Standardem léčby lokálně pokročilého karcinomu rekta je neoadjuvantní chemoradioterapie následovaná totální mezorektální excizí. Neoadjuvantní chemoradioterapie prokázala nižší výskyt lokální recidivy a lepší profil toxicity než léčba adjuvantní. Následující text se zabývá aktuálním pohledem na léčebné možnosti lokálně pokročilého karcinomu rekta, na kontroverze a na možnosti využití cílené terapie., The standard treatment of locally advanced rectal carcinoma is neoadjuvant chemotherapy followed by total mesorectal excision. Neoadjuvant chemoradiotherapy has demostrated lower incidence of local recurrence and better profile of toxicity then adjuvant chemoradiotherapy. The next article presents current view on treatment options, controversial issues and used the targeted treatment in locally advanced rectal carcinoma., Igor Richter, Josef Dvořák, Jiří Bartoš, Peter Hromádka, Jiří Škach, and Literatura
Východisko a cíl: Prognóza inoperabilního karcinomu jícnu je velmi závažná, léčba těchto pacientů je paliativní. Cílem sdělení je retrospektivní hodnocení intraluminální brachyterapie vysokým dávkovým příkonem nádorové stenózy inoperabilního karcinomu jícnu. Pacienti a metody: Od února 1996 do června 2011 bylo intraluminální brachyterapií léčeno 41 pacientů s karcinomem jícnu, z toho v 19 případech se jednalo o dlaždicobuněčný karcinom a ve 22 případech o adenokarcinom. U všech pacientů byla před zahájením brachyterapie přítomna dysfagie. Výsledky: U většiny pacientů došlo po brachyterapii k úlevě polykacích obtíží. Medián doby přežití činil 396 dní (95 % CI: 270–492 dní). Nebyla pozorována mechanická komplikace zavedení brachyterapeutického aplikátoru. Závěr: Intraluminální brachyterapie je účinná a bezpečná paliativní metoda léčby dysfagie způsobené nádorovou stenózou jícnu. Background and purpose: The prognosis of inoperable carcinomas of esophagus is poor, and therapeutic efforts are generally limited to palliation. The aim of this study is to retrospectively evaluate the effectiveness of intraluminal high dose rate brachytherapy in the palliative treatment of tumorous esophageal stenoses. Patients and methods: Between February 1996 and June 2011 intraluminal brachytherapy was performed in 41 patients with esophageal carcinoma (squamous cell carcinoma in 19 cases and adenocarcinoma in 22 cases). All patients had dysphagia at presentation. Brachytherapy was performed using high dose rate afterloading system. Results: Dysphagia was improved in majority of patients. The median survival was 396 days (95 % CI: 270–492 days). No mechanical complication was observed during introduction of the applicator. Conclusion: Our experience indicates that intraluminal brachytherapy is an effective and safe method of palliation of dysphagia caused by malignant esophageal stenosis., Background and purpose: The prognosis of inoperable carcinomas of esophagus is poor, and therapeutic efforts are generally limited to palliation. The aim of this study is to retrospectively evaluate the effectiveness of intraluminal high dose rate brachytherapy in the palliative treatment of tumorous esophageal stenoses. Patients and methods: Between February 1996 and June 2011 intraluminal brachytherapy was performed in 41 patients with esophageal carcinoma (squamous cell carcinoma in 19 cases and adenocarcinoma in 22 cases). All patients had dysphagia at presentation. Brachytherapy was performed using high dose rate afterloading system. Results: Dysphagia was improved in majority of patients. The median survival was 396 days (95 % CI: 270–492 days). No mechanical complication was observed during introduction of the applicator. Conclusion: Our experience indicates that intraluminal brachytherapy is an effective and safe method of palliation of dysphagia caused by malignant esophageal stenosis., David Buka, Josef Dvořák, Jiří Petera, Linda Kašaová, Jana Bedrošová, Milan Zouhar, Petr Paluska, Igor Sirák, Igor Richter, Milan Vošmik, Zdeněk Zoul, and Literatura
Benigní a maligní nádory v oblasti páteře a míchy patří mezi časté nálezy a jsou příčinou výrazné morbidity (bolest a neurologický deficit), která výrazným způsobem zhoršuje kvalitu života. Incidence metastatického postižení skeletu je v ČR asi 6 500 každý rok a s ohledem na delší přežívání než v případě viscerálních metastáz se jedná o značný medicínský problém. Léčba páteřních tumorů je obvykle řešena mutidisciplinárně. V některých případech je možná kompletní resekce, někdy je nutno se spokojit s dekompresí. Konvenční zevní radioterapie je často limitována toleranční dávkou míchy, což může vést k nedostatečné lokální kontrole. Stereotaktická radiochirurgie (SRS-stereotactic radiosurgery) přístrojem Cyberknife se od zevní frakcionované radioterapie odlišuje použitím mnoha konvergentních polí, které umožňují dodat vysokou dávku záření do cílového objemu za současného chránění okolních struktur. SRS je relativně dlouhou dobu používána intrakraniálně, kdy je jednorázově aplikována vysoká dávka záření (řádově desítky Gy). V extrakraniálních lokalizacích se ukazuje jako výhodnější použití několika málo frakcí (2–5), a proto se pojem radiochirurgie ukazuje jako nepříliš vhodný. V anglicky psané literatuře je pojem SBRT (Stereoactic body radiotherapy) stále častěji nahrazován termínem stereotaktická ablativní radioterapie (Stereotactic Ablative Body Radiotherapy – SABR), který velmi dobře popisuje pravou podstatu této metody., Benign and malignant tumours of the spine and spinal cord are frequent findings and cause major morbidity (pain and neurological deficit) which significantly impairs the quality of