Neuroepidemiology -- American Journal of Epidemiology -- Neuroscience Research Australia -- Neuroepidemiology Research Group – Harvardova lékařská škola -- Neuroepidemiologická data na stránkách WHO -- Thomson Reuters: Global Epidemiology Data -- OrphaNet and Stanislav Voháňka
Informace o mozkomíšním moku na serveru UpToDate(Wolters Kluwer) -- Multimediální učebnice 3. LF UK: Likvor, hematoencefalická a hematolikvorová bariéra//Cerebrospinal Fluid, Blood-Brain Barrier and Blood-CSF Barrier -- Cerebrospinal Fluid Analysis na stránkách American Family Physician -- Neuropathology Web (Northeast Ohio Medical University) and Stanislav Voháňka
Úvod: Kompletní resekce je obecně uznávaný standard léčby GII ependymomů IV. komory u dospělých, zatímco role adjuvantní radioterapie zůstává nejistá. Účelem předkládané studie je zhodnotit lokální kontrolu onemocnění a klinický stav pacientů s tímto onemocněním po chirurgické terapii. Materiál a metody: Retrospektivně jsme zhodnotili 15 pacientů (sedm mužů a osm žen) s histologicky verifikovaným GII ependymomem IV. komory v časovém období leden 2001–prosinec 2011. Výsledky: Kompletní resekce tumoru byla dosažena u 12 pacientů, u žádného z nich nebyla indikována adjuvantní radioterapie. Medián dalšího sledování byl 51 měsíců (min.–max.; 11–123 měsíců). Ke grafické recidivě došlo u jednoho pacienta, ten byl reoperován s časovým odstupem 51 měsíců od prvního zákroku. Nový neurologický deficit po operaci byl zaznamenán ve dvou případech. U dvou ze tří pacientů po subtotální resekci došlo ke grafické progresi rezidua po 11 a 16 měsících od první operace, jeden z nich byl reoperován s odstupem 27 měsíců. Adjuvantní radioterapie byla indikována u obou pacientů po reoperaci. Závěr: Dle našich dat je kompletní resekce efektivní a bezpečná léčba GII ependymomů IV. komory u dospělých. Následná radioterapie by měla být rezervována pro případy subtotální resekce s následnou progresí rezidua tumoru a reoperace., Introduction: Surgical resection is a generally accepted standard treatment modality in GII posterior fossa ependymomas in adults, while the role of adjuvant radiotherapy remains unclear. The purpose of this study was to evaluate local control of tumor growth and clinical outcome of patients after surgical treatment of GII fourth ventricle ependymomas. Material and methods: We conducted a retrospective study of 15 adult patients (seven males and eight females) with histologically confirmed GII fourth ventricular ependymoma between January 2001 and December 2011. Results: Gross total resection was achieved in 12 patients, none of them received adjuvant treatment after the initial surgery. Median follow-up after GTR was 51 months (min. – max.; 11–123 months). One patient showed radiographic signs of tumor recurrence and was re-operated 51 months after the initial surgery. Remaining patients were without any signs of tumor recurrence. After the surgery, a new neurological deficit occurred in two patients. Two of the three patients after subtotal tumor resection showed residual mass progression after 11 and 16 months postoperatively, one of them was re-operated 27 months after the initial surgery. Adjuvant radiotherapy was indicated in both re-operated patients. Conclusion: According to our data, gross total resection is effective and safe treatment of GII fourth ventricle ependymomas. Adjuvant radiotherapy should be reserved for the cases where complete removal of tumor mass is not possible and residual tumor is growing, or after repeated resection. Key words: ependymoma – adult – fourth ventricle – posterior fossa surgery – survival recurrence – radiotherapy The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and A. Štekláčová, O. Bradáč, V. Beneš
Článek se zabývá problematikou wrongful life a wrongful birth žalob na základě etických a právních úvah. Základním cílem je nalézt odpověď na otázku, zda by tyto žaloby měly zavedeny do právního řádu či nikoliv. Autor se nepokouší nalézt definitivní odpověď na filosofické otázky, ale spíše se pokouší podat návrhy řešení s ohledem na kulturní a převládající rámec v konkrétní společnosti. Článek se snaží shromáždit argumentační rámec jak zastánců, tak i odpůrců tohoto typu žalob a to jak v morální, tak i v právní rovině. Jsou zde nastíněny základní morální otázky a právní otázky, ke kterým je přiložena argumentace pro a proti a to u jednoho i druhého typu žalob. V závěru se autor pokouší prokázat, že zatímco žaloby „wrongful birth“ mohou být při přijetí určitých etických pozic akceptovatelné, žaloby „wrongful life“ jsou nekonzistentní s teorií deliktního práva a není vhodné, aby byly nároky z nich uplatňované přiznávány., This article deals with the issue of wrongful life and wrongful birth action on the basis of ethical and legal reflections. The basic issue is to find out the answer whether this kind of actions should be established in legal order or not. Author doesn´t try to find out absolute answer on philosophical based questions, but rather tries to submit proposals for solutions considering cultural context in particular society. This article tries to gather ethical and legal arguments from both – proponents and opponents – of this type of actions. There could be find basic moral and legal issues and argumentation for and against it. Author demonstrates that while wrongful birth actions could be from some ethical angle acceptable, the wrongful life actions are inconsistence with principles of tort law and the claims arising therefrom should be denied., Adam Doležal, and Literatura