Karcinom pankreatu patří mezi nejzhoubnější nádory gastrointestinálního traktu. Snaha zlepšit léčebné výsledky přidáním dalších cytostatik do kombinace s gemcitabinem vedla ke zklamání. V cílené léčbě pouze tyrozinkinázový inhibitor EGFR erlotinib vykazuje protinádorovou aktivitu, která je klinicky významná u pacientů s rozvojem kožní vyrážky., Pancreatic cancer belongs to the most malignant gastrointestinal tumors. Efforts to improve survival outcomes with gemcitabine-based combination chemotherapy regimens have been largely disappointing. Among targeted therapies only the EGFR tyrosine kinase inhibitor erlotinib has shown activity, but clinically relevant in patients developing skin rash., Petr Karásek, Beatrix Bencsiková, Jiří Navrátil, and Literatura
The significance of ABO blood system groups antigens in development of some malignant tumors is already established. The alteration of hormonal homeostasis must also be taken into account. Hence the aim of the investigation was to study ABO and Rh blood system antigens and hormonal status among reproductive age women with benign and malignant breast tumors. Methods: The determination of hormones was made by the enzymatic analysis method (ELAIZA), provided by proper ELAIZA kits. For the study of ABO and RhHr system antigens, internationally recognized immunoserology methods were used. Results: High index of the breast gland tumors were revealed in patients with A(II) phenotypic group, according to the ABO system. The frequency distribution of O(I) phenotypic group was low among women with breast tumors. Among D, C, E, c and e antigens of the Rh system, the frequency of D and E antigens were increased in benign and malignant breast tumors patients. The study of hormonal balance revealed thyroid gland hypofunction and increased level of estradiol on the background of increased testosterone and decreased progesterone levels. Such hormonal imbalance and excess production of estradiol creates conditions for malignant tumor formation in reproductive age women. Conclusion: The highest frequency of breast cancer in reproductive age was revealed in A(II) group patients. The wide spectrum of hormonal disorders were revealed in breast tumor patients of the reproductive age, which was especially clear in cases of malignant tumor., Irina Nakashidze, Nanuli Kotrikadze, Anzor Diasamidze, Marina Nagervadze, Manana Alibegashvili, Liana Ramishvili, Manana Gordeziani, and Literatura
Od roku 2005 jsou v registru pacientů léčených Thromboreductinem? (anagrelidem) v rámci některých center ČR vedeny údaje o nemocných léčených tímto preparátem od roku 2004. Cílem registru je podchycení léčebných odpovědí při terapii Thromboreductinem ? a nežádoucích účinků léku u pacientů s esenciální trombocytemií a dalšími myeloproliferacemi a následná analýza těchto dat. Dalším cílem je možnost podchycení dispozic ke vzniku klinické symptomatologie a komplikací onemocnění. Vedle samotného počtu trombocytů jsou sledovány i další rizikové faktory. V současné době jsou v databázi údaje o 336 nemocných. První analýzy údajů z registru ukazují na to, že anagrelid je velmi efektivní tromboredutivní látka, jejíž podávání je spojeno s poměrně nízkým výskytem nežádoucích účinků (11,8 %), které jsou nezávažné a obvykle tranzitorní. Poměrně pomalu je dosahováno terapeutického cíle (podle rizikové stratifikace pod 400, respektive pod 600 × 109/l trombocytů), což je patrně dáno málo razantními korekcemi dávek., M. Penka, J. Schwarz, T. Pavlík, R. Pytlík, M. Doubek, P. Dulíček, D. Pospíšilová, J. Kissová, A. Hluší, M. Schützová, O. Černá, Y. Brychtová, T. Szotkowski, Z. Volková, J. Seghetová et al, and Lit.: 32
Medicína je specifickým oborem, který čerpá nejen z empirických poznatků přírodních věd, ale též z principů věd humanitních, i skutečnosti, že zdraví a nemoc nejsou jen kategorie výlučně přírodovědné, ale i hodnotové a proto je nutno zachovávat proporcionalitu mezi oprávněnými požadavky biomedicínského výzkumu a etickými nároky na něj a mezi morálními imperativy lékařské praxe. To je právě prostor pro etiku a etický přístup k řešení nejasných nebo sporných otázek našeho konání, otázek veřejností dnes velmi citlivě vnímaných, často vedoucích ke ztrátě důvěry nejen ve zdravotníky a zdravotnictví, ale i v celý společenský systém. Principy etického rozhodování v medicíně, hygienu a epidemiologii nevyjímaje, spočívají na dvou základních předpokladech: prvým je profesionální etika odpovědnosti, která zajišťuje kvalitu péče s vysokým stupněm odbornosti lékaře při poskytování pomoci a zábraně možných škod (primum non nocere) a druhým je právo na sebeurčení (autonomie jedince) s právem na informovanost - to je souhlas jedince informovaného pro něj srozumitelným způsobem nejen o plánovaném