Olej na mědi (24, 5 x 18, 8 cm): nahý spící Amor (přes prsa stuhu na upevnění toulce), polosedí na posteli se zavřenýma očima. Vedle něj klečí na jednom koleni nahá Psýché (náramek na paži), drží nad Amorem lampu a tiskne si levou ruku na prsa. Pod polštářem, na němž leží Amor, je ostří dýky (novacula praeacuta), kterou si tam připravila Psýché. Výjev se odehrává v ložnici charakterizované architektonickými prvky monumentální antické architektury (kanlovaný pilíř s hlavicí, kladí)., Fučíková 1997#, I/42, and Podle charakteru obrazu se jedná o produkt rudolfinského dvorského umění. Bezprostřední pokračování příběhu inspirovaného Apuleiovými Proměnami představuje Heintzův obraz z doby okolo roku 1604 (Nürnberg, Nationalmuseum, Heintz, Amor opouští Psyche).
Bronzová socha: Merkur (ořídlená čapka, boty, caduceus, nahý) ukazuje levou rukou vzhůru, u jeho nohou klečí Amor (křídla, luk). and Sousoší odkazuje na Apuleiova Zlatého osla, kde se píše o tom, jak Venuše vyslala Merkura, aby nechal hledat Psýché, která se před ním skrývala. Současně se jedná o alegorii spirituality nadřazené tělesným rozkoším. Vries se k tématu vrátil v letech 1624-1626 (Chlumec nad Cidlinou, Vries, Amor se snaží zadržet Merkura).
Bronzová plastika: nahý Herkules rozkročený, levicí přidržuje hlavu Hydry, pravicí se napřahuje s kyjem. and Herkules bojující s lernejskou Hydrou měl nepochybně antický vzor, ale jeho původ nelze přesně určit. Antický prototyp byl známý z mincí a dalších snadno dostupných předmětů. Klasické vzory určily i to, že Vriesův Herkules kráčí s kyjem vysoko zdviženým nad hlavou a jeho tělo je spirálovitě otočeno okolo vlastní osy. Postoj Herkula lze srovnat například s bronzovou sochou vystavenou dnes v Louvru, která vznikla v severní Itálii ve druhé čtvrtině 16. století. Výjev s Herkulem a hydrou pojal obdobným způsobem Paolo della Stela na reliéfu pro císaře Ferdinanda I. (Praha, Belvedér, Herkules a Hydra). Monstra, s nimiž Herkules bojoval, symbolizují zlo.
Mědiryt (19, 3 x 15, 3 cm). Figurální výjev v kvetoucí zahradě s motivem sochařsky pojatého schodiště, které zdobí erby rodu Binago. V popředí vyrůstá ze země ověnčená Flora, která podává putti cibulky narcisů a tulipánů, po její pravici žena, která se proměňuje v jabloň, po její levici stojí Binago s rozvinutým svitkem. Nad zahradou se vznáší putto s nápisem a prstenec zvěrokruhu v čele se znamením blíženců. Nad prstencem druhý putto nesoucí nápisovou pásku. and Rytina podle předlohy Karla Škréty. Frontispis knižních tezí Jana Antonína Binaga, knižní výtisk tezí bez frontispisu je uložen v Národním archivu v Praze (sbírka Wunschwitz - tisky, inv. č. 71). Škréta se patrně inspiroval ilustracemi G. B. Ferrariho (Hespetides..., 1646).
Mědirytina (35 x 25 cm): polonahá Venuše sestoupila z vozu, jehož kolo je nalevo, vztyčenou rukou hrozí Amorov, který stojí s lukem v ruce. Před Amorem dřepí dva amoretti, jeden se šípem, druhý s holubicí, u toulce položeného na zemi další holubice. Výjev je zasazen do lesa., Kaufmann 1988#, 7.53., and Rytina podle ztraceného obrazu Josefa Heintze staršího, který byl patrně v Rudolfově sbírce v Praze.
Altes Schloss Bad Muskau im Fürst-Pückler-Park, einem Landschaftspark mit einer Gesamtgröße von rund 830 ha, der zu etwas 1/3 aud dem Gebiet der deutschen Stadt Bad Muskau (Mužakow) und zu etwa 2/3 nördlich der polnischen Stadt Łęknica (Lugknitz) gelegen ist. Die Anlage im Stil englischer Landschatfsgärten beinhaltet eine Reihe von Bauwerken, Brücken und Sichtachsen. 2004 wurde der Fürst-Pückler-Park in die Liste des UNESCO-Weltkulturerbes aufgenommen. Das Alte Schloss war ursprünglich das Torhaus einer älteren Burganlage, das später zum Verwaltungssitz umgebaut wurde. Hermann von Pückler-Muskau prägte später den Begriff "Altes Schloss" für das Gebäude. Heute sind darin die städtische Tourismusinformation, das Stadtmuseum und das Standesamt untergebracht.
Sigrid Umiger: Vor Fresken und in Ruinen. In: Badische Zeitung. 20. Juni 2011. Abgerufen am 20. Juni 2011. and Die Römerbadruine Badenweiler ist eine Ruine einer römischen Therme in Badenweiler im Landkreis Breisgau-Hochschwarzwald. Sie gehört zu den ältesten Bauwerken Baden-Württembergs und gilt bis heute als eine der am besten erhaltenen Thermen nördlich der Alpen. Odkryty 1784. Erst im 18. Jahrhundert interessierte man sich wieder für das Römerbad. Markgraf Karl Friedrich von Baden ließ die Ruine 1784 wieder freilegen und die Funde durch eine Reihe von Maßnahmen schützen. Ende des 19. Jahrhunderts erhielt die Ruine in der Nähe ein neues Bad, das klassizistische Marmorbad im pompejanischen Stil. In den folgenden Jahrzehnten wurde es mehrfach erweitert. Die bereits von den Römern genutzten Thermalquellen, deren wärmste eine Temperatur von 26,4 °C hat, begründeten Badenweilers Ruf als Kurort. Viz: http://www.schloesser-magazin.de/de/roemerbadruine-badenweiler/Startseite/271671.html