Pískovcová socha Hersé v tunice podkasané nad kolena, je nakloněna dopředu, v levici věnec, který si tiskne k tělu., Horyna 1997#., Kořán 1999#, 108., and Hersé (řecky "rosa") tvoří dvojici s Merkurem, který je na bráně umístěn na protějším sloupku (Hořovice, zámek, brána, Merkur). Merkurova družka, která byla v Hořovicícíh dříve interpretována jako Venuše, se objevuje v tvorbě Braunovy dílny ještě dvakrát, v těchto zobrazeních byla pro změnu interpretována jako Andronika (Kladruby, Lapidarium, Merkur a Hersé; Sloup, zámek, Merkur a Hersé). Pro identifikace této ženy jako Andronika či Venuše nejsou v dobovém výtvarném umění žádné analogie. Ve všech třech zobrazeních z Braunovy dílny se zjevně jedná o tutéž postavu, na což ukazuje také skutečnost, že v Hořovicích i v Sloupu je charakterizována stejným atributem, věncem, který si tiskne na hruď. V 16.-18. století byl Merkur zamilovaný do Hersé častým námětem výtvarného umění, nejčastěji byl zobrazován okamžik, kdy letící Merkur spatřil pod sebou Hersé s květinami v obětním průvodu na počest Minervy. Merkur a Hersé jsou na Hořovické bráně protějškem Minervy a Marta, kteří jsou umístěni na odpovídajícím místě na severní straně, na 7. a 8. sloupku od jihu (Hořovice, zámek, brána, Minerva; Hořovice, zámek, brána, Mars). V ideovém programu zahradní brány zámku v Hořovicích Minerva a Mars ztělesňují ctnosti nutné k dosažení vítězství, jejich protějšek, Merkur a Hersé, patrně ztělesňují hlavní překážku, kterou je nutné překonat - lidskou závist.
Pískovcová socha Marta (knír, přilba s chocholem, antikizující pancíř, boty), za zády drží maršálskou hůl, levicí je opřen o štít, na němž jsou okřídlené blesky., Horyna 1997#., Kořán 1999#, 108., and Socha tvoří protěšek k soše Minervy na jižním sloupku (Hořovice, zámek, brána, Minerva).
Pískovcová socha nahého Merkura (okřídlená přilba okřídlené boty), okolo boku má omotanou draperii. Bůh je zobrazen v běhu, levou ruku má zdviženou před sebe., Horyna 1997#., Kořán 1999#, 108., and Merkur tvoří dvojici s Hersé, která je na bráně umístěna na protějším sloupku (Hořovice, zámek, brána, Hersé).
Pískovcová socha Minervy (přilba, šupinová zbroj)., Horyna 1997#., Kořán 1999#, 108., and Socha tvoří protěšek k soše Marta na severním sloupku (Hořovice, zámek, brána, Mars). Mars a Minerva v antické mytologii nikdy nevystupují jako pár, ale výlučně jako nesmiřitelní nepřátelé. To velmi dobře vědí čtenáři Homérovy Iliady, kde bohovi války Athéna uštědřila dokonce dvakrát ostudný výprask (Hom. Il. 5, 840-869; 20, 69; 21, 392-433. Srov. též. Q. Smyrn. 12, 167). Jejich společné vystoupení na bráně čestného dvora v Hořovicích signalizuje, že zobrazené postavy nemáme chápat pouze jako mýtické hrdiny, ale především v přeneseném smyslu slova, jako ztělesnění abstraktních pojmů. Symbolismus dvojice Marta a Minervy, který byl založena na jejich protikladu, shrnuje známé motto "Arte et Marte/ uměním a bojem." (srov. Lohmeier 1978; Brink 2000). Objevuje se v populární knize emblémů Gabriela Rollenhagena, jen byla vydána poprvé roku 1611. Rytinu dvojice Marta a Minervy od Crispiana de Passe doprovází epigram, který oslavuje vladařské ctnosti - králi přináší čest nejen válečnické umění, ale i věda, neboť jak první tak druhé je zdrojem slávy: "Sunt duo qui faciunt vt REX in honore sit ARS MARS Gloria ab ARTE venit gloria MARTE venit", (Rollenhagen 1611, č. 68). Dvojici soch je možné současně chápat jako Minervu chránící mír před Martem (srov. Rosenthal 1989), čemuž by odpovídala skutečnost, že Mars je zobrazen na konci na severním konci série soch a Minerva mu tedy brání, aby se mohl přiblížit k bráně čestného dvora. I v tomto případě je souvislost mezi panovnickým ideálem a dvojicí Minervy a Marta zjevná.
