Ferdinand bezvousý s dlouhými vlasy má na hlavě talířovitý baret s nahoru zdviženým okrajem, okolo krku řád zlatého rouna na řetězu, plášť po kolena, široké klopy zdobené meandrem, ornament i na dolní části, široké rukávy s proužky nad loktem podkasány, manžeta nad zápěstím ohrnuta, spodní šat zapnutý u krku, pod spodním šatem je vidět úzký límec košile, na hrudi řád zlatého rouna na řetězu, u boku dlouhý meč, přiléhavé punčochy. V pravé ruce drží rukavice, levou sahá na snítku vavřínu, kterou mu podává Anna. Anna je v obličeji více idealizována než Ferdinand, na hlavě má baret se zdviženým okrajem, vlasy v síťce, dlouhé šaty na zem s dlouhými rukávy diagonálně křížově prošívanými, na nich dlouhou pláštěnku se širokými klopami bez rukávů (ze stejné látky) s meandrovitým ornamentem na lemu, obdobný střih a totožný ornament je na lemu Ferdinandova pláště. Spodní šaty jsou se širokým výstřihem, pod ním má Anna košili se stojacím límcem ke krku, na prsou má křížek. Pravou ruku se snítkou vavřínu natahuje před sebe, levou si pozdvihuje šaty. Mezi Ferdinandem a Annou je malý psík obrácený k Ferdinandovi, patří tedy Anně. Stromy na obou stranách., Bažant 2006#., and Anna zemřela v roce 1547 a jestliže práce na reliéfech skončily až okolo roku 1550, není vyloučeno, že se jedná o posmrtný výjev. Ferdinand si již kolem roku 1530 nechal narůst knír a jelikož na tomto reliéfu je zobrazen bezvousý, patrně se jedná o připomínku svatby Ferdinanda a Anny, čemuž by odpovídal jejich mladistvý vzhled. Anna podává Ferdinandovi snítku, která s největší pravděpodobností zobrazuje vavřín. Hlavní postavou reliéfu je bezesporu Ferdinand, kterému královna zcela jednoznačně dává snítku, jež patrně představuje vavřín, atribut nejvyššího boha Jupitera a symbol vítězství. Výjev souvisí s vedlejším zobrazením napravo, kde je Ferdinand na lovu, ale především s výjevy nad hlavní vchodovou arkádou západního průčelí. Jestliže je Ferdinand nad hlavní vