V r. 2013 dvě nezávislé skupiny osekvenovaly kompletní genomy obou taxonomicky známých druhů latimérií (Latimeria). Článek krátce shrnuje celou historii jejich objevu, zeměpisné rozšíření a stručně podává přehled vývoji poznatků o jednotlivých částech jejich genomu. Poté komentuje výsledky zmíněných celogenomových studií zejména vzhledem ke dvěma skupinám genů - společné pro paprskoploutvé ryby (Actinopterygii) a latimérii a společné pro latimérii a čtvernožce (Tetrapoda)., Two independent research groups decipher the complete genomes of both taxonomically known species of the genus Latimeria. This note briefly summarizes the discovery and geographic distribution of coelacanth species, and overviews the history of findings dealing with various parts of their genomes. It also comments on the results of both whole genome sequencing studies, especially as regards two gene groups - those present in ray-finned fishes (Actinopterygii) and coelacanth and those present in coelacanth and tetrapods., and Petr Ráb.
Epigenetická regulace aktivity genů může významnou měrou ovlivňovat fenotypovou variabilitu organismů. Vzhledem k tomu, že některá indukovaná epigenetická variabilita může být děděna po mnoho generací, je možné, že epigenetická variabilita ovlivňuje jak ekologii, tak i evoluční trajektorie organismů. V článku popisuji některé poslední poznatky úlohy epigenetické variability v ekologii a evoluci rostlin., Phenotypic variation can be driven by epigenetic regulation of genes' activity. It is possible that induced epigenetic variation can alter the ecology and evolutionary trajectories of organisms because some induced epigenetic variation can be faithfully heritable among several generations. In the article, I discuss some recent information about the role of epigenetic variation in the ecology and evolution of plants., and Vít Latzel.
Článek se zabývá taxonomií, reprodukční biologií, fylogenetikou, fylogeografií a introdukční historií ryb rodu karas (Carassius). Článek poskytuje souhrn poznatků, které jsou značně komplikované a spojené s jedinečným způsobem rozmnožování, definicí druhu a nepřesným chápáním biologie a systematiky těchto ryb v minulosti. Celá problematika je ještě daleko od svého kompletního vyřešení, ale současný pohled nám může pomoci v lepší péči o vodní prostředí., This article deals with the taxonomy, reproductive biology, phylogenetics, phylogeography and introduction history of the fishes of the genus Carassius. It summarizes findings associated with their unique mode of reproduction, challenging species delimitation and insufficient understanding of the biology and systematics of these fishes in the past. Deeper insight into the biology of Prussian Carp (Carassius gibelio) will require more research, but the available results can improve our understanding and management of the aquatic environment., Lukáš Kalous., and Obsahuje seznam literatury
Následující řádky přinášejí informaci o významném buněčném mechanismu, který pomáhá udržovat energetickou rovnováhu buněk v okamžicích náhlého zvýšení požadavku na dodávku energie. Tento mechanismus také usnadňuje přenos energeticky bohatých substrátů v buněčném prostoru k místům jeho spotřeby a je zvláště rozvinutý v buňkách, jejichž požadavky na dodávku energie v průběhu času značně kolísají a jsou schopné vysokého výkonu. Můžeme jej pozorovat ve svalových vláknech, srdečních myocytech, neuronech, ale i ve spermatických buňkách, které se po probuzení k aktivitě pokouší vyhrát závod s ostatními a splnit tím svoji biologickou úlohu., The article presents information on an important cell mechanism that helps to maintain the energy balance in cells at moments when there is a sudden increase in demand for energy supply. This mechanism also facilitates the transfer of energy-rich substrata in cellular space to the locations of its consumption, and it is particularly well-developed in cells that are capable of high performance and their energy requirements vary considerably over time. We can observe it in muscle fibres, cardiac myocytes, neurons and sperm cells., and Jitka Žurmanová.