Pískovcová socha: nahý vousatý muž, Thrasea Paetus, si tiskne k hrudi dýku, k mužově paži držící dýku vztahuje ruku žena klečící mu u nohou, jeho manželka Arria Mladší., Horyna 1997#., Kořán 1999#, 108., and Sousoší tvoří dvojici se sousoším s Arrií Starší, které je na bráně umístěno na 3. sloupku od jihu (srov. Hořovice, zámek, brána, Caecina Paetus a Arria Starší). Sounáležitost obou soch je evidentní, v obou případech je zobrazen muž s dýkou a u jeho nohou ženská postava. Dosavadní interpretace této dvojice jako alegorie věrného a nevěrného manželství neuspokojuje (naposledy Horyna 1997), protože jí neodpovídají akce zobrazených postav a nelze jí uvést v soulad s bezprostředně sousedící ústřední dvojicí soch oslavujících stavebníka prostřednictvím Herkulových činů. Sousoší umístěné na 3. sloupku je adaptací slavného antického originálu zobrazujícího muže páchajícícho sebevraždu a současně držícího volnou rukou mrtvou ženu. Antický originál byl jednou z nejslavnějších soch římské sbírky Ludovisi a v 18. století byl interpretován jako Paetus a Arria (srov. Exemplum, "Caecina Paetus a Arria Starší"). Jestliže socha na jižním sloupku zobrazovala Caecina Paetu a Arrii Starší, koho zobrazoval její protějšek? Musel to být rovněž následování hodný heroický čin a jako oslava sebeobětování se přímo nabízí zobrazení Arrie Mladší, jejíž příběh, v němž šlo rovněž o sebevraždu manžela, byl velmi dobře znám z antické literatury. V obrazovém albu, které vydal Maffei v roce 1704, je vyobrazena antická socha, která posloužila mezi jiným jako model pro sochu na 3. soklu zahradní brány v Hořovicích. Jakožto antický pramen je však v albu uveden Tacitus, Letopisy 16, 34. Tato pasáž se však nevztahuje k Arrii Starší, ale k její dceři, Arrii mladší, které manžel nedovolil, aby si vzala život. Manžel se jmenoval rovněž Paetus, ale byl to Thrasea Paetus, který musel spáchat sebevraždu v roce 66 z příkazu císaře Nerona. Thrasea Paetus byl ctihodný a na rozdíl od Caecina Paety rozhodný a statečný muž, který se až do okamžiku, kdy si vzal život, zabýval filosofií. Byl to totiž nejen senátor, ale i stoický filosof, čemuž odpovídá skutečnost, že na soše v Hořovicích má plnovous, atribut antických filosofů. Zatímco sebevražda Arrie Starší byla v umění 17. a 18. století často zobrazována, Arrie Mladší pokud je nám známo nebyla nikde zobrazena. Tato skutečnost vrhá zcela nové světlo na objednavatelku sochařské výzdoby zámku v Hořovicích i na Braunovu dílnu. Nejednalo se v každém případě o sériovou produkci, ale o původní tvorbu, která měla zaujmout neobvyklostí námětu a jeho důmyslnou inscenací. Sochy na zahradní bráně neměly pouze dekorativní funkci, ale tvořily jednotný celek, jehož smysl shrnovala ústřední dvojice Herkulů.
