reprezentativní sídlo podnikatele Theodora von Liebiega v letech 1897 - 1898. Plány hlavní budovy vznikly vateliéru vídeňského architekta Humberta Walchera von Molthein.
Neorenesanční budova, sochy na fasádě průčelí reliéfy, na nárožích atiky . and Neorenesanční vila z roku 1873 byla původně postavena pro Johanna Liebiega ml. Rodina Liebiegů vilu obývala do roku 1917.
Olej na plátně (240 x 176 cm). Uprostřed kompozice postava Niobé s široce vlající drapérií, kolem ní její děti, nad nimi Diana a Apollón střílející z luků., Habánova 2011#, 415-424., and Autor toto klasické téma zpracoval ve dvou variantách, první skica z roku 1919 zabírá božskou vraždící dvojici ve větší expresivitě a zaujetí na události.
Majolikový talíř (průměr 23 cm): scéna na skalnatém mořském břehu, ke břehu připlouvá ryba, na jejím hřbetě stojí okřídlená dívka (Psýché), drží v rukách vzdutou drapérii. Na břehu nahý Amor (vzdutá drapérie) vystřeluje na Psýché šíp., Přibyl 2006#, 64, č. k. 14., and Zakoupeno v roce 1914 ze sbírky Raffauf-Horcheima. Výjev byl volně inspirován příběhem o Amorovi a Psýché známém z Apuleiova románu Zlatý osel, Venuše žárlila na krásnou Psýché a poslala Amora, aby se za ní pomstil, ale bůh se do Psýché zamiloval.
Bronzový odlitek (v. 32 cm), nahá ženská postava, stojí na levé noze, pravá spočívá na malém krychlovém soklu; v pozdvižené pravici drží jablko, levá ruka přidržuje na levém stehně drapérii, která je přes rameno upevněna stuhou. Účes z vlasů svázaných na temeni hlavy., Chlíbec 2006#, 110-111, č. 43, obr. s. 111)., and Původně ve sbírce Heinrich von Liebig, v muzeu od roku 1904. Autor sošky se inspiroval antickými bronzy ze 4. stol. př. Kr. (účes).
Přemyslovské hradiště, knížecí palác s kostelem a falckou kaplí., Varcl 1978#, s. 85., Poche 1978#, 245-246., and Kostel ze druhé poloviny 10. století zničen, obnoven roku 995. Otónský půdorysný typ jednolodí s transeptem, v obou křídlech tribuny na dvojicích arkád, s krátkou pravoúhlou presbytáří, vybíhající v odsazenou půlkruhovou apsidu. Typ navazuje na falckou kapli ve Werle. Proporčně je pod vlivem otónských staveb v Hildesheimu a Gernrode. Technické provedení stavby je však tradiční: nepravidelné ploché řádkování a silné omítání, typické znaky velkomoravských staveb. Sporé doklady o stavebních dekorativních detailech (pouze profil dvou patek (z nárožních přípor při křížení), obloun, šikmý a pravoúhlý ústupek navazují na antiku, rovněž zbytky nápisových desek (z jihozápadního nároží příčné lodi) se zkratkami pro "stolata femina (žena oděná stolou - urozená paní), "clarissima puella (vznešená dívka), taktéž ryté písmo a černě malovaná lineatura navazující na antické dědictví.
Nástropní freska: uprostřed říčky říční bůh Numicius (vavřínový věnec, dlouhý bílý vous, plášť) lije vodu z mušle na hlavu polonahého Aenea stojícího ve vodě, za hrdinou na břehu jeho zbroj (přilba, kopí). Nalevo na oblaku Venuše s Amorem, před ní jedna z holubic, která táhla její vůz. Nahoře dva putti s Aeneovým bílým pláštěm. and Mádl 2008#.
Nástěnné malby (některé jsou volnými kopiemi či variantami realizací Carpofora Tencally), na stropě ložnice kruhový medailon s postavami okřídlených amoretů, kteří se v kruhu drží za ruce, uprostřed na oblaku putto hrající na housle, na hlavě má květinový věnec. and Mádl 2008.