Autoimunitní neuropatie jsou imunopatologické stavy, které mohou být provázeny přítomností protilátek proti glykokonjugátům buněčných membrán nervových buněk. Nejvíce se uplatňují autoagresivní reakce proti gangliosidům a některým glykoproteinům, například proti glykoproteinu asociovanému s myelinem. U řady zánětlivých neuropatií lze definovat poměrně přesný profil anti-glykokonjugátových autoprotilátek. V současné době je v klinické laboratorní diagnostice dostupné testování protilátek proti širokému spektru gangliosidů a glykoproteinů, technicky se uplatňují především blotové metody, enzymová imunoanalýza a nepřímá imunofluorescence. Jde o metody časově a finančně dostupné, které mohou přispět ke stanovení či upřesnění diagnózy neuropatie., Karin Malíčková, I. Janatková, P. Šandová, T. Zima, and Lit.:19
Bisfosfonáty jsou látky dnes běžně používané k léčbě kostních metastáz a k prevenci ztráty kostní denzity v adjuvantní léčbě. Preklinické studie prokázaly přímý i nepřímý vliv bisfosfonátů na proliferaci nádorových buněk a metastazování. Klinické studie záhy ukázaly přínos adjuvantní léčby zoledronátem u postmenopauzálních pacientek s pozitivními estrogenovými receptory v parametru prodloužení přežívání bez známek nemoci. Ve studii ABCSG-12 přidání zoledronátu v intervalu 6 měsíců signifikantně zlepšilo přežívání bez známek nemoci u premenopauzálních pacientek léčených ovariální supresí. Podobné výsledky byly pozorovány u postmenopauzálních pacientek léčených inhibitorem aromatázy ve studii ZO-FAST a ve studii AZURE., Bisphosphonates are commonly used in patients with breast cancer to reduce skeletal-related events in metastatic disease and to mitigate bone loss associated with adjuvant therapy. Preclinical studies have shown that bisphosphonates may directly inhibit breast cancer cell proliferation and metastasis. Subsequently, trials of zoledronic acid have demonstrated prolonged disease-free survival in postmenopausal or otherwise estrogen-depleted women with early breast cancer. In the ABCSG-12 trial, the addition of twice-yearly zoledronic acid (4 mg IV) to adjuvant endocrine therapy improved disease-free survival in premenopausal women undergoing ovarian suppression. Similar results were observed in postmenopausal women receiving aromatase inhibitors in the ZO-FAST trial, and in women who were at least 5 years past menopause in the AZURE trial., Katarína Petráková, and Literatura
Dysnatremie patří mezi časté a vážné komplikace u pacientů v neurointenzivní péči. Jejich riziko spočívá v ovlivnění efektivní osmolality extracelulární tekutiny, která má vliv na množství vody v intracelulární tekutině. U hyponatremie vzniká edém mozku na rozdíl od hypernatremie, kde dochází k dehydrataci mozku. Hyponatremie se vyskytují častěji než hypernatremie, ale prognosticky závažnější jsou hypernatremie, těžká hypernatremie (> 160 mmol/l) patří mezi nezávislé ukazatele vzestupu mortality. Rizikovými faktory pro vznik dysnatremií v neurointenzivní péči jsou: 1. akutní poškození mozku, 2. následek terapeutických postupů a 3. iatrogenní příčiny. Cílem neurointenzivní péče je prevence vzniku hypo‑ a hypernatremií z iatrogenních příčin., Dysnatremias are common and serious complications in neurocritical care. They pose a risk mainly due to their effect on osmolality of extracellular fluids that influences the amount of water in intracellular fluids. Hyponatremia is associated with a risk of brain edema, while hypernatremia can cause brain dehydration. Hyponatremia occurs more frequently but hypernatremia is associated with poorer prognosis, serum sodium above 160 mmol/l is an independent risk factor for higher mortality. Risk factors for dysnatremias include: 1. brain damage, 2. therapeutic processes during neurocritical care, 3. iatrogenic conditions. One of the aims of neurocritical care is to prevent iatrogenic hypo/hypernatremias. Key words: hyponatremia – hypernatremia – neurocritical care The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and V. Špatenková, P. Škrabálek
Protonová radioterapie se odlišuje od konvenční fotonové (záření gama), dávkovou distribucí ve tkáních, ne mechanizmem efektu. Výhody proto jsou jen dozimetrické. Indikace protonové radioterapie vznikají u diagnóz, které principiálně lze léčit zářením a současně lze uplatnit dozimterické výhody. U nádorů kolorekta může být předmětem úvah úloha protonového ozařování předoperačního, případně pooperační radioterapie ca rekta. Indikace radioterapie nádorů rekta vycházejí z prací, které prokázaly benefit v parametru přežívání i rizika relapsu a dále prací, které prokázaly benefit zařazení radioterapie před chirurgický výkon a benefit potenciace chemoterapií. Současně s kontinuálně rostoucí kvalitou totální mezorektální excize, rostoucí evidencí akutní i chronické toxicity radioterapie a rostoucí kvalitou radioterapie samotné, jsou k řešení otázky indikační šíře radioterapie v kontextu toxicity a otázky dlouhodobého efektu radioterapie při dosažení kompletní regrese a odkladu chirurgického výkonu. Navíc při prokázané závislosti toxicita vs. efekt vznikají podmínky pro využití možnosti maximálně snižovat toxicitu a případně eskalovat dávku. Obojí přináší protonová radioterapie. První modely protonové radioterapie vznikly již před 20 lety. V posledních 4 letech jsou publikovány další, prokazující výhody protonové radioterapie s novými technologiemi a dozimetrií. Klinická aplikace zatím chybí. Vývoj v oblasti indikace ozařování i chirurgických výkonů u ca rekta ale zařazení protonové radioterapie do kliniky podporuje., Proton radiotherapy differs from conventional photon one (gamma radiation) in dose distribution in tissues, not in mechanisms of effect. The advantage of proton radiation consists in dosimetry only. Indications of proton radiotherapy are warranted in diagnoses principally indicated to radiotherapy simultaneously with some potential advantage resulting of dosimetry. In field of colorectal cancer only preoperative radiotherapy may be a subject of proton therapy considerations. The indications of radiotherapy for rectal cancer are based on data proving survival benefit and decreased risk of local relapse as well as data proving the advantage of preoperative setting and chemotherapy potentiation. Together with a continuously increasing quality of total mesorectal excision, growing evidence of acute and chronic toxicity of radiotherapy and increasing quality of radiotherapy itself substantial questions occur. They concern indication area of radiotherapy in context of toxicity and long term effect of radiotherapy if a complete regression was achieved and surgery deferred. Moreover a documented toxicity/effect relationship desires to take a chance of toxicity reduction and eventually dose escalation, both provided by proton radiation. The initial proton radiotherapy models in rectal cancer are more than 20 years old. Within the last 4 years the next ones have been published, proving the advantage of advanced technologies of proton administration. A clinical application is still missing. However the recent advances in both radiotherapy and surgery indications strongly support proton radiotherapy., Pavel Vítek, and Literatura
Cancer development is a highly complicated process in which tumour growth depends on the development of its vascularization system. To support their own growth, tumour cells significantly modify their microenvironment. One of such modifications inflicted by tumours is stimulation of endothelial cell migration and proliferation. There is accumulating evidence that extracellular vesicles (EVs) secreted by tumour cells (tumour-derived EVs, TEVs) may be regarded as “messengers” with the potential for affecting the biological activities of target cells. Interaction of TEVs with different cell types occurs in an auto- and paracrine manner and may lead to changes in the function of the latter, e.g., promoting motility, proliferation, etc. This study analysed the proangiogenic activity of EVs derived from human pancreatic adenocarcinoma cell line (HPC-4, TEVHPC) in vitro and their effect in vivo on Matrigel matrix vascularization in severe combined immunodeficient (SCID) mice. TEVHPC enhanced proliferation of HPC-4 cells and induced their motility. Moreover, TEVHPC stimulated human umbilical vein endothelial cell (HUVEC) proliferation and migration in vitro. Additionally, TEVHPC influenced secretion of proangiogenic factors (IL-8, VEGF) by HUVEC cells and supported Matrigel matrix haemoglobinization in vivo. These data show that TEVs may support tumour propagation in an autocrine manner and may support vascularization of the tumour. The presented data are in line with the theory that tumour cells themselves are able to modulate the microenvironment via TEVs to maximize their growth potential.