Prezentovaná štúdia1 sa týka výskumu postojov strednej generácie k procesom starnutia vo vzťahu k miere sebakontroly a celkovej životnej spokojnosti. Naším cieľom bolo zistiť vzťah medzi pozitívnym a negatívnym postojom k starnutiu ľudí v strednom veku a mierou starostlivosti o seba a sebakontrolou. Vzorku tvorilo 121 (39 mužov a 82 žien) respondentov/tiek vo vekovom rozpätí 40 - 50 rokov. Vo výskume boli použité 3 metodiky: RAQ (Gething, 1994, Škála zaznamenávajúca postoje k procesom starnutia), Škála sebakontroly SCS (Tangney, Baumeister, Boone, 2004) a dotazník monitorujúci mieru starostlivosti o seba (Lovaš, 2010). Pri analýze bola použitá deskriptívna štatistika, korelačná analýza a jednovchodová analýza rozptylu. Výsledky ukázali, že respondenti s negatívnym postojom vykazujú nižšiu mieru sebakontroly a v súvislosti s tým aj nižšiu mieru starostlivosti o seba, a naopak respondenti s pozitívnym postojom vykazujú vyššiu mieru sebakontroly a vyššiu mieru starostlivosti - čo analýza potvrdila. Výsledky poukazujú na strednú mieru vzťahu medzi sebakontrolou a starostlivosťou o seba. Rodové rozdiely sa preukázali len v starostlivosti o seba. and The study is linked to our previous research that focused on the analysis of attitudes of middleaged people towards aging in relation to their level of self-control and life satisfaction. The aim of the presented study was to find out the relationship between positive and negative attitudes of middle-aged people towards aging on one side and their level of self-control and self-care on the other. The sample consisted of 121 respondents (82 women and 39 men) between 40 and 50 years of age. Three methodologies were used in the research: RAQ (Gething, 1994, Scale tracing attitudes to processes of aging), Scale of self-control (SCS) (Tangney, Baumeister, Boone, 2004) and questionnaire monitoring the level of self-care (Lovaš, 2010). Analysis consisted of descriptive analysis, correlation analysis and one-way dispersion analysis. The results supported that respondents with negative attitude to aging show lower level of self-control and also lower level of self-care and, vice versa, that respondents with positive attitude show higher level of self-control and self-care – as confirmed by the analysis. The results revealed medium level of relation between self-control and self-care. Generic differences proved true only in the case of self-care.
a1_Cíle. Propoziční hustota (PH), psycholingvistické měřítko, koreluje s kognitivní kapacitou ve starším věku. Tato studie zjišťuje rozdíly v propoziční hustotě v orálních výpovědích na téma z nedávné minulosti u osob zdravých a s mírnou kognitivní poruchou (MKP). MKP je v současnosti přijímána jako prodromální stádium Alzheimerovy nemoci (AN). Soubor. Soubor zahrnoval 33 osob s MKP a 32 zdravých kontrol (průměrný věk 73 let). Obě skupiny byly vyrovnané, a to co do věku a úrovně dosaženého vzdělání. Dle očekávání se lišily v skóru MMSE, který je považován za zjednodušené vyjádření úrovně kognitivního stavu. Hypotézy. Nižší PH byla očekávána u osob s MKP, neboť úkol zatěžoval vybavení z novopaměti. Přičemž obtíž se zapamatováním nových informací, a tedy i vybavením z novopaměti, je jedním z jádrových symptomů AN., a2_Analýza a výsledky. Průměrná propoziční hustota u pacientů s MKP činila 48,74 % (sm. odch. 5,78), u kontrolního vzorku seniorů bez kognitivních poruch to bylo 53,06 % (sm. odch. 4,56). Studentův t-test prokázal statisticky významný rozdíl mezi skupinami (p < 0,001). Cohenovo d 0,83 reprezentuje velký efekt příslušnosti ke skupině. Omezení. Nejpodstatnějším omezením této studie je heterogenita diagnostické jednotky MKP. Dalším omezením byla neznalost premorbidní kognitivní úrovně zdravých kontrol, proto je možné, že v kontrolní skupině byly osoby s již počínající kognitivní poruchou, jež byla při jednorázovém vyšetření nezachytitelná., b1_Objectives. It has been shown that propositional density (PD), which roughly corresponds to the number of ideas expressed in a text of given length, is related to cognitive performance in the older age. The present study investigated differences in propositional density in oral language production between healthy seniors and patients with mild cognitive impairment (MCI). MCI is generally accepted as a prodromal stage of Alzheimer’s disease (AD). Sample and setting. The sample included 33 MCI persons and 32 healthy controls (mean age 73 years). The groups were equivalent as for the age and education. As expected, there was a significant difference between Mini-Mental State Examination (MMSE) scores between the groups, with MMSE being a simplified