Tzv. teorie optimality patří к nejnovějším směrům současného lingvistického bádání. Nejdříve nalezla uplatnění ve fonologii, později v syntaxi a nejnověji i v sémantice. Naše stať naznačuje možnosti a meze uplatnění tohoto pohledu na oblast aktuálního členění věty.
Mediální dialog ztrácí některé rysy přirozeného dialogu tváří v tvář, který leží v jeho půdorysu, a získává rysy další, neboť komunikace tu přestupuje přes hranice primární řečové situace. Televizní dialog je dialog veřejný, který se vede před diváckým publikem a pro toto publikum. Divák je nejen svědkem, ale pravým cílem, k němuž je dialog směrován. Stať analyzuje komunikační situaci, při níž jsou ve studiu přítomni redaktor a dva hosté, představitelé různých profesí a názorových proudů (ekonom a ekoložka) i různých stanovisek к určité otázce (globalizace). Redaktor se obrací s otázkami střídavě к oběma. aby je vzájemně konfrontoval a spor vyhrotil. Dotazovaní hosté se snaží nejen odpovídat na otázky redaktora (to je jejich základní role v interview), ale i zpochybňovat či přímo vyvracet odpovědi druhého z hostí (role často neméně důležitá). Hosté komunikují nejen s redaktorem, ale komunikují i mezi sebou navzájem, ať už skrytě, či zjevně, s cílem získat diváka na svou stranu. Stať analyzuje toto interview v souvislosti s otázkou typologie debat a debat založených na konfliktu zájmů a konfliktu hodnot.
In this paper I have introduced one case of modification of articulation at the word-boundary, i. e. the assimilation, which regularly takes place in Dutch, but is impeded in Czech. In Dutch the assimilation of [s] in front of [j] is the result of coarticulation, applied in order to reduce the articulatory effort. It is, however, not an isolated phenomenon, but it is connected with the not clearly defined phonological and phonetic opposition of [s] and [š]. In Czech, despite the presumption that the coarticulation of the [s] in front of [j] also is possible, it is not audible for the speakers as modification, and - most importantly - it does not yield assimilation of the former to the latter, i. e. the realization of [š]. In our opinion the constraints are complex, in the first place we should point to the distinctive role of the /s/ and /š/ in the whole system. The perceptual segmentation in Czech, moreover, is ruled by the distribution of word-stress at the initial syllable of the word (after a pause); this brings about the hyperarticulation of the syllable, so that no need is felt to reduce the articulation. Because of the typological difference between Czech and Dutch, as respectively inflective and not-inflective languages, the phonetic phenomena at the word-end can be very significant and should be examined further.
Práce vznikla jako součást projektu zabývajícího se zkoumáním konstantnosti větných členů mezi angličtinou a češtinou. Cílem výzkumu je ověřit hypotézu o univerzální platnosti principu koncového postavení jádra výpovědi. Vzhledem k odlišné typologické charakteristice angličtiny očekáváme, že pro zachování téhož lineárního uspořádání prvků výpovědi bude užívat odlišné syntaktické struktury.
Vc směru z angličtiny do češtiny byly nejčastčjšími nekorespondujícími ekvivalenty předmětu české adverbiale, přísudek a podmět. Vzhledem к volnému slovosledu češtiny zde ovšem aktuální členění větné nepatřilo mezi přímo působící faktory, jeden z hlavních faktorů je však tendencí к základnímu rozložení VD podmíněn. Naopak ve směru z češtiny do angličtiny bylo AČV zásadním faktorem změny předmětu v podmět, jež tvořila téměř polovinu všech případů, a přispívalo rovněž к disociaci slovesného přísudku. Rozložení stupňů výpovědní dynamičnosti zůstalo v obou směrech většinou zachováno a blížilo se základnímu rozložení VD. Výsledky práce potvrzují zkoumanou hypotézu.