During a survey of freshwater fishes from Turkey two species of Acanthocephala, one of them new, were found. Pomphorhynchus tereticollis (Pomphorhynchidae) is reported at 24% prevalence in 37 Cobitis bilseli (Cobitidae) from Lake Beysehir, Konya, for the first time. The eoacanthoacaphalan Triaspiron aphanii gen. n. et sp. n. (Quadrigyridae), at a prevalence of 90%, is described from 29 Aphanius mento (Cyprinodontidae), from Kirkgöz Springs, Antalya. The new genus most closely resembles Raosentis Datta, 1947, both having a small spindle shaped trunk, and Acanthogyrus Thapar, 1927, both having a proboscis armature of three circles of hooks. Triaspiron differs from Raosentis in proboscis shape, cylindrical not globular, proboscis armature, three circles, a total of 16 hooks in all, not four circles, a total of 26-30 hooks in all, and trunk spination, two fields of spines in the anterior field with spines arranged in up to 40 circular rows, not a single field with 9-17 rows of spines. Triaspiron differs from Acanthogyrus in having fewer proboscis hooks, 16 compared with 18-24, arranged in three circles, one anterior and two posteriorly placed, with an unarmed region between, not three circles of hooks evenly spaced, and two fields of trunk spines, not one.
Pomphorhynchus omarsegundoi sp. n. from Gymnotus carapo Linnaeus from the Paraná River basin in Argentina is described in this paper. The new species is characterised by having a small body; a non-spirally twisted long neck forming an inconspicuous asymmetrical bulb more developed dorsally than ventrally; a proboscis almost cylindrical, with 11 to 12 longitudinal rows of 5 to 7 (usually 6) hooks each; presence of an apical organ; a mean neck/body ratio of about 1/8; and a post-equatorial male reproductive system, occupying 35-42% of total length. The new species can be easily distinguished from the other four South American pomphorhynchid species by the inconspicuous asymmetrical bulb and the lower number of hooks per row. Pomphorhynchus omarsegundoi is the second acanthocephalan recorded from G. carapo in the Paraná River basin.
Hypoglykemie provází pravidelně léčbu diabetika 2. typu, pokud jsou v léčbě použity inzulin nebo deriváty sulfonylurey. Kromě toho, že hypoglykemie jsou nejdůležitější překážkou, která znemožňuje dosáhnout žádoucí kompenzace cukrovky, má hypoglykemie řadu závažných klinických důsledků. Dlouhotrvající těžká hypoglykemie může vést k náhlému úmrtí, kardiovaskulární příhodě či nevratnému poškození mozku. Klinicky významné jsou však i lehké či asymptomatické hypoglykemie, které významně negativně ovlivňují kvalitu života nemocného. Využití moderních technologií pro kontinuální monitoraci glykemií ukázalo, že výskyt asymptomatických hypoglykemií je o mnoho vyšší, než jsme se domnívali a že se jedná zejména o hypoglykemie noční. Hypoglykemie jsou spojeny se zvýšenou mírou deprese, úzkosti, nespokojenosti s léčbou a počtu návštěv lékaře. Noční hypoglykemie mají negativní dopad na spánek, mohou snížit kognitivní funkce a pracovní výkonnost nemocného další den. Prevence hypoglykemií je proto jedním ze základních cílů léčby diabetu a nízké riziko hypoglykemií patří mezi hlavní požadavky, které klademe na nově vyvíjená antidiabetika. Zanedbatelné riziko hypoglykemií, které je srovnatelné s placebem jak v monoterapii, tak i ve většině kombinací s dnes dostupnými antidiabetiky, dokládají data ze studií provedených s empagliflozinem. Ukazují, že nízké riziko hypoglykemií je jednou z výhod gliflozinů, které jsou novou lékovou skupinou s unikátním mechanizmem účinku a které se relativně nedávno objevily na našem trhu., The treatment of patients with type 2 diabetes is typically accompanied by hypoglycemia, if insulin or derivatives of sulfonylurea are used within the treatment. Apart from the fact that hypoglycemias are the major obstacle to achieving the desirable compensation of diabetes, hypoglycemia also has a number of serious clinical consequences. A long term serious hypoglycemia may lead to a sudden death, heart attack or irreversible