostatic carcinoma during the evaluation of 18F-NaF-PET/CT. Method. In 30 consecutive examinations of 18F-NaF-PET/CT in men with treated prostatic carcinoma were assessed the changes in the osteoblastic activity like high-turnover osteopenia, and especially the changes related to the insufficiency fractures. All examinations were conducted after intravenous application of 18F-NaF in the dose of 2 MBq/kg during the steady-state period of radiopharmaceutical distribution, all CT scans were performed with low-dose protocol, without application of kosine kontrast materiál a nd with submillimeter spatial resolution. Results. In 3 patients, the signs of high-turnover osteopenia were found, the all of patients were on relative short-term anti-androgen therapy. In 3 patients, the insufficiency fractures were found, twice in pelvic girdle, once rib fractures. In 8 men, the increased osteoblastic activity was found within weight bearing zones; the degenerative changes with active bone turn over in 4 men respectively. Conclusion. 18F -NaFPET/CT is the important diagnostic tool which is able to detect the changes of the osteoblastic activity inn patients under antiandrogen therapy and also it is able to detect insufficiency pelvic fractures caused by accelerated osteoporosis., Eva Ferdová, Jiří Ferda, Jindřich Fínek, Luboš Holubec jr., Boris Kreuzberg, and Literatura
Cíl. Cílem práce je studium změn rozměrů III. komory a její spodiny po provedené neuroendoskopické operaci s využitím výsledků MRI vyšetření používaného pro plánování neuroendoskopických operací a kontrolního MRI vyšetření provedeného v pooperačním období. Metoda. Měření byla provedena u celkem 40 nemocných (21 mužů, 19 žen, průměrný věk 44,5 let) s provedenou endoskopickou ventrikulostomií III. komory. Pro měření byla využita sekvence T1W MPR: FOV 300, TR 1870, TE 3,93, slab 1, počet vrstev ve slabu 192, tlouštka vrstvy 1,17 mm), Siemens, Magnetom, Symphony 1, 5 T, užívaná pro neuronavigační plánování. Výsledky. Měření prokazují statisticky významný pokles parametrů CA-CP (vzdálenost mezi přední a zadní komisurou - délka III. komory), IMD (vzdálenost mezi corpora mamillaria - šířka III. komory, H (výška III. komory) - Wilcoxon Matched Pair Test (p < 0,01). Pro parametry popisující spodinu III. komory - DS-BA (vzdálenost mezi dorsum sellae a bazilární artérií) a BA-MB (vzdálenost mezi vrcholem arteria basilaris a corpora mamillaria) nebyl prokázán statisticky významný pokles. Závěr. Výsledkem neuroendoskopické operace je významný pokles redukce rozměrů III. komory bez změny parametrů popisujících její spodinu, i když by bylo možné tuto změnu očekávat při povaze výkonu na spodině III. komory. Studii je možné považovat za východisko pro volumetrická měření a korelaci klinických změn u nemocných s hydrocefalem se změnami III. komory s prognostickým významem., Aim. The paper aims to study the changes of IITrd ventricle cavity and its floor after neuroendoscopic surgery using the results of MRI planning study and follow up MRI performed after neuroendoscopic surgery. Methods. The measurements were completed in 40 patients (21 males, 19 females, average age 44.5 years) after endoscopic third ventriculostomy MRI neuronavigation study (T1W MPR: FOV 300, TR 1870, TE 3.93, slab 1, number of layer per slab 192, slice thickness vrstvy 1.17 mm) Siemens, Magnetom, Symphony 1.5 T, was used for measurements. Results. Statistically significant decrease of CA-CP (the distance between anterior and posterior commissure - third ventricular lenght), IMD (intermamillary distance - third ventricular width) and H (third ventricular height) was shown (Wilcoxon Matched Pairs Test - p < 0.01). No significant changes were proven for parameters describing third ventricular floor - DS-BA (the distance