Cíl: Cílem práce bylo posoudit, jak všeobecné sestry pečují o své zdraví. Zda se zabývají vlastní prevencí, zmapovat výskyt zdravotních problémů, jejich řešení a odhalit postoj všeobecných sester k rizikovým faktorům ohrožujících jejich zdraví. Metodika: Metodou průzkumu bylo dotazníkové šetření provedené v období listopad 2011 - leden 2012 v Bílovecké nemocnici a. s. a v Městské nemocnici v Odrách. Nestandardizovaný dotazník obsahoval otázky zaměřené na prevenci onemocnění, výskyt zdravotních problémů a postoje všeobecných sester k rizikovým faktorům ohrožující jejich zdraví. Výzkumný soubor tvořil 100 všeobecných sester. Výsledky: Všeobecné sestry navštěvují praktického lékaře jen při subjektivních potížích, nedodržují léčebný režim u běžných respiračních onemocnění, dané onemocnění přecházejí, nevystavují si pracovní neschopnost k doléčení, zdravotní problémy konzultují na pracovišti s lékařem nebo si zvolí léčbu sami. Dlouhodobým zdravotním problémem u všeobecných sester je bolestivost pohybového aparátu, pouze čtvrtina pravidelně sportuje a upevňuje si zdraví. Pracovní výkon sester je závislý na kvalitě odpočinku a na celkové fyzické a psychické kondici. Téměř všechny všeobecné sestry se cítí fyzicky i psychicky vyčerpané, polovina sester uvažovala o změně povolání z důvodu vysoké psychické zátěže a nespokojenosti s platem. Zdravotničtí pracovníci vědí, jakým způsobem ohrožují faktory návykové a faktory životního stylu délku a kvalitu života, přesto třetina sester pravidelně kouří a trpí nadváhou. Závěr: Povolání všeobecné sestry je velmi náročné a společensky nedoceněné. Všeobecné sestry by měli využít své kvalifikace a více se angažovat v oblasti prevence, poradenství v otázkách ochrany a upevňování zdraví., Aim: One of objectives of this work is to assess how the nurses take care of their own health and whether the nurses deal with their own prevention. Also, to do the mapping of prevalence of health problems, their solution and to detect the attitude of nurses to the risk factors that may be life threatening and have an impact to their own health. Methods: The survey method supporting this work was done by questionnaire in Bílovec Hospital a.s. and Municipal hospital in Odry in period November 2011 - January 2012. Unstandardized questionnaire included questions regarding the prevention of diseases, incidents of health problems and the attitude of nurses to the threatening factors influencing their health. The experimental group was made of 100 nurses. Results: The nurses attend their doctors only in case of subjective symptoms, they do not follow the treatment regime in case of common respiratory health problems, they often pass the illness as well as they do not want to be issued the sick leave to finish the treatment properly. Often, they discuss their health problems in the work place or they decide to cure themselves. The long-term health disorder among nurses is musculoskeletal pain due to the fact that only quarter of them strengthens their health by doing a sport activity regularly. Work performance of the nurses is dependent on the quality of their relaxation and overall physical and mental condition. Almost all nurses feel physically and mentally exhausted, half of them thought of career change due to the high mental stress and pay dissatisfaction. All healthcare professionals are aware of how the addictive and lifestyle factors threaten their life, yet one third of the nurses smokes regularly and is overweight. Conclusion: The profession of general nurse is very challenging and socially undervalued. The nurses should use their skills and qualifications to engage in prevention and counceling in the issues of health protection and its strengthening., and Silvie Madziová, Eva Janíková
