Entomologická nomenklatura obsahuje nesčetné množství názvů odvozených od jmen antických mytologických postav. Zoologové již od doby Carla Linného s oblibou přidělovali takováto jména zvláště motýlům a broukům. Jména bývala často tvořena bez motivu, jindy entomologové brali ohled na vztah živočicha a mýtické postavy (vzhled, chování, region). Pátý díl seriálu představuje alespoň výběr příkladů., Entomological nomenclature contains an enormous number of names derived from the names of ancient mythological characters. Ever since Carl Linne's times zoologists have liked giving such names to butterflies and beetles. The names were often formed without any motives, other times entomologists considered the relationship between the animal and the mythological character (appearance, behaviour or region). The fifth part of the series presents at least some selected names of insects., and Tomáš Pavlík.
Tato studie pojednává o rané fázi mikroskopického zkoumání přírody, které ve svém díle Micrographia (1665) představil Robert Hooke (1635–1703). Vzhledem k obsáhlosti díla se zaměřuje na pasáže, které Hooke věnoval výzkumu hmyzu. Předmětem analýzy je především metodologie Hookova výzkumu: způsob, jakým tento experimentátor využíval mikroskop ke zkoumání mravenců, much, komárů a jiného hmyzu. Dále je pozornost věnována způsobu, jakým Hooke představoval výsledky svého pozorování, tedy popisům a ilustracím hmyzu. A konečně, příspěvek se také pokouší vyložit vybrané záznamy mikroskopických pozorování v Micrographii a objasnit jejich vazbu na filosofickou a náboženskou interpretaci přírody sedmnáctého století., The aim of the study is to discuss the early microscopic examination of nature, introduced by Robert Hooke (1635–1703) in his work Micrographia (1665). Considering the complexity of his work, the paper focuses on passages concerning Hooke’s research of insects. The object of analysis is above all Hooke’s methodology of research: the way in which the experimenter used the microscope to study ants, flies, mosquitoes and other insects. Attention is also paid to the way in which Hooke presented the results of his observation, i.e. to his descriptions and illustrations of insects. Finally, the study also tries to interpret selected records of microscopic observations in Micrographia and clarify their relation to philosophical and religious interpretations of nature in seventeenth century., and Monika Bečvářová.
Článek představuje dlouhodobý výzkum vodního hmyzu, především jepic (Ephemeroptera), pošvatek (Plecoptera) a chrostíků (Trichoptera), v České republice. V jeho více než stoleté historii jsou určitými milníky období přelomu 19. a 20. stol. a práce F. Klapálka a druhá polovina minulého století, kdy probíhal organizovaný faunistický výzkum vedený V. Landou a M. Zelinkou. Data a materiál nashromážděné během celého tohoto období nyní umožňují provést unikátní porovnání výskytu druhů v současnosti a minulosti na stovkách lokalit po celé České republice. Jeho výsledky přinášejí cenné informace o vývoji společenstev vodního hmyzu., This article presents long-term investigation into aquatic insects, particularly mayflies (Ephemeroptera), stoneflies (Ephemeroptera) and caddisflies (Trichoptera), in the Czech Republic. Within its more than hundred-year history, two milestones can be recognised: the turn of the 20th century with the famous work of F. Klapálek, and the second half of the last century with extended faunistic research conducted by V. Landa and M. Zelinka. The data and material gathered during the entire period enable us to compare species distribution at hundreds of localities covering the whole Czech Republic over the hundred years. The results show valuable information on the development of communities of aquatic insects., and Tomáš Soldán ... [et al.].
Článek přináší poznatky o vznikajících mezidruhových vztazích v ekosystémech po zavlečení nového invazního druhu rostliny – netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera) – a uvádí některé entomologické aspekty jejího masového výskytu v novém prostředí., The impact of aphids on the invasive plant Impatiens glandulifera in the Czech Republic is shown and some entomological aspects of I. glandulifera distribution in local ecosystems are discussed., and Petr Starý, Jan Havelka.
Hmyzí hormonální soustava se skládá z několika typů žláz produkujících tři různé druhy hormonů – ekdysteroidy, juvenilní hormony a peptidické neurohormony. Struktura, funkční koordinace a vzájemné vztahy v této soustavě představují dobře organizovaný řídicí systém, který v zásadě pracuje stejně jako hormonální soustava obratlovců: řídí prakticky všechny životní projevy hmyzu. Jedna skupina hmyzích metabolických neurohormonů – adipokinetické hormony – hraje důležitou roli v odpovědi organismu na stresové podmínky. Tyto hormony zajišťují mobilizaci energetických zdrojů, stimulují pohybovou aktivitu, zvyšují činnost srdce, aktivují imunitní systém a nedůležité procesy odsouvají na pozdější dobu. Touto koordinovanou činností umožňují hmyzímu organismu vyrovnávat se s nepříznivými podmínkami vnějšího prostředí a podílet se tak na udržování homeostázy vnitřního prostředí., The insect hormonal system consists of several types of endocrine glands which produce three different hormones – ecdysteroids, juvenile hormones and peptidic neurohormones. The structure, functional coordination and mutual relationships within the system are a well organised control system resembling the hormonal system of vertebrates: it controls practically all aspects of insect life. One group of insect metabolic neurohormones called adipokinetic hormones plays an important role in the defence of the insect organism against stress. Those hormones control energy mobilization, stimulate locomotory activity and the heart beat, activate the immune system and postpone less important processes for later. That sophisticated system helps the insect organism to cope with negative environmental conditions and to retain the body homeostasis., and Dalibor Kodrík.
Hrobaříci jsou malá skupina brouků patřící do čeledi mrchožroutovití (Silphidae), která má na světě okolo 190 druhů. Centrem jejich rozšíření je palearktická oblast. Mezi hrobaříky ale najdeme jak zástupce s rozsáhlým areálem výskytu, tak i druhy endemické. Tito brouci žijí na různých biotopech, ale jsou si vzhledově podobní. Vyvinula se u nich naprosto jedinečná péče o potomstvo, kdy se dospělci starají o své larvy. Ze způsobu života hrobaříků a vzájemných potravních vztahů tak přímo vyplývá význam a užitečnost těchto brouků. Odklízením mršin a urychlováním rozkladných procesů jsou velmi prospěšní., Burying beetles are a small group of beetles, belonging to the carrion beetle family (Silphidae), which has around 190 species worldwide. The centre of their distribution is the Palearctic region. While some species are widely distributed, others are endemics with narrow distribution range. Burying beetles live in different habitats, but they are phenotypically similar. They also have developed unique care for offspring when adults care for their larvae. Their necrophore way of life and mutual food relationships directly highlight the importance and usefulness of these beetles. The major ecological importance of burying beetles lies in the removal of carcasses and acceleration of degradation processes., and Jan Schneider.