Olej na plátně (87, 5 x 133 cm): Paris (plášť) sedí pod stromem a předává jablko před ním stojící nahé Venuši, u níž Amor (luk). Nad Venuší letí puto s věncem. Napravo sedí Minerva, plášť okolo dolní poloviny těla, pravici na štítu, na zemi přilba a kopí, vedle pes. Nalevo od Venuše Juno. Nad Paridem za stromem Merkur (okřídlená čapka, caduceus, plášť) se zdviženou rukou. V levém dolním rohu říční bůh, napravo v pozadí skupina nahých říčních božstev na mořském břehu., Fusenig 2010#, č. 24 s. 138-139., and K obrazu je dochována přípravná kresba (Paris, Louvre) a její varianta (Wien, Albertina). Obraz byl často kopírován, k jeho popularitě přispěla Sadelerova grafická reprodukce z roku 1589. V rudolfinském umění najdeme jeho ohlas na stříbrné medaily Jana Vermeyena z doby před rokem 1608.
Mědiryt (300 x 462 mm). Bitevní scéna., Zlatohlávek 1997#, 256, č. 118., and Do sbírek NG převedeno roku 1945 ze zámku Libochovice. Libochovická sbírka grafických listů vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9). Rytina podle reliéfu přeneseného ze zničeného Trajánova oblouku na západní (?) stranu Konstantinova oblouku v Římě. Rytina byla součástí konvolutu ilustrací římských pamětihodností (Speculum Romae Magnificentiae).
Mědiryt (367 x 255 mm). Orion (oděný v kůži, vysoké zdobené boty, v pravé ruce oštěp, u pasu meč) nese na ramenou svou ochránkyni bohyni Dianu (luk, toulec se šípy). Lovec je obklopen zvířaty, v pozadí kráčí skupina mužských a ženských postav (Dianiny družky (?)- frigitské čapky, oštěpy, luky)., Zlatohlávek 1997#, 168, Č.91., and Pochází ze sbírky v Libochovicích, do NG převedeno roku 1945. Libochovická sbírka grafických listů vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9). Podle Lucy Penniho. Alegorie lovu.
Mědiryt ze tří desek (43 x 85, 4 cm): svatební hostina (69 postav) v oblacích nad přímořskou krajinou zabydlených putti (rozhazují květiny, jeden rozlévá voňavky). Nalevo je průvod Nymf přinášejících jídlo, který střeží Herkules (lví kůže, kyj), u jeho nohou Sfinga. Vedle Herkula stojí Ceres (koruna z klasů, roh hojnosti), která dohlíží na průvod s jídlem, napravo od ní Bacchus (kůže přes rameno) rozlévá víno. Pod Bakcehm říční božstvo (nádoba, kormidlo). U stolu sedí nalevo Pluto (dvojzubec), Mars (přilba) a Neptun (trojzubec), uprostřed Merkur (okřídlená čapka) servíruje jídlo Juno a Jupiterovi, napravo v čele stolu sedí Amor a Psyche. Hora s motýlími křídly zdobí hodovníky květinami. Za novomanželi je orchestr Múz dirigovaný Apollónem (zář okolo hlavy, housle), za Apollónem stojí Diana (luk, kopí na kance). Napravo Marsyas (syrinx) a Chronos (kosa) pojídající dítě. Zcela vpravo stojí Vulkán (kladivo) u kovadliny. Nad hostinou vlevo sedí na oblaku Fama (trubky), Prag um 1600#, I, č. 312 s. 420., and Jeden z prvních a nejvlivnějších monumentálních tisků. Inspirací byly Apuleiovy Proměny (6, 24): Amor a Psyche v čele stolu, vedle nich Jupiter a Juno, Bakchus jako číšník, Hora zdobící hodovníky květinami, zpívající Múzy, které doprovází Apollón (na na citharu, ale na housle), Marsyas se syrinx (u Goltzia však nehraje) a rozstřikování voňavek (ne Grácie, ale putti). Vzorem pro výtvarné pojetí byly dvě nástropní fresky v Loggia di Psyche (Řím, Villa Farnesina) od Raffaela a jeho dílny (1517-1518), z nichž svatební hostina Amora a Psyche se Apuleia držela ještě těsněji. Odtud Spranger převzal některé některé postavy i celé skupiny (napřiklad Bakchus nalévající z oinochoe víno do číše, kterou drží putto), ale i motivy, které v Apuleiovi nejsou, například sfinga s Porady bohů. Spranger se však inspiroval i pozdějšími zobrazeními hostin bohů, např. ze svatební hostiny Amora a Psyche v Palazzo Te od Giulia Romana (1526-1528) převzal na okraji umístěného Vulkána ukazujícího na hodovníky.