diagnostickém, léčebném a příslušném preventivním opatření, ale i v případě epidemiologických studií vztahu prostředí a zdraví jeho informovaného souhlasu k jeho účasti ve studii, jejíž by měl být subjektem. Článek se zabývá metodickými otázkami etických přístupů ke zdravotním problémům s důrazem na hromadně se vyskytující infekční a chronické nesdělné nemoci z hlediska šancí jejich prevence., Medicine is a specific area that draws not only on empirical knowledge of sciences but also on principles from the humanities, and the fact that health and disease are not only exclusively categorised as natural science but as value based entities where it is necessary to maintain proportionality between the legitimate requirements of biomedical research and ethical requirements and the moral imperatives of medical practice. It is here that we find the niche for ethics and ethical approaches to solving unclear or disputed issues of our actions; questions that are very sensitively perceived by the public, often leading to a loss of confidence in both health care professionals and the health system but also in the whole social system as such. Ethical principles in medicine, including hygiene and epidemiology are based on two basic assumptions: the first is the professional ethic of responsibility, which ensures quality of care with a high degree of expertise from assisting physicians and prevention of possible harm (primum non nocere) and the second is the right to self-determination (individual autonomy) with the right to be informed. It likewise comprises informed consent based on clear information regarding planned diagnostic procedures, therapeutic and preventive measure and informed consent regarding epidemiological studies in which patient's cooperation is requested. The paper deals with methodological questions of ethical approaches to health related problems, stressing problems related to infections and chronic noncommunicable diseases of high incidence with a view to preventive measures., Vladimír Bencko, and Literatura
Cíl: Cílem výzkumu bylo popsat zkušenosti hospitalizovaných dětí (adolescentů), doprovodu hospitalizovaných dětí předškolního a mladšího školního věku a všeobecné sestry s etickými problémy při hospitalizaci dítěte na standardním dětském lůžkovém oddělení. Metodika: Byl proveden kvalitativní výzkum. Pro sběr dat byl použit nestandardizovaný rozhovor. Výzkumný soubor tvořilo osm informátorů, osoby doprovázející dítě při hospitalizaci (n = 5), hospitalizované děti v adolescentním věku (n = 2) a dětská sestra (n = 1). Na základě kvalitativní analýzy dat byly vytvořeny 4 kategorie (1. informovaný souhlas, 2. přítomnost blízkého člověka, 3. srozumitelné informace a 4. péče sester), které byly dále členěny do podkategorií. Výsledky: Mezi nejčastější etické problémy při hospitalizaci dítěte na standardním lůžkovém oddělení respondenti uvedli: problémy s informovaným souhlasem v neúplných rodinách, nedostatečnou informovanost o nemoci a zdraví dítěte, deficit v oblasti edukace, nedostatek komunikace se sestrou a nedostatečnou péči. Adolescenti považovali za etický problém při hospitalizaci pocit malého respektování vlastní autonomie u rozhodování o sobě sama, potřebu většího soukromí a respektu k pocitům studu. Závěr: Většině etických problémů lze předcházet zvládnutím efektivní komunikace a dostatečné informovanosti a to již před hospitalizací dítěte v ambulanci praktického lékaře pro děti a dorost, případně v odborné ambulanci., Objective: The aim of the research was to describe the experience of hospitalized children (adolescents), accompaniment of hospitalized children preschool and younger school age and general nurses with ethical problems during the hospitalization of children on the standard children's ward. Methods: Qualitative research was conducted. For data collection was used nonstandardized interview. The research group consisted of eight informants, persons accompanying the child during hospitalization (n = 5), hospitalized children in adolescence age (n = 2) and child nurse (n = 1). Based on qualitative data analysis were created four categories (1. informed consent, 2. the presence of a loved one, 3. understandable information 4. care of nurses ), which were further divided into subcategories. Results: The most common ethical problems in the child's hospitalization on the standard ward respondents were stated: problems with informed consent in single-parent families, lack of information about the child's disease and child's health, the deficit in the area of education, lack of communication with the nurse and lack of care. Adolescents considered as the ethical problem during hospitalization the feeling of little respect for autonomy in deciding of themselves, the need for greater privacy and respect for the feelings of shame. Conclusion: Majority of ethical problems can be prevented by mastering effective communication and sufficient awareness, and this can be achieved before the hospitalization of child in the ambulance of GP for children and adolescents, or in specialist clinic., Žaneta Beránková, and Literatura