The European Molecular Biology Organization organized a meeting in Prague October 1-3. At this symposium several topics were discussed: biology and genetics of mitochondria in relation to cancer; the role of mitochondria-targeting compounds in cancer suppression (including BH3 mimetics); mitochondria as transmitters of death receptor-induced apoptosis; regulation of apoptosis and the interplay of mitochondria with other organelles p53 and mitochondria in apoptosis regulation; and the role of mitochondria in targeting cancer stem cells. and Jiří Neužil, Ladislav Anděra a Alois Kozubík.
Moravské zemské muzeum v Brně bylo vždy nositelem Mendelova badatelského odkazu, a to prostřednictvím bývalé vědecké akademie pro Moravu a Slezsko, tzv. Hospodářské společnosti (Ackerbaugesellschaft) a jejího Přírodozpytného spolku (Naturforschender Verein). Jako druhou největší a nejstarší muzejní instituci jej založila Moravskoslezská hospodářská společnost, jejímž členem se roku 1854 stal i Gregor Johann Mendel (1822-1884). Zapojil se nejen do organizační práce ve většině sekcí společnosti, ale také do výzkumu. Byl tedy v přímém kontaktu s počátečním vývojem současného Moravského zemského muzea. and Jiří Sekerák, Eva Matalová, Michal V. Šimůnek.
Molekulární genetika vstoupila na antropologické kolbiště koncem 60. let, ale teprve přímá analýza archaické DNA (aDNA) z fosilních pozůstatků od 80. let umožnila přesnější vhled do evoluce našeho druhu ve středním a mladém pleistocénu. Navzdory různým „Jurským parkům“ totiž DNA po smrti organismu rychle degraduje a časové okno její možné analýzy je poměrně omezené. Navíc jsou vzorky kontaminovány DNA okolních organismů. Nicméně velice záhy se pozornost paleogenetiků soustředila na naše příbuzné - neandertálce. Analýza jejich genomu ukázala, že ~2 % jejich DNA se vyskytuje v genomu anatomicky moderního člověka s výjimkou subsaharské Afriky a celkový rozsah tohoto přenosu může dosahovat až 20 %. Křížení s neandertálci lidem zřejmě umožnilo snadnější adaptaci na chladnější podmínky eurasijského kontinentu, současně však přineslo i výskyt některých chorob. Překvapení přinesla sekvence aDNA izolovaná z článku prstu nalezeného v Denisově jeskyni na Altaji. Ukázalo se, že tento jedinec patřil k neznámému druhu odlišnému jak od moderních lidí, tak i od neandertálců. I tito hominini přispěli až 6 % svojí DNA do genomu některých současných populací člověka (JV Asie, Oceánie). Podle nejnovějších poznatků byl tok genů mezi homininy středního a mladého paleolitu poměrně složitý, byla např. detekována příměs neandertálské DNA v genomu denisovců, kteří navíc získali další sekvence od dalšího, blíže neurčeného druhu hominina. Posledním příspěvkem paleogenetiky do obrazu naší evoluce je sekvence mitochondriální DNA získaná ze zhruba 400 tisíc let starých fosilních pozůstatků heidelberského člověka (Homo heidelbergensis) ze Sima de los Huesos (Šachty kostí) z krasové oblasti Atapuerca ve Španělsku, která ukazuje na příbuznost tohoto druhu., Molecular genetics entered the arena of anthropology at the end of the 1960s, but only direct analysis of ancient DNA (aDNA) from fossils since the 80s has permitted a better insight into the evolution of our own species. Despite the rapid decomposition of DNA starting immediately after death, molecular geneticists are now able to retrieve and sequence aDNA tens or even hundreds of thousands years old. Paleogenetic studies of ancient humans and their relatives have revealed a rather complex picture of Middle and Upper Pleistocene hominins (Neanderthals, Denisovans, ante-Neanderthals etc.) and gene flow among them. New and exciting findings changing our views of the evolution of our own species are appearing with an accelerating pace., Miloš Macholán., and Obsahuje seznam literatury