Recenzent představuje publikaci chorvatské historičky Svůj svému: Česká a slovenská menšina v meziválečné Jugoslávii (1918-1941) jako velmi kvalitní monografii, která posouvá poznání tématu o notný kus oproti starším pracím. Jako správné hodnotí rozhodnutí autorky věnovat se české a slovenské menšině v Chorvatsku odděleně a brát ohled na důležité aspekty, ve kterých se vzájemně lišily. Důkladně autorka zkoumala politické aktivity obou menšin, jejich školství, vztahy k jugoslávskému a československému státu i k sousedním etnikům chorvatskému, srbskému a maďarskému, více pozornosti by si naopak zasloužil náboženský život obou menšin. and [autor recenze] Milan Sovilj.
Autoři považují antiklerikalismus za významnou součást evropských modernizačních procesů, zaměřených proti církvi a jejím institucím. Sledují jeho charakter a proměny od poloviny 19. století do konce první třetiny století dvacátého v habsburské monarchii a první Československé republice, a to s ohledem na rozdíly a specifika v různém ideovém a sociálním prostředí, ve městě a na venkově a také v českých krajanských komunitách ve Spojených státech. Jejich monografie podle recenzenta umožňuje vnímat český, protikatolicky zaměřený antiklerikalismus v evropském kontextu jako mnohovrstevnatý fenomén, který významně ovlivnil dobovou společnost a politiku. Pro komplexní uchopení tématu, inspirativní otázky, široký rozsah pramenů i literatury a kompaktnost výkladu ji rozhodně doporučuje zájemcům o dějiny českého myšlení i politiky v 19. a 20. století., The authors view anti-clericalism as an important part of European modernization processes aimed at the church and its institutions, They monitor its character and transformations since the mid-1880s until the end ot the first third of the 20th century in the Hapsburg Empire and the first Czechoslovak Republic, taking into account differences and specific features in various social and ideological environments, in towns and in the country, and also in Czech compatriot communities in the United States. According to the reviewer, their monograph Czech Anti-Clericalism: Sources, Topics and Forms of Czech Anti-Clericalism from 1848 to 1938 permits perceiving the Czech anti-Catholic anti-clericalism in the European context as a multi-layered phenomenon which had a significant impact on the society and politics of that period. Because of its comprehensive grasp of the topic, inspiring questions it asks, its broad selection of sources and publications it draws from, as well the compact explanations it provides, the book is definitely recommended to all who are interested in the history of the Czech thinking and politics in the 19th and 20th centuries., [autor recenze] Marek Šmíd., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
The use of metal detecting devices by the general public and the resultant plundering of archaeological sites is still one of the most painful issues in Czech archaeology. No simple or satisfactory solutions have been found. The aim of this paper is to objectively summarise the last 25 years of unrestricted use of metal detectors in the Czech Republic and its impact on the archaeological component of cultural heritage and on archaeology itself. The paper presents a quantitative model of metal detecting activities sourced from the available data. The results are employed to illustrate the effect of metal detecting activities on archaeological knowledge and to outline some related theoretical and methodological questions., Aleš Navrátil., and Obsahuje seznam literatury
The International Oral History Association in collaboration with the University of Guadalajara and the Mexican Oral History Association sponsored a conference 23 to 27 September 2008 on the topic Oral History - a dialogue with our times. The academic program has accepted more than 650 submissions from oral history specialists from five continents. Among the topics are those that reflect upon the memories of violence and war, memory and politics, gender and so on. and Pavel Mücke.
Recenzent komplexně pojaté monografie o způsobech trávení volného času v české poststalinské společnosti, jež navazuje na dvoudílného Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967 svých autorů (Praha, Academia 2011), představuje a diskutuje některé obecné závěry této publikace. Rozšíření prostoru volného času v české společnosti druhé poloviny padesátých let minulého století Knapík s Francem pojímají jako výsledek dvou procesů, totiž modernizačního úsilí komunistického vedení a celoevropského modernizačního trendu. Jejich tvrzení, že tento obecnější civilizační trend přispíval k odcizování občanů od politického vedení země, je však dle recenzenta v rozporu s bohatým empirickým materiálem předloženým autory, který ukazuje spíš na to, že na ideologizaci volného času se podílely mnohé společenské organizace a kulturní či osvětové instituce. Také navazující tezi o dohlížitelském a výchovném charakteru poststalinského socialismu autoři podle něj svými konkrétními rozbory částečně zpochybňují. Nejednoznačných odpovědí se pak autoři dobírají na svou ústřední otázku, jakou účinnost měly snahy vládnoucí moci ovlivňovat privátní život občanů. Recenzent se také domnívá, že autoři měli zdůvodnit neobvyklé časové vymezení práce a geografické omezení na prostor českých zemí, respektive jeho odlišnost od Slovenska., The reviewer presents this complexly conceived monograph about the ways of spending one’s free time in post-Stalinist Czech society, which follows on from the same authors’ two-volume Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967 (A guide to cultural events and lifestyle in the Bohemian Lands, 1948-67; Prague: Academia, 2011), and he discusses some of the general conclusions of the publication. The growth of leisure possibilities in Czech society in the second half of the 1950s is explained by the authors, Knapík and Franc, as the result of the modernization efforts of the Communist leadership and also of the modernizing trend in Europe. According to the reviewer, however, their claim that this more or less general trend of civilization helped to alienate the public from the political leadership of the country is contradicted by the abundant empirical material they themselves present. That material, instead, provides evidence that many social organizations and institutions of the arts and education participated in the ideologization of leisure. With their analyses, the authors, according to the reviewer, also partly cast into doubt their own subsequent argument about the supervisory and educational nature of post-Stalinist Socialism. The authors then come up with ambiguous answers to their central question of the effectiveness of the rulers’ efforts to influence private life in Czechoslovakia. The reviewer also thinks that the authors should have explained the unusual time span of their work and why they have restricted themselves geographically to the Bohemian Lands; he claims that they should have stated how the Bohemian Lands were in this respect different from Slovakia., [autor recenze] Zdeněk Nebřenský., and Obsahuje bibliografii
After the political crackdown of 1968, the atmosphere had become unbearable, and the situation got worse. Because Czechoslovak science had become a strong political force during 1968, it is not surprising that the Czechoslovak Academy of Sciences figured on the list of watched institutions. A day after the occupation of Czechoslovakia by Warsaw Pact troops, the CAS was closed by order of the commanding officer. The destruction of Czechoslovak science in the 1970s has proceeded slowly but systematically, not lacking, however, a "legal" basis. and František Janouch.