Obrovskobuněčné arteritida je řazena mezi vaskulitidy velkých cév. Jejím prvním projevem může být horečnatý stav s elevací markem zánětu (FW a CRP), v rámci vyšetřování takových nemocných lze využít PET (PET/CT) vyšetření. Cíl. Ověření, zda vysoká akumulace FDG ve stěnách velkých tepen odpovídá obrovskobuněčné arteritidě. Metoda. Zařazeno bylo 39 nemocných s podezřením na vaskulitidu velkých tepen na základě PET (25 pacientů) a PET/CT (14 pacientů), jednalo se o 30 žen a devět mužů ve věku 45-81 let, průměr 64,9 let, medián 65 let. K potvrzení byl zvolen přímý průkaz histologickým vyšetřením z excize tepny (4 pacienti) nebo nepřímý - terapeutický test poklesem FW a CRP při kortikoterapii v imunosupresivních dávkách (39 pacientů). Akumulace FDG byla měřena v sedmi cévních oblastech, pokud přesahovala akumulaci referenčního jaterního parenchymu, byla oblast hodnocena jako pozitivní. Kontrolním souborem byl vzorek 100 pacientů bez vaskulitidy. Porovnávány byly výsledky dalších zobrazovacích vyšetření. Výsledky. Obrovskobuněčné arteritis byla ověřena u tří ze čtyř histologických vyšetření. Nepřímým testem byla potvrzena vaskulitida u všech 39 pacientů. U pacientů s vaskulitidou před nasazením kortikoterapie byla nalézána pozitivita alespoň tří cévních oblastí, zatímco v kontrolním souboru byla nalézána pozitivita 0-2 cévních oblastí. Další zobrazovací vyšetření jasné známky vaskulitidy nedetekovala, mohla být hodnocena jako abnormní. Závěr. Nález generalizované vysoké akumulace FDG ve velkých tepnách u nemocných se známkami aktivního zánětlivého onemocnění svědčil pro vaskulitidu velkých tepen. PET (PET/CT) vyšetření detekovalo onemocnění v časné fázi a určovalo i jeho rozsah. Přímé zobrazení postižení spánkových tepen se zdařilo až za použití PET/CT skeneru., Aim. To verify if high FDG uptake in the walls of large vessels is corresponding with giant cell arteritis. Method. Based on PET (25 pts) and PET/ CT (14 pts) examinations, 39 patients with suspicion of large-vessel vasculitis formed a cohort in which were 30 males and 9 females aged 45-81 with a mean age of 64.9 and median of 65 years. For verifying, a direct proof using histologie examination of a vessel excision (4 pts) or an indirect one - a therapeutic test for ESR and CRP decreases during corticotherapy in immunosuppressive doses (39 pts) were opted. FDG uptake was measured in 7 vessel areas with an area evaluated as positive when it surpassed an uptake of the liver parenchyma. As a control group a sample of 100 patients free from vasculitis was used. For comparison, results from further imaging examinations were used. Results. Giant cell arteritis was proved in 3 from 4 histologie examinations. By indirect testing, vasculitis in all 39 patients was confirmed. In patients with vasculitis before the use of corticotherapy, positivity of at least 3 vessel areas was found, whereas in the control group positivity was observed in 0-2 vessel areas. Further imaging examinations did not detect clear symptoms of vasculitis, it could be evaluated as abnormal. Conclusion. The finding of generalized high FDG uptake in large vessels in patients with symptoms of active inflammatory disease gave evidence for large-vessel vasculitis. The PET (PET/CT) examinations detected the disease in its early phase and also determined the extent thereof. Direct imaging of afflicted temporal vessels was successful only by using a hybrid PET/CT scanner., and Zdeněk Řehák, Zdeněk Fojtík, Petr Szturz, Zbyněk Bortlíček, Jana Eremiášová, Jaroslav Staníček, Karol Bolčák, Petr Opletal, Renata Koukalová, Iva Neveselá, Jiří Vašina, Jiří Prášek, Iva Kielkowská, Petr Němec
Cíl. Posoudit přínos 18F-FDG-PET/CT k volbě léčebné strategie u renálního karcinomu. Metoda. Byla provedena analýza souboru 40 nemocných (28 mužů a 12 žen s průměrným věkem 67,8 let v rozpětí 53-86 let), kteří podstoupili 18F-FDG-PET/CT. U všech nemocných bylo na základě ultrasonografie podezření na lokálně objemný nebo pokročilý renální karcinom. 18F-FDG-PET/CT vyšetření byla provedena protokolem, který zahrnoval dvoufázovou CT angiografii se zachycením ledvin v arteriální a venózní fázi. U nemocných byla porovnána úroveň akumulace 18F-FDG s histologicky stanoveným gradingem a dále byl sledován vývoj onemocnění po dobu 12 měsíců od provedení 18F-FDG-PET/CT. Výsledky. Celková mortalita v souboru byla 45%, nejvyšší úroveň akumulace dosahovaly nádory 4. stupně gradingu (průměrná hodnota SUV 10,4, rozpětí 5-22) , nejvyšší mortalita byla u nádorů s výší akumulace přesahující 10 SUVmax (63, 6%). Nové informace přineslo 18F-FDG-PET/CT ve srovnání s nálezem CT u 87,5%. Závěr: 18F-FDG-PET/CT přispívá k rozhodnutí o terapii, zejména odhalením vzdálené diseminace, ale má potenciál i k odhadu prognózy pomocí stanovení maximálních hod not akumulace 18F-FDG., Aim. To assess the impact of 18F-FDG-PET/ CT on the treatment decision in renal cell carcinoma. Method. The analysis of the sample of 40 patients was made; it consists of 28 males, 12 females, mean age 67.8 years, ranging 53-86 years. All patients underwent 18F-FDG-PET/ CT including two-phase CT-angiography of the kidneys, locally advanced or generalized renal cell carcinoma was suspected in all patients. The level of the 18F-FDG accumulation within the tumor was compared with the histological grading and the development of the disease was surveyed twelve months after 18F-FDG-PET/CT. Results. Overall mortality reached 45%, the highest 18F-FDG accumulation showed tumor of the grade 4 (mean SUV 10.4, ranging 5-22), the highest mortality was present in tumors exceeded the SUVmax value of 10 (mortality 63.6%). New information was brought by 18F-FDG-PET/CT in comparison to CT in 87.5%. Conclusion. 18F-FDG-PET/CT is useful tool to make decision about the way of treatment especially when the generalization is confirmed or excluded; the method is bearing the potential to set the prognosis according the reached value of 18F-FDG accumulation measured in SUVmax., Jiří Ferda, Eva Ferdová, Milan Hora, Ondřej Hes, and Lit.: 16