Článek upozorňuje na posun k normalizaci (standardy péče), v sociálních a zdravotních službách a na značný pokrok v oblasti kvality péče, ale také identifikuje slabá místa a jednostranný přístup, který což někdy nedokáže uspokojit potřeby starších osoby s polymorbiditou a dezorientačními problémy. Standardy mají riziko formalizace a prohlubování emocionální vzdálenost mezi pečovateli a staršími osobami. Systém založený na standardech má být doplněn přístupem založeným na "pečující etice" (jak jí definovali Gilligan, Noddings). Autor doporučuje větší míře zohledňovat “pečující etiku” v sociálních službách., The article notes the real shift to standardisation (standards of care) in social and health services marking progress in terms of quality of care, but it also identifies weaknesses of a unilateral approach, which sometimes fails to meet the needs of the "frail elderly" with polymorbidity and disorientation problems. Standards have an inherent risk of formalisation and deepening affective distance between caregivers and elderly. The standards-based system is to be complemented by an approach based on "ethics of care" (in the sense of the term defined by Gilligan, Noddings). The question about modalities of ethics of care in the social and health services environment is raised and some of related structural problems are discussed. The informal role of volunteers and the difficulties they encounter are highlighted. The author recommends taking greater account of ethics of care in the social services and, that the complex approaches and new forms to be researched., Pavel Habart, and Lit.: 13
Úvod: Záchrana kriticky ischemické končetiny pomocí implantace pedálního, event. distálního krurálního bypassu je metodou s velmi dobrými dlouhodobými výsledky. U pacientů s nevhodným nebo chybějícím autologním žilním štěpem je možné použít allogenní žilní náhradu. Kazuistika: 68letý pacient s ICHDKK a gangrénou levé nohy je sledován na našem pracovišti od srpna 2014. Provedená perkutánní transluminální angioplastika bércových tepen nevedla ke zlepšení prokrvení periferie končetiny. Pacient byl proto indikován k pedální či distální krurální cévní rekonstrukci. Vzhledem k absenci adekvátního autologního žilního štěpu bylo jedinou možností na záchranu končetiny našití distálního bypassu s použitím dárcovského štěpu. Byla nutná amputace prstů levé nohy pro gangrénu. Pacientovi byl implantován femoro-pedální bypass na arteria plantaris communis vlevo pomocí allogenní vena saphena magna. Pooperační průběh byl bez komplikací. Pedální bypass je funkční, defekt po amputaci prstů se příznivě hojí. Závěr: Předpokladem cévní rekonstrukce s použitím allogenní náhrady je dostupnost vhodného alloštěpu a také spolupráce pacienta při následné léčbě. U prezentovaného klinického případu znamenala implantace pedálního bypassu pomocí allograftu zachování končetiny pacienta., Introduction: Pedal or distal crural bypass surgery for limb salvage is a method with very good long-term results. For patients in whom a suitable autologous venous graft is not available, the use of a venous allograft is an alternative procedure. Case report: A 68 years old man with ischaemic disease of lower extremities and gangrene of the left foot was admitted to our Centre in August 2014. He underwent percutaneous transluminal angioplasty of crural arteries of his left lower extremity. This, however, failed to improve peripheral circulation. The patient was then indicated for pedal or distal crural vascular reconstruction. Since no suitable autologous vein was available, distal bypass surgery using a donor graft remained the only option for limb salvage. Amputation of the toes on the left foot due to gangrene was necessary. Subsequently, femoro-pedal bypass to the left common plantar artery was performed using a great saphenous vein allograft. The post-operative course was without complications, the pedal bypass was patent and toe amputation was with good healing. The patient remained in follow-up care. Conclusion: A good outcome of vascular reconstruction with an allograft depends on the availability of a suitable allograft and good patient compliance with post-operative care. In the case presented here, the pedal bypass grafting by means of an allograft helped to save the patient’s limb., and H. Pluháčková, R. Staffa, Z. Konečný, Z. Kříž, R. Vlachovský