brain damage. Clinically significant are also the light or asymptomatic hypoglycemias which in a considerably negative way affect the patient's quality of life. The use of modern technologies in continuous monitoring of glycemias has shown that the occurrence of asymptomatic hypoglycemias is much higher than we anticipated and that they largely involve nocturnal hypoglycemia. Hypoglycemia is associated with an increased level of depression, anxiety, dissatisfaction with the treatment and with a greater number of physician office visits. Nocturnal hypoglycemia has a negative impact on the quality of sleep, it may impair cognitive functions and performance efficiency next day. The prevention of hypoglycemia is therefore one of the basic goals of diabetes treatment and the low risk of hypoglycemia is among the main requirements that we place on the newly developed antidiabetic drugs. The negligible risk of hypoglycemia, which is comparable to placebo both in monotherapy and in most combinations with the antidiabetic drugs available today, is evidenced by the data from the studies undertaken with empagliflozin. It shows that the low risk of hypoglycemia is one of the benefits of gliflozins, the new group of medications with a unique mechanism of effect which has quite recently appeared on our market., and Terezie Pelikánová
Pooperační zmatenost (PZ), jako projev delirantního syndromu, je nepříjemnou perioperační komplikací často postihující hlavně starší pacienty nad 65 let věku. Výskyt PZ je spojen s četnými negativními jevy, jako jsou sebepoškození pacientů vytažením katétrů nebo tracheální rourky, potenciálně i s dlouhodobým zhoršením kognitivních funkcí, prodlouženou hospitalizací a zvýšením hospitalizačních nákladů i vyšší mortalitou. Vzhledem k multifaktoriálnímu podkladu PZ je nutné při prevenci i léčbě tohoto stavu postupovat komplexně. Základní snahou zůstává způsobit co nejmenší zátěž pacienta operačním výkonem, minimální narušení sociálního prostředí, biorytmů pacienta a při podávání medikamentózní léčby postupovat velmi uvážlivě, obzvláště v oblasti psychofarmak. V případě rozvoje PZ je nutné včas diagnostikovat již první příznaky a pokusit se stav zvládnout nejlépe vhodně zvoleným psychologickým přístupem, přičemž významnou úlohu hraje chování ošetřujícího personálu. V této fázi mohou být značnou pomocí i příbuzní pacienta, k nimž však musí být přistupováno citlivě. Další možností je podání psychofarmak, diskutabilní fyzické omezení pacienta pomocí kurtů, v krajním případě i sedace až na úroveň celkové anestezie., J. Bruthans, D. Bruthansová, M. Svítek, and Lit.: 17
Horse chestnut trees in many regions of Europe have suffered from epidemic infestations of C. ohridella for more than ten years. There has been no obvious decrease in the infestation level anywhere on the continent. One reason is, that the native natural enemies have not been able to control mass outbreaks of the leafminer. Parasitoid Hymenoptera have very little impact on the first generation of the moth in early summer, regardless of the number of parasitoids that overwintered in horse chestnut leaves. This study revealed that there is a considerable time lag between the emergence of the parasitoids from the leaflitter in spring and the appearance of suitable host instars in early summer. The poor control of C. ohridella by natural enemies may partly be due to the poor synchronisation between the life cycles of the introduced host and native parasitoid wasps.
Termický úraz je somatopsychické onemocnění, které je třeba chápat jako dynamický jev. U starších pacientů, kteří tvoří přibližně 12 % hospitalizovaných na specializovaných popáleninových pracovištích, toto onemocnění urychlují a znásobují involuční jevy. Ke komplikacím léčby přispívají rozmanité přidružené choroby, senzorická a emoční deprivace, sociální situace. K léčbě popálených seniorů je nutno přistupovat individuálně a vzhledem k dalším onemocněním zvolit nejméně zatěžující léčbu konzervativní či chirurgickou., Ludomír Brož, Vlasta Štolbová, Zuzana Kapounková, and Lit.: 3