This paper surveys a new approach to interpretation of Wittgenstein’s Tractatus Logico-Philosophicus - the resolute reading. The proponents of the resolute interpretation (especially Cora Diamond and James F. Conant) have argued that the central point of Tractatus is § 6.54. The reading of the section should be resolute, which means the sentences in Tractatus are simply nonsense (einfach Unsinn). Thus, the Tractatus’ aim is not a theory or doctrine of aspects of reality, language or their relation. On the other hand, the main point of the text should be elucidation of the reader’s points. The paper analyses two assumptions in the resolute reading and submits criticism of them. The basis of the criticism is to verify the validity of resolute reading’s assumptions by reference to Notebooks, Prototractatus, correspondence and some manuscripts and typescripts from the Tractatus period in Wittgenstein’s thinking., Příspěvek se zabývá novým přístupem k interpretaci Wittgensteinova Tractatus Logico-Philosophicus - rozhodného čtení. Zastáncové rozhodného výkladu (obzvláště Cora diamant a James F. Conant) argumentovali, že centrální bod Tractatus je § 6.54. Čtení sekce by mělo být rozhodné , což znamená, že věty v Tractatus jsou prostě nesmysly ( einfach Unsinn ). Tak, Tractatus ' cíl není teorie nebo doktrína aspektů reality, jazyka nebo jejich vztahu. Na druhé straně by hlavní bod textu měl být objasněnčtenářských bodů. Příspěvek analyzuje dva předpoklady v rozhodném čtení a kritizuje je. Základem kritiky je ověřit platnost předpokladů rozhodného čtení odkazem na Notebooky, Prototractatus , korespondenci a některé rukopisy a strojopisy z období Tractatus v Wittgensteinově myšlení., and Tomáš Došek
The article deals with the question of correct reconstruction of and solutions to the ancient paradoxes. Analyzing one contemporary example of a reconstruction of the so-called Crocodile Paradox, taken from Sorensen’s A Brief History of Paradox, the author shows how the original pattern of paradox could have been incorrectly transformed in its meaning by overlooking its adequate historical background. Sorensen’s quoting of Aphthonius, as the author of a certain solution to the paradox, seems to be a systematic failure since the time of Politiano’s erroneous attributing it to Aphthonius. In the conclusion, the author claims that neglecting the historical background of the ancient paradoxes into account, we are neither able to evaluate their modern interpretations as adequate nor their solutions as successful., Článek se zabývá otázkou správné rekonstrukce a řešení starověkých paradoxů. Analýza jednoho současného příkladu rekonstrukce tzv. Krokodýlového paradoxu, převzatého z Sorensenovy stručné historie paradoxu , ukazuje, jak mohl být původní vzor paradoxu ve svém významu nesprávně transformován tím, že přehlédl jeho historické pozadí. Sorensenovo citování Aphthoniusa, jako autora určitého řešení paradoxu, se jeví jako systematické selhání od doby, kdy ho politiánův omyl přisuzoval Aphthoniusovi. V závěru autorka prohlašuje, že zanedbání historického pozadí starověkých paradoxů není schopno hodnotit jejich moderní interpretace jako adekvátní ani jejich řešení jako úspěšná., and Vladimír Marko
In chapter 3 of Individuals, entitled ''Persons'', Strawson argues against dualism and the no-ownership theory, and proposes instead that our concept of a person is a primitive concept. In this paper, it is argued that the basic questions that frame Strawson’s discussion, and some of his main arguments and claims, are dubious. A general diagnosis of the source of these problems is proposed. It is argued that despite these problems Strawson gives an accurate and very insightful description of the way we think about ourselves, which should form the starting point for more speculative accounts of ourselves., V kapitole 3 Jednotlivci, nazvané ,,Osoby'', Strawson argumentuje proti dualismu a teorii ne-vlastnictví a místo toho navrhuje, aby naše pojetí člověka bylo primitivním pojmem. V tomto příspěvku se argumentuje tím, že základní otázky, které tvoří rámec Strawsonovy diskuse, a některé z jeho hlavních argumentů a tvrzení, jsou pochybné. Navrhuje se obecná diagnostika zdroje těchto problémů. Tvrdí se, že navzdory těmto problémům poskytuje Strawson přesný a velmi bystrý popis způsobu, jakým přemýšlíme o sobě, který by měl být výchozím bodem pro spekulativnější účty o sobě., and Paul Snowdon
As has often been observed in the literature, an utterance of a generic such as ‘Boys don’t cry’ can convey a normative behavioral rule that applies to boys, roughly: that boys shouldn’t cry. This observation has led many authors to the claim that generics are ambiguous: they allow both for a descriptive as well as a normative reading. The present paper argues against this common assumption: it argues that the observation in question should be addressed at the level of pragmatics, rather than at the level of semantics. In particular, the paper argues that the normative force of utterances of generics results from the presence of a conversational implicature. This result should somewhat alleviate the task of finding a proper semantic analysis of generics since it shows that at least one of their intriguing features need not be reflected in their truth-conditions.
(E)straperlo: the beginning of the end of the Second Spanish Republic? The example of the political corruption and comparison of the reflection on crisis in Madrid and Asturias.