Předpoklad: Tikagrelor je inhibitor receptoru P2Y12 a má prokázaný účinek na snížení ischemických příhod 1 rok po akutním infarktu myokardu. Jeho efekt v delším časovém období nebyl znám. Metodika: Zařazeno bylo 21 162 nemocných s anamnézou infarktu myokardu 1–3 roky před randomizací, která byla v poměru 1 : 1 : 1 na skupiny: tikagrelor 2krát 90 mg : tikagrelor 2krát 60 mg : placebo. Všichni nemocní museli být léčeni malou dávkou kyseliny acetylsalicylové. Pacienti byli sledováni 33 měsíců. Primární cíle byly: kardiovaskulární úmrtí, infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda. Primárním bezpečnostním cílem bylo krvácení. Výsledky: Obě dávky tikagreloru signifikantně snížily primární kombinovaný cíl za 3 roky – 7,85 % tikagrelor 2krát 90 mg, 7,77 % tikagrelor 2krát 60 mg a 9,04 % placebo (HR pro tikagrelor 2krát 90 mg vs placebo 0,85; 95% CI 0,75–0,96; p = 0,0080; HR pro tikagrelor 2krát 60 mg vs placebo 0,84; 95% CI 0,74–0,95; p = 0,0043). TIMI velké krvácení bylo vyšší u tikagreloru (2,60 % pro 2krát 90 mg, 2,30 % pro 2krát 60 mg a 1,06 % pro placebo, p < 0,001 pro obě dávky). Smrtelné intrakraniální krvácení bylo 0,63 %, 0,71 % a 0,60 % (NS). Závěr: Léčba tikagrelorem více než 1 rok po infarktu myokardu snižuje riziko úmrtí infarktu myokardu, cévní mozkové příhody s mírným zvýšením rizika velkých krvácení., Background: Ticagrelor is a P2Y12 receptor antagonist that has been shown to reduce ischemic events for up to a year after an acute coronary syndrome. The efficacy and safety of long-term ticagrelor therapy beyond 1 year after a myocardial infarction is unknown. Methods: We randomized 21,162 patients with a history of myocardial infarction within the prior 1–3 years in a double-blind 1 : 1 : 1 fashion to ticagrelor 90 mg twice daily, ticagrelor 60 mg twice daily, or placebo, all with low-dose aspirin, and followed them for a median of 33 months. The primary efficacy endpoint was the composite of cardiovascular death, myocardial infarction, or stroke. The primary safety endpoint was TIMI major bleeding. Results: Both doses of ticagrelor significantly reduced the primary combined efficacy endpoint compared to placebo with Kaplan-Meier rates at 3 years of 7.85 % with ticagrelor 90 mg, 7.77 % with ticagrelor 60 mg, and 9.04 % with placebo (HR for ticagrelor 90 mg vs placebo 0.85, 95% CI 0.75–0.96, p = 0.0080; HR for ticagrelor 60 mg vs placebo 0.84, 95% CI 0.74–0.95, p = 0.0043). Rates of TIMI major bleeding were higher with ticagrelor (2.60 % for 90 mg, 2.30 % for 60 mg and 1.06 % for placebo, p < 0.001 for each dose against placebo); the rates of intracranial hemorrhage or fatal bleeding were 0.63 %, 0.71 % and 0.60 % in the 3 arms, respectively. Conclusions: Treatment of patients more than 1 year after a myocardial infarction with ticagrelor reduces the risk of cardiovascular death, myocardial infarction, or stroke, and increases the risk of major bleeding., and Jindřich Špinar, Lenka Špinarová, Jiří Vítovec
Penetrující srdeční poranění je zatíženo vysokým rizikem úmrtí. Incidence poranění je v evropských zemích nízká (0,1 % všech přijatých traumat), bohužel 80–94 % nemocných v jejich důsledku zemře dříve, než se jim dostane adekvátního ošetření, a to z důvodu srdeční tamponády nebo exsanguinace. V souvislosti s anatomickým uložením srdce je nejčastěji poraněna pravá komora srdeční následovaná komorou levou, pravou síní a poraněním odstupujících velkých cév. Souběžné poranění koronárních tepen je udáváno mezi 3 a 9 % případů. Pro přežití nemocných je zásadní jejich rychlé zajištění na místě nehody, monitorovaný transport a neodkladné provedení chirurgického ošetření. Průkaz perikardiální efuze (> 5 mm) pomocí echokardiografie nebo CT angiografie u penetrujícího hrudního traumatu je indikací k chirurgické revizi. Hemodynamická nestabilita, asystolie nebo elektromechanická disociace jsou nezávislými prediktory úmrtí nemocných, rovněž časové zpoždění mezi vznikem