Článek pojednává o jedné nepříliš známé epizodě z dějin československého exilu. V roce historicky významného druhého sjezdu Svazu československých spisovatelů, jehož někteří účastníci poprvé od roku 1948 veřejně vystoupili proti represivní praxi komunistické kulturní politiky, se v Paříži konalo také setkání literátů žijících v exilu. Uspořádala je Česká kulturní rada v zahraničí, založená a řízená básníkem, literárním kritikem a nakladatelem Robertem Vlachem (1917–1966). Takzvaného Sjezdu Kulturní rady se zúčastnili mimo jiné spisovatelé Jan Čep, František Listopad, Jaroslav Strnad, Jan M. Kolár a další. Hlavními tématy sjezdových vystoupení i následujících diskusí byla východiska, možnosti a postavení umělce v exilu (František Listopad, Pavel Želivan), reflexe nejnovějšího společenského a kulturně-politického vývoje v Československu (Jaroslav Jíra) i možnosti a limity komunikace s domácí čtenářskou obcí po hypotetickém návratu exulantů do vlasti (Jan Čep). Jednání Sjezdu Kulturní rady lze podle autora považovat za vrchol kulturních aktivit českého exilu první poloviny padesátých let minulého století. and This article is a discussion of a lesser-known episode in the history of Czechoslovak émigrés. In 1956, the year of the historically important Second Congress of the Czechoslovak Writers’ Union, some of whose participants spoke out against the repressive aspects of Communist policy on the arts for the first time, a meeting of Czechoslovak émigré writers was held in Paris. It was organized by the Arts Council of Czechs Abroad, which was founded and run by the poet, literary critic, and publisher Robert Vlach (1917–1966). Called the “Arts Council Congress,” it was attended, for example, by Jan Čep (1902–1974), František Listopad (born Jiří Synek, 1921), Jaroslav Strnad (1918–2000), and Jan M. Kolár (1923–1978). The principal topics of the congress speeches and discussions were the starting point, possibilities, and position of the artist in exile (given by Pavel Želivan, b. 1925, and Listopad), reflections on the most recent social, cultural, and political developments in Czechoslovakia (Jaroslav Jíra, 1929–2005), and the possibilities and limits of communication with readers at home after the hypothetical return of émigrés to their native country (a speech given by Čep). The congress sessions, the author argues, can reasonably be considered the height of work in the arts amongst the Czech émigrés in the first half of the 1950s.
Autor je přesvědčen, že termíny „totalitární“ ani „autoritářský“ nepopisují dost přesně Československo po roce 1969. Skutečnost, že česká společnost nedokázala najít výstižné pojmenování pro režim v období „normalizace“, nepředstavuje podle něj pouze problém pro kolektivní paměť či kulturu vzpomínání, ale bylo také příčinou mnoha špatných rozhodnutí o budoucí orientaci politiky transformace v devadesátých letech. Zastánci tvrzení, že zde v sedmdesátých a osmdesátých letech vládl totalitární režim, totiž považovali socialistický stát za nepřiměřeně silný a požadovali, aby byl rozsah vládních pravomocí podstatně omezen; na druhé straně stoupenci názoru, že po „pražském jaru“ byl v Československu nastolen spíše autoritářský režim, podceňují míru narušení společenských struktur. Obě strany podporovaly co nejrychlejší ekonomickou transformaci, přičemž bylo zanedbáno vytvoření plnohodnotného právního řádu. Nedostatečné fungování právního řádu pak umožnilo aktérům „šedé“ a „černé“ ekonomiky, aby si udrželi kontrolu nad svým kapitálem i v době po převratu. Mnozí z nich pak dokázali legalizovat a dále rozmnožit svůj pochybně nabytý majetku, což vedlo k výraznému úpadku důvěry společnosti v novou demokracii. and The author is convinced that neither ‘totalitarian’ nor ‘authoritarian’ sufficiently describe Czechoslovakia after 1969. The fact that Czechs do not know quite how to classify the ‘normalization’ régime is interpreted here not only as constituting a problem for the culture of remembrance, but also as the cause of many wrong decisions having been made concerning the future orientation of the transformation policy in the 1990s, with exponents of the thesis of a totalitarian régime supposing that the Socialist state had been excessively strong, and demanding that the scope of governmental action be considerably restricted, and with representatives of the idea that following the ‘Prague Spring’ there had been a rather authoritarian régime in Czechoslovakia, underestimating, on the other hand, the degree to which social structures had been destroyed. Both sides advocated that economic transformation should be carried out as quickly as possible, while neglecting the proper establishment of the rule of law. This shortcoming made it possible for actors of the grey and black markets to maintain control of their capital into period after the change in régimes. They were even able to safeguard their assets by legal means, and often even to make them grow. The result is that society has lost much of its trust in the new democracy.