between dorsum sellae and basi-lar bifufurcation) and BA-MB (the distance between basilar bifurcation and mamillary bodies). Conclusion. The study has shown statistically significant changes of third ventricular geometrical parameters, with no changes of parameters describing third ventricular floor, though these changes maybe expected because the surgery takes place at third ventricular floor. The study can be considered to be the starting point of volumetric studies and correlation of clinical changes in hydrocephalic patients with the changes of third ventricular geometry with prognostic sugnificance., Jan Chrastina, Zdeněk Novák, Ivo Říha, Věra Feitová, and Lit.: 12
Vývoj teorií stárnutí reflektuje posun v lidském poznání; teorie novější jsou postupným zdokonalováním teorií starších. V posledních několika letech až desetiletích se rovina odhalovaných souvislostí zanořuje stále hlouběji do subcelulárních a molekulárních struktur. Přes mnoho společných rysů zůstávají jevy pro některé tkáně, orgány a orgánové soustavy specifické. V článku je předložen přehled změn způsobených stárnutím v buňce samotné obecně, dále potom v myokardu, v buňce kosterního svalstva, v chrupavce a celém pohybovém systému. Pozornost je věnována relativně novému' pojmu - sarkopenii, která má dalekosáhlý dopad na celkový stav a hlavně zachování soběstačnosti seniora. Specifické rysy má proces stárnutí v neuronu a mozkové tkáni, opět s konsekvencemi zásadního významu. Zkušenost říká, že obranyschopnost organismu klesá s postupujícím věkem, ale poznatky odhalující podstatu tohoto de facto empiricky zjištěného jevu přicházejí jen pozvolna. Na stav imunitního systému úzce navazuje kondice respiračního systému, který se ve stáří stává jedním z nejzranitelnějších článků celého organismu. Změny trávicího systému ve stán mohou vést k pozvolnému rozvoji vitaminových karencí i proteinoenergetické malnutrice. Poněkud opomíjeným rizikem ve stáří je tendence k hyperkoagulaci, a tím k četným tromboembolickým komplikacím., The development of ageing theories reflects the advancement in human knowledge; newer theories are progressive improvement of older theories. In the last few years up to decades the level of discovered imphcations submerges constantly deeper to subcellular and molecular structures. Despite many common features there are still phenomena that are specific for certain tissues, organs and organ systems. The article presents a review of changes caused by ageing in the cell itself, in general terms, then in the myocardium, in the skeletal muscle cell, in the cartilage and in the whole locomotive system. The attention is given to the relatively novel term - sarcopenia - that has far-reaching impact to the general state of health and mainly to the maintenance of senior self-sufficiency. Ageing process in neurone and brain tissue has its own specific features, again with consequences of essential significance. The experience teaches that stamina of the body decreases with advancing age but knowledge reveahng nature of this phenomenon, in fact found empirically, comes only slowly. The condition of respiratory system that becomes one of the most vulnerable parts of the whole body in the old age is closely connected with the immune system condition. Changes of the digestive tract in the old age can lead to gradual development of vitamin deficiency diseases and protein-energetic malnutrition. Somewhat neglected risk in the old age is the tendency to hypercoagulation thereby to the frequent thromboembolic complications., Hana Kubešová, Pavel Weber, Hana Meluzínová, and Lit. 32