poranění a definitivním ošetřením přímo koreluje s prognózou nemocných. V souborech operovaných kardiochirurgickými pracovišti je udáváno 80–100% přežití nemocných s jejich následnou plnohodnotnou integrací do normálního života., Penetrating cardiac injury remains a highly lethal form of trauma today. Although the incidence in European countries is low (approximately 0.1% of all hospital‑admitted traumas), the mortality rate ranges between 80 and 94% due to cardiac tamponade or exsanguination. Due to the anatomic position of the heart, right ventricle injury dominates, followed by injury of the left ventricle, right atrium, and great vessels. Concomitant coronary artery injury is present in 3–9% of all cases. The only meaningful treatment is a scoop‑and‑run approach and emergency operative intervention. Pericardial effusion (> 5mm) confirmed by sonography or CT‑angiography in a thoracic penetrating trauma is an indication for surgical intervention. Hemodynamic instability, cardiac arrest, electromagnetic dissociation and prolonged injury‑to‑gate time represent independent risk factors for death. However, the survival rate of patients revised by a cardiothoracic surgeon ranges from 80% to 100%, with a high chance of returning back to normal life., and Konečný J., Šimek M., Klváček A., Hájek R., Škorpil J., Hubáček P., Lonský V.
Úvod, cíle: Poruchy ejakulace jsou po míšním poranění velmi časté. U nemocných s přáním vlastního potomka je většinou nutný asistovaný odběr spermií. Penilní vibrostimulace (PVS) je neinvazivní metoda k získání ejakulátu u pacientů s lézí nad úrovní T10. Cílem práce je zhodnocení efektivity a bezpečnosti PVS, vyhodnocení kvality a dalšího využití ejakulátu. Metodika: Od 2010 do 2014 jsme provedli PVS u 20 pacientů. Poranění krční (C) míchy bylo u 13 pacientů, hrudní (T) míchy u sedmi pacientů. Průměrný věk byl 30,8 let. Průměrná doba od úrazu do PVS byla 64 měsíců. První PVS mělo sedm nemocných déle než 3,5 roku a 13 do 3,5 roku od úrazu. K PVS jsme užili přístroj FERTI CARE Multicept. Výsledky: Ejakulace jsme dosáhli u 11 pacientů (55 %), z toho devět mělo poranění C míchy a dva T míchy. U nemocných se začátkem PVS do 3,5 roku od poranění byla úspěšnost 77 % a nad 3,5 roku 14 %, p = 0,027. Při srovnání ejakulátu z druhé PVS došlo ke zvýšení celkového počtu spermií (p = 0,03), koncentrace spermií (p = 0,025) a počtu progresivně pohyblivých spermií (p = 0,027) oproti první PVS. Získaný ejakulát je v 72 % pouze kryoprezervován k pozdějšímu využití. U dvou pacientů byl ejakulát použit k fertilizaci. Jeden nemocný měl azoospermii. Autonomní dysreflexie se vyskytla v průběhu PVS u sedmi pacientů, příznaky odezněly do 3 min. Závěr: PVS je bezpečná metoda asistovaného odběru ejakulátu. Při opakování PVS jsme zjistili zlepšení kvality ejakulátu. U dvou pacientů byl ejakulát úspěšně použit k fertilizaci., Objectives: Following spinal cord injury (SCI), ejaculatory dysfunctions are frequent. In men who wish to father children, assisted sperm retrieval is often necessary. Penile vibratory stimulation (PVS) is a non-invasive method for sperm retrieval in patients with a lesion above T10. The aim of our research was to evaluate the effectiveness and safety of PVS, semen quality and further utilization of the ejaculate. Methods: Between 2010 and 2014, we performed PVS in 20 patients. An injury of the cervical (C) and thoracic (T) spinal cord was present in 13 and seven patients, respectively. The mean age of patients was 30.8 years. The mean time from the injury to PVS was 64 months. Seven patients had the first PVS more than 3.5 years after the injury and 13 patients less than 3.5 years. FERTI CARE Multicept was used for PVS. Results: Ejaculation was achieved in 11 patients (55%) – in nine with C and in two with T SCI. Success rate of PVS in patients less than 3.5 years after the injury was 77%, compared to 14% in patients more than 3.5 years after the injury, p = 0.027. Total sperm count (p = 0.03), sperm concentration (p = 0.025) and the number