Východiskem článku (s názvem „Etika v lékařském výzkumu za účasti lidských subjektů z pohledu lékařského a filozofického“) je poukázat na vybrané aspekty, které se napříč vztahují k etice v lékařském výzkumu. Jsou to: Hippokratova přísaha jako deontologický kodex, definice lege artis, bioetika a strukturování vztahu lékaře a pacienta. Zdravotnická (lékařská) etika je považována za normativní etiku. Její normativnost vychází z pevných zásad a instrukcí, které jsou nerozlučně spojeny s aplikací vnitřní mravnosti v oblasti medicíny. Normativní etika se neustále snaží nalézat vhodné odpovědi na otázky – Co je dobré? Co je zlé? Jaké jsou mravní ideály a hodnoty všeho správného a humánního? Jaké normy jsou úzce spojeny s pocity povinnosti, odpovědnosti, správnosti, nesprávnosti, náklonnosti, úcty, lítosti…? Obecně se dá říci, že celá etika (nejenom zdravotnická/lékařská etika) stojí a padá na zásadě, že je potřeba ve vztahu k druhému člověku konat jen to, co je dobré (optimální, žádoucí), a zdržet se toho, co je zlé (neoptimální, nežádoucí). Etika lékaře, ale i dalších zdravotnických pracovníků, vychází ze vztahu „Já“ a ten „druhý.“ Jedná se o vztah mezi člověkem pomáhajícím a člověkem trpícím. Lékař o nemocného člověka pečuje, snaží se mu nabídnout (pokud je to možné) co nejlepší řešení jeho situace. Velkou pozornost zasluhuje i lékařův morální závazek jednat s pacientem jako s člověkem, který se ocitl v obtížné životní situaci. Kromě toho lékaře morálně zavazuje i to, že musí plně respektovat zásady, které odpovídají povaze pacientova onemocnění. Uvědomění si nemoci bývá u pacientů dosti velkým problémem. Cílem článku je zvýraznění křehkosti a komplikovanosti vztahu mezi lékařem a pacientem. Lékař a pacient jsou hlavními subjekty, které jsou středem pozornosti zdravotnické (lékařské) etiky. Pacient jako subjekt lékařského výzkumu vždy a za všech okolností rozvrhuje sám sebe. Lékař je sice rozhodujícím činitelem v ekvivalenčním vztahu, působí na nemocného, snaží se nemocnému vysvětlit závažnost jeho onemocnění, pokouší se nemocného přimět k samovolnému plnění základních léčebných pravidel, ale je to především pacient, který primárně rozhoduje o svém zdraví. Lékaři mají jedno obrovské privilegium – a to takové, že se snaží pomáhat lidem. Pacienti by měli lékařům důvěřovat a měli by se na ně jako na odborníky obracet ve svých zdravotních nesnázích., A solution of the article (called „Ethics in the medical research with a present of human subjects from the point of view of medical and philosophical“) is to show some chosen aspects which relate crosswise to ethics in medical search. They are: Hippocratus oath as a deontological codex, a definition lege artis, bioethics and forming a structure of a relation between the doctor and the patient. Health (medical) ethics is considered for a normative ethics. Its normativing comes out from settled rules and instructions which are inseparably connected with an application of inside morality in the area of medicine. Normative ethics tries to find adequate answers for questions – What is good? What´s bad? What are moral ideals and values of everything. What is right and human? What norms are closely connected with some feelings of duty, responsibility, accurancy, incorrectness, inclination, esteem, regret…? Generaly speaking, the whole ethics (not only health/medical ethics) stands and falls down on the principle, that there is a great need in the connection to other person to do only what is good (optimal, necessary) and delay what is bad (unoptimal, unnecessary). The doctor´s ethics, but ethics of other health service assistants, comes out from a relationship „Me“ and „the other.“ It is so called relationship of a helping man and a suffearing one. The doctor takes care of an ill person, tries to ofer (if it is possible) the best solution of his/her situation. A great attention deserves the doctor´s moral obligation, to act with a patient as a man who is in a difficult life situation. Except of this, the doctor is obliged to respect principles that correspond patient´s health disease. Realization of the disease is quite large problem of the patients. The emphasis of delicacy and complexity of doctor´s and patient´s respects are the aim of the article. The doctor and the patient are the main subjects who stand in the centre of view of health (medical) ethics. The patient, as a subject of a medical search, always and at any circumstances distributes himself or herself. The doctor is admittedly determining element of his/her disease, tries to make an ill patient to self – filling of the basic cure rules, but first of all it is the patient who primarily decides about his/her health. The doctors have a large privilege – and that is – to help people. The patients should believe the doctors and they should turn to them in their health problems., Pavlína Zímová, Jana Zímová, and Literatura 24