Evropa je regionem s nejvyšším výskytem neinfekčních onemocnění hromadného výskytu. Kardiovaskulární onemocnění patří mezi hlavní příčiny nemocnosti a úmrtnosti. Interakce mezi skladbou stravy, životním stylem a metabolizmem lipidů významně ovlivňují rozvoj aterosklerózy a jejích komplikací. Mortalita na ischemickou chorobu srdeční (ICHS) se v poslední dekádě 20. století výrazně snížila. Významné a pozitivní změny ve stravovacích návycích, zejména snížení příjmu nasycených mastných kyselin a jejich záměna za polynenasycené, přispěly ke snížení sérové hladiny cholesterolu v populaci. Pokles mortality na ICHS významně souvisel s vývojem tohoto rizikového faktoru, který nelze vysvětlit rozvojem farmakoterapie. Česká republika není jedinou zemí, v níž byly podobné změny stravovacích návyků ve vztahu k úmrtnosti na ICHS zaznamenány. Zlepšení stravovacích návyků se zdá být jednou z nejdůležitějších strategií v prevenci kardiovaskulárních onemocnění., Europe is a region, which is most severely affected by non-communicable diseases. Cardiovascular disease is the leading cause of disability and death. Complex interactions between diet, lifestyle, and lipoprotein metabolism significantly contribute to the development of atherosclerosis and its complications. Role of diet in prevention of coronary heart disease becomes sometime underestimated in comparison with pharmacological treatment. Coronary heart disease (CHD) mortality has declined substantially in the Czech Republic in the last decade of the 20th century. Significant and positive dietary changes, mainly reduction of saturated fatty acids intake and its replacement by polyunsaturated fatty acids, contributed to decline of the average serum cholesterol level in population. Fall in CHD mortality was attributable to reduction in this major cardiovascular risk factor and not driven by pharmacological intervention. The Czech Republic is not the only country where similar trends have been recorded. Improvements in dietary habits seem to be one of the most important strategies in cardiovascular disease prevention, and Jiří Brát, Michal Vrablík, Otto Herber
Oxid dusnatý (NO) je známy ako signálna molekula, ktorá hrá dôležitú úlohu v patofyziológii mnohých neurodegeneratívnych ochorení. Málo sa však vie o úlohe NO v patogenéze cauda equina syndrómu. V práci sme sledovali aktivitu kalciovo-závislej syntázy oxidu dusnatého (NOS) v Th1?Th12, L1?L3 a L4?L7 segmentoch miechy, rozdelenej na dorzálnu, mediálnu a prednú časť a neurónovú NOS imunoreaktivitu (nNOS-IR) v L4?L7 segmentoch po chirurgicky navodenej mnohonásobnej konstrikcii cauda equina (MCEC) u psa a po prežívaní experimentálnych zvierat po dobu 2 a 5 dní. Signifikantné zvýšenie kalciovo-závislej NOS aktivity bolo zaznamenané v zadnej časti torakálnych a horných lumbálnych segmentov 2 dni po MCEC, kým na piaty deň enzýmová aktivita v zadnej časti vyššie uvedených miechových segmentov sa signifikantne znížila. Nevýrazné rozdiely sa zaznamenali v zadnej časti L4?L6 segmentov. V mediálnej časti L4?L7 segmentov odobranej 2 dni po MCEC, bola kalciovo-závislá NOS aktivita zvýšená len prechodne; hodnota sa vrátila takmer na úroveň kontroly piaty deň po konstrikcii. 2 dni trvajúca MCEC nespôsobila zmeny v enzýmovej aktivite v mediálnej časti torakálnych a horných lumbálnych segmentov. Signifikantné rozdiely sa zaznamenali len 5 dní po MCEC. Vplyv MCEC na kalciovo-závislú NOS aktivitu vo ventrálnej časti torakálnych, horných a dolných lumbálnych segmentov bol podobný, pričom sa zistilo signifikantné zvýšenie enzýmovej aktivity v sledovaných segmentoch avšak s výnimkou jej zníženia v horných lumbálnych segmentoch 5 dní po konstrikcii. Zvýšenie kalciovo-závislej NOS aktivity v dolných lumbálnych segmentoch korelovalo so zvýšeným počtom NOS-IR neurónov lokalizovaných v laminae VIII a IX a so zvýšenou expresiou NOS-IR axónov vo ventrolaterálnom povrazci., Jozef Kafka, N. Lukáčová, D. Čížková, J. Maršala, and Lit.: 37