measure of their cognitive status. Hypotheses. Lower PD was expected in MCI persons, as the task required recent past recall which is considered one of the early deficiencies in early AD and MCI due to AD., b2_Statistical analysis. Mean PD across groups was compared using the independent samples t-test. Results. Mean propositional density in MCI persons was 48,74% (SD 5,78), and in healthy controls 53,06% (SD 4,56). The difference was statistically significant (p<0,001). Cohen’s d 0,83 represents a large effect size for the group difference. Study limitations. The main limitation is the heterogeneity of the MCI group. Also, the detailed cognitive status of the healthy controls is unknown. Thus the group could include persons with some cognitive impairment which has not been detected yet., Hana Štěpánková, Filip Smolík, Martin Vyhnálek, Tomáš Nikolai, Karolína Horáková, Markéta Niederlová., and Obsahuje seznam literatury
Stať přináší přehled nových poznatků souvisejících s problematikou stárnutí a stáří. Popisuje negativní stereotypy spojené se stárnutím a upozorňuje na nejnovější poznatky diferenciální gerontologie. Zabývá se tzv. úspěšným stárnutím a jeho sebehodnocením. Popisuje očekávání spojená se stárnutím i to, jak se v procesu stárnutí a ve stáří mění některé funkce a procesy. and Psychosocial aspects of aging
The paper offers an overview of new findings related to aging and old age. The author describes negative stereotypes about aging and old age and draws attention to the latest findings of differential gerontology. The author focuses on so-called successful aging and its self-assessment. She describes the expectations related to aging as well as the changes in some functions and processes during aging and old age.
Atraktivita, včetně obličeje, je pod vlivem evolučních teorií spojována s mládím, reprodukcí a výběrem potenciálního partnera. Za fyzicky atraktivní je v tomto smyslu považována tvář ženy, která vykazuje jasné pohlavně dimorfní (femininní) znaky, je souměrná (symetrická), s průměrnými proporcemi a eventuelně se ostatním jeví jako povědomá. Valná většina prací zabývající se obličejovou atraktivitou využívá k jejímu zhodnocení statických fotografií tváří mladých žen, jejichž věkový průměr nepřesahuje 25 let. Smyslem předkládané studie není upřít mládí jeho atraktivitu, ale pokouší se najít odpověď na otázku, zdali i tvář ženy nesoucí již známky stárnutí, je ostatními jako fyzicky atraktivní vnímatelná. S tímto cílem bylo k hodnocení v předkládané studii využito obličejových fotografií žen ve věku 50 – 65 let, které z hlediska atraktivity hodnotilo 120 respondentů stratifikovaných dle věku a pohlaví do 4 podskupin – mladší ženy (RZM), mladší muži (RMM), starší ženy (RZS) a starší muži (RMS). Ukázalo se, že spojovat stárnutí s fyzickou atraktivitou je pro hodnotitele nepřirozené a tváře, které podle svých slov označili jako „sympatické“, v nich na první pohled vzbuzovaly dojem dobrého charakteru. Zdá se tedy, že u stárnoucích žen je ostatními ceněna spíše jejich „vnitřní krása“ a tím atraktivita osobní v podobě vlastností, postojů, názorů, hodnot či zájmů, které si respondenti do tváří pro ně atraktivních žen promítají. and Attractiveness, including the face, is under the influence of evolutionary theory associated with youth, reproduction and a mate selection. The physically attractive face in this sense is a woman's face with clear sexually dimorphic (feminine) characters, symmetrical with average proportions and that, which possibly seems familiar to them. The vast majority of work dealing with a facial attractiveness uses for its assessment the static photographs of young women faces, whose average age does not exceed 25 years. The purpose of this study is not to deny the attractiveness of youth, but it is trying to find an answer to the question of whether even woman’s face bearing the signs of aging could be perceived as attractive by others. It was therefore used facial photographs of women aged between 50-65 years for evaluation, which were rated by 120 respondents, stratified by age and sex into four sub-groups - younger women, younger men, older women and older men. It turned out that to associate aging with a physical attractiveness is for evaluators unnatural and faces, which, by their own words, have been marked as „sympathetic“ gave to them the impression of a good character at first glance. It seems therefore, that in aging women is valued by others rather their "inner beauty" and a personal attractiveness in the form of traits, attitudes, beliefs, values or interests that respondents can project to, for them attractive, older women face.