life. The incidence of metastatic skeletal disease is approximately 6,500 new cases per year in the Czech Republic and, given a longer survival rate than that observed in the case of visceral metastases, it poses a major health problem. The treatment for spinal tumours usually requires a multidisciplinary approach. In some cases, a complete removal is possible whereas sometimes decompression is all that can be done. Conventional external radiotherapy is commonly limited by the tolerance dose of the spinal cord, which may result in inadequate local control. Stereotactic radiosurgery (SRS) using the CyberKnife system is distinguished from external fractionated radiotherapy by the use of multiple convergent fields which allow delivery of a high dose of radiation to the target volume while sparing the surrounding structures. Intracranial SRS has been used for a relatively long time with a single high dose of radiation being delivered (in the order of tens of Gy). In extracranial sites, the use of a few fractions (2–5) has been shown as more convenient which is why the term radiosurgery has proved as not quite adequate. In the English literature, the term SBRT (Stereotactic body radiotherapy) is being increasingly replaced by the term Stereotactic Ablative Body Radiotherapy (SABR) which accurately reflects the true nature of this method., Jakub Cvek, Lukáš Knybel, Břetislav Otáhal, David Feltl, and Lit.: 5
Rychlý rozvoj zobrazovacích metod a ozařovací techniky vedl k rozvoji stereotaktických metod. Stereotaktická radiochirurgie (aplikace jedné vysoké dávky záření) a stereotaktická radioterapie (užití frakcionačních režimů) významně rozšířily léčebné metody pro benigní i maligní mozkové nádory. Díky vysoké přesnosti je možné aplikovat vysoké dávky záření do přesně definovaných cílů při maximálním šetření okolní zdravé tkáně. Nejvíce se v současné době uplatňují v léčbě meningiomů, nádorů hypofýzy, neurinomů akustiku, mozkových metastáz a rozšiřují možnosti v léčbě recidiv nebo reziduí (gliomů, ependymomů, kraniofaryngeomů, meduloblastomů a maligních procesů na bázi lební). Dlouhodobá lokální kontrola nad nádorovým růstem je pro benigní nádory okolo 90–95 %, pro mozkové metastázy okolo 70 %, pozdní komplikace se pohybují v rozmezí 5–10 %., The fast development of imaging method (especially magnetic resonance) and of radiotherapy technique was followed by using of stereotactic methods. Radiosurgery (application of high dose in single session) and stereotactic radiotherapy (using fractionated scheme) widely extend treatment methods for benign and malignant brain tumors. Nowadays they play important role in treatment of meningiomas, pituitary adenomas, acoustic neuromas, brain metastases and also in the treatment of reoccurrence (gliomas, ependymomas, craniopharyngiomas, medulloblastomas, malignant skull base tumors). Long term local tumor control for benign tumors is about 90–95 %, for brain metastases about 70 %, incidence of late complications not exceeded 5–10 %., Gabriela Šimonová, Roman Liščák, and Lit.: 27
Účel studie: Retrospektivně jsme zpracovali výsledky léčby mozkových nádorů stereotaktickou radioterapií a radiochirurgií. Použité metody: Pacienti podstoupili plánovací CT a MR vyšetření. Poté bylo provedeno plánování cílového objemu a ozařovací techniky v BrainLab systému a pacienti byli ozářeni na X-noži Varian s vícelamelovým kolimátorem BrainLab. Radiochirurgie byla aplikována jednorázově s fixací ve stereotaktickém rámu. Pacienti, kteří podstoupili frakcionovanou stereotaktickou radioterapii, byli fixováni pomocí speciální stereotaktické masky. Statistické zpracování bylo provedeno ve spolupráci s Ústavem matematiky a statistiky PřF MU Brno. Výsledky: Celkem bylo ozářeno 101 pacientů s primárními mozkovými tumory. Nejčastěji se jednalo o meningeomy a high-grade gliomy. Medián sledování byl 22,4 měsíců. Pacienti, kteří podstoupili radiochirurgii, měli medián dávky 18 Gy. Pacienti, ozařovaní frakcionovaně, měli medián dávky 25 Gy. Toxicita léčby byla nízká. Stabilizace onemocnění byla zaznamenána u 68 % pacientů, parciální remisi dosáhlo 10 % a jeden pacient měl kompletní remisi. Závěr: Výsledky naší léčby jsou srovnatelné s publikovanými studiemi. Stereotaktické ozařovací metody mají své důležité místo v léčbě primárních tumorů mozku., We analysed retrospectively our treatment of primary brain tumors using stereotactic radiotherapy and radiosurgery. Methods: Patients underwent CT and MR examinations. Target volume and technique were planned in BrainLab system. Patients were irradiated on X knife. Radiosurgery was apllied with fixation using stereotactic frame. Stereotactic mask was used in cases of stereotactic radiotherapy. Statistical processing was performed at Department of mathematics and statistics, Faculty of Science, Masaryk university Brno. Results: 101 paients were included in our study. In the most of cases there were diagnosis of meningeoma and high-grade glioma. Median follow up was 22,4 months. Median of dose of radiosurgery was 18 Gy. Patients, whose underwent stereotactic radiotherapy, were median of doses 25 Gy. Treatment toxicity was low. Stable disease was recorded in 68 % of cases, partial remission achieved in 10 % patients and one patient had the complete remission. Conclusion: Results of our study are comparable with results other publicated studies. Stereotactic treatment irradiation has the important role in the treatment of brain tumors., Hana Doleželová, Petr Pospíšil, Pavel Šlampa, Irena Čoupková, Jan Garčič, Pavel Fadrus, Tomáš Svoboda, Iveta Selingerová, Ivana Horová, and Literatura