Nástropní fresková malba: před monumentální architekturou je ve středu fresky na oblaku zobrazena sedící Minerva (přilba, štít, kopí), která na fresce vystupuje jako ztělesnění vladařské moudrosti. Upozorňuje na to putto, který se nad ní vznáší s uzdou, tehdy všeobecně srozumitelným atributem zdrženlivosti. Temperantia byla považována za jednu z kardinálních vladařských ctností. Nahoře na oblaku sedí personifikace dalších vladařských ctností ideálního vladaře, zrcadlem je charakterizovaná Prozíravost (Prudentia) a šípem patrně Vláda (Regnum). V nebeské sféře je nalevo zobrazen Chronos (kosa, klíče, na hlavě přesýpací hodiny?), který se v obdobných výjevech objevuje jako připomínka pomíjivosti světského života. Ústřední postava nebeské sféry je bohužel zničena, patrně tam byl zobrazen Apollón nebo Hélios na voze. Minerva ukazuje směrem ke dvěma starcům u jejích nohou, kteří ztělesňují vědy, jakožto zdroj panovnické moudrosti. Tabulkou s architektonickým návrhem a kružítkem je charakterizovaná Geometrie a globusem a kružítkem Astrologie. Po obou stranách jsou postavy ztělesňující plody moudré vlády, nalevo jsou puti věnující se umění a vědám (knihy, noty, housle, malířský stojan s plátnem), napravo je dole skupina tří hudebnic, nad nimiž jsou tři nahé Grácie, které putti zasypávají květinami., Moravcová, Švédová 1990#., Horyna 1997#., and Klíčem k výkladu figurální fresky je monumentální architektura v jejím pozadí, která zobrazuje chrám ctnosti (templum honoris) nebo vítězný oblouk. Nad vchodem je prázdná kartuše, patrně na zdůraznění ideálního charakteru zobrazení, je však završena korunou. Hrabata z Vrbna jsou označeni jako ti, k jejichž slávě a poučení byl vítězný oblouk vztyčen. Ústředním atributem fresky je uzda, která fresko ideově propojuje se sochami na bráně čestného dvora, především s dvojicí Arrií, které oslavují právě tuto ctnost, jednu z kardinálních ctností ideálního vladaře.
Pískovcové sochy čtyř ročních dob: na severní straně sedí polonahá Venuše s Amorem (Jaro), na severním pilíři brány stojí Léto (koruna z květin) s kozlem, na jižním pilíři brány stojí Bakchus/ Podzim (koruna z vinné révy, kterou má také omotanou okolo těla), na jihu sedí Zima., Horyna 1997#., Kořán 1999#, 108., and Brána je na konci zahrady, v ose zámku, sochy jsou obrácené směrem k zámku.
Hrad po požáru 1547 přestavěn v renesanční zámek. Nejstarší část přestavby tvoří vstupní křídlo (na východě) s volutovými štíty, které jsou z optických důvodů umístěny příčně k vrcholnici střechy. Členění štítů netvoří tektonický systém, ale připomíná spíše pozdně gotické přesekávané pruty, v pozdně gotickém duchu jsou i subtilní a stejně netektonicky pojaté kamenné portály východního a severního křídla (1557-1558). Sgrafitová rustika se směrem nahoru iluzivně zmenšuje, výzdoba byla rekonstruována v letech 1891-1896.
Na stěně kaple náboženské výjevy, začleněn do nich portrét Jana mladšího z Lobkovic s manželkami, v pozadí pohled na Horšovský Týn se zámkem and Jedna z nejstarších městských vedut v umění českých zemí.
Klenutý sál se zbytky nástěnných maleb. V čele sálu, na severní straně, je zobrazeno zasedání zemského soudu, jehož členové jsou zastoupeni erby v iluzivně namalovaných nikách, uprostřed sedí na trůně Ferdinand I. a pod ním je portrét předsedy soudu, Jana z Lobkovic. Po straně trůnu jsou vždy dvě niky s antickými sochami zobrazujícími patrně božstva, v první nice je Minerva se štítem, ve čtvrté nice Merkur s okřídlenou přilbou. Na západní stěne je iluzivní malba písařské tribuny s písaři a portrétem nejvyššího písaře, Wolfa z Vřesoviště. Na východní stěně je zobrazen Poslední soud. and Výzdoba hlavního sálu oslavuje stavebníka tím, že jej zobrazuje, jak předsedá zemskému soudu království českého. Význam tohoto politického výjevu je podtržen konfrontací se zobrazením Posledního soudu. Výjev je významný také tím, jakým způsobem zobrazuje zemský soud. Vedle skutečných portrétů hlavních aktérů, císaře, předsedy soudu a hlavního písaře jsou zobrazeni erby ostatních členů soudu. Ke zvýšení prestiže této instituce je použito motivu nik s antickými sochami, které charakterizují císaře. Tento motiv je symbolický, na Pražském hradě pokud víme žádný sál s antickými sochami neexistoval.