of sperm with progressive motility (p = 0.027) increased in the semen from the second PVS. Obtained ejaculate is mostly (72%) cryopreserved only for further use. The ejaculate was used for fertilisation in two patients. One patient had azoospermia. Autonomic dysreflexia during PVS occurred in seven patients, symptoms resolved within 3 mins. Conclusion: PVS is a safe method for sperm retrieval. Semen quality improved with repeated PVS. The ejaculate was successfully used for fertilisation in two patients. Key words: penile vibratory stimulation – spinal cord injury – anejaculation The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and M. Čechová, J. Kříž, P. Paulasová, J. Černíková, M. Chocholatý
Příspěvek je věnován problematice bezdomovců a žebráků. Podává základní informace o této sociální kategorii lidí zjevně chudých, žijících na okraji majoritní společnosti a vyznačujících se svým specifickým způsobem života. Jen dobře informovaný člověk je schopný pochopit složitou problematiku vzájemné tolerance a rovnosti všech lidí bez biologických a kulturních rozdílů (projevy rasismu, náboženské nesnášenlivosti, xenofobie a intolerance), včetně nezbytné péče o zdravotně postižené a sociálně znevýhodněné skupiny obyvatelstva. Povinností každého jedince, který chce žít v humánní společnosti, je snažit se svým způsobem a možností pomáhat znevýhodněným spoluobčanům v jejich životě, k možnosti navrácení do stylu života majoritní společnosti. Nutností je i šíření empatie k těmto skupinám lidí, kteří se ne vlastní vinou často dostanou do těžké životní situace. Každý z nás si musí být vědom toho, že hranice mezi úspěchem, životním naplněním či nezdarem je křehká., The article is devoted to problem of homeless people and beggars. This is focused on basic information about it as a social category of evidently poor people, living at the edge of majority society, which are characterized by specific way of their life. Each of us must be aware that the line between success and fulfilling life is fragile. It is the duty of every individual who wants to live in human society, seeking their own way, opting to help disadvantaged fellow citizens in their lives, the possibility of return to the lifestyle of the majority society. Only well-informed individual is able to understand the complex issues of mutual tolerance and equality for all people without biological and cultural differences (racism, religious intolerance, xenophobia and intolerance), including the necessary care for the disabled and socially disadvantaged groups., Jaroslava Pavelková, and Literatura
V článku jsou prezentovány známé studie o percepčních vadách sluchu u diabetu 1. a 2. typu. Senzorineurální (kochleární) vada sluchu je u sledovaných diabetiků často potvrzena a tíže poruchy jeví korelaci s progresí nemoci. Etiologicky je zvažována otázka vaskulárních změn ? mikroangiopatie ve vnitřním uchu v oblasti stria vascularis. Ve sluchové protetice došlo v 90. letech 20. století k velkému pokroku nejen v oblasti miniaturizace, ale hlavně po stránce akustické. V polovině 90. let se objevují první digitální sluchadla a rozvíjí se možnosti kochleární implantace. Jedná se o novou filozofii ve zpracování zvukového signálu reprodukovaného sluchadlem. Sdělení podává základní informace o typech sluchadel a o jejich výběru vzhledem k charakteru sluchového postižení., Olga Dlouhá, and Lit. 12
Perforace pravé komory stimulační nebo defibrilační elektrodou je známo u komplikací trvalé kardiostimulace. V našem sdělení prezentujeme tři kazuistiky pacientů, kteří se liší dobou vzniku peforace od primo implantace, klinickými projevy a terape utickými postupy., Perforati on of the right ventricle by a stimulation or defibrillation electrode is a known complicati on of permanent cardiac stimulation. The article presents three case histories of patients who differ in terms of the length of time from initial implantation to the occurrence of perforation, clinical effects and therape utic strategies., Jitka Vlašínová, and Lit.: 7