Zdeněk Mařatka byl prvním lékařem, který podrobně seznámil českou odbornou veřejnost s problematikou idiopatických střevních zánětů, kterým se celý život systematicky věnoval. Vytvořil vlastní originální hypotézu – dvousložkovou teorii vzniku ulcerózní kolitidy, kterou po celý život rozvíjel a zdokonaloval. Jeho význam a přínos pro poznání ulcerózní kolitidy a Crohnovy nemoci je naprosto výjimečný, a to i z hlediska mezinárodního. Ačkoli prvotní příčina vzniku idiopatických střevních zánětů zůstává navzdory téměř stoleté historii neznámá, základní a klinický výzkum přináší množství nových poznatků o jejich etiologii a patogenezi. Je zřejmé, že pro vznik střevních zánětů je nezbytná vzájemná interakce vnitřních a zevních faktorů, které se uplatňují u konkrétních jedinců v různé míře. Mezi vnitřními faktory zaujímá klíčový vliv dědičnost, která formuje reaktivitu imunitního systému. Ze zevních faktorů je významné složení mikrobiální flóry střeva, kouření a psychický stres., Zdenek Mařatka has been the first physician, who had brought a new information for the Czech medical community with topic of inflammatory bowel diseases, which had been systematic studied for him. He had prepared an original theory – two component hypothesis about origin of ulcerative colitis, which had been developed and innovated by him for long time. From the international point of view, Mařatka has had an extraordinary impact and significant contribution for recognition of ulcerative colitis and Crohn´s disease. Despite the fact that the true origin of ulcerative colitis and Crohn´s disease (UC) still remain elusive, basic as well as clinical research bring many new data on etiology and pathogenesis of this inflammatory condition. It seems clear that IBD originate from interaction of several intrinsic and extrinsic factors that contribute individually in a particular patient. Among internal factors the genes play an important role, because its influence on the mucosal immunity system and immunological response. Among the external factors importance are recognized the gut microbiota content, cigarette smoking and psychological stress., and Milan Lukáš
Benigní hyperplazie prostaty (BHP) je (spolu s kataraktou) nejčastější benigní onemocněni, pro které podstupují muži invazivní operační zákrok. Přes intenzivní výzkumy (počátky sahají do 18. století) dosud nevíme, proč BHP vzniká. Existuje předpoklad, že benigní hyperplazii prostaty onemocní každý muž, který se dožije dostatečně vysokého věku se zachovanou androgenni produkcí. Pojem „vysoký věk" nebyl přesně definován, ale řada autorů se shoduje na věku mezi 70. - 75. rokem života. Poměrně komplikované je vyjádřit se i k „dostatečné androgenni stimulaci", neboť s rozvojem teorie o parciálním deficitu androgenů (PADAM) jako jevu, který provází andropauzu, je mimořádně komplikované definovat každému konkrétnímu jedinci správnou hladinu testosteronu (Ts). Vedle věku a hladiny androgenů se dnes domníváme, že BHP vzniká na podkladě kombinace několika jevů - inhibice apoptózy, androgenně - estrogenní nerovnováhy, vysoké androgenni stimulace, inaktivace kmenových buněk a neinhibované reakce prostatických fibroblastů., knign prostate hyperplasia (BPH) is (together with cataracta) the most frequent benign disease, for which the men undergo the invasive surgical operation. Despite intensive reasearches (the beginnings go back to 18th century) we still do not know, why BPH occurs. There exists a presumption that benign prostate hyperplasia affects every man, who reaches sufficiently high age with preserved androgene production. The notion of „high age" has not been defined precisely, but many authors agree on the age between 70-75 years. It is quite complicated to explain also „sufficient androgen stimulation", since along with the development of theory of parúal androgen deficit (PADAM) as a phenomenon accompanying the andropause, it is extremely complicated to define correct testosterone level (Ts) for each individual. Besides the age and anrogen level the BPH is supposed to occur on the basis of combination of several phenomena - apoptosis inhibition, androgen-estrogen imbalance, high androgen stimulation, stem cells inactivation and non-inhibited reaction of prostatic fibroblasts., Zbyněk Veselský, Lit: 12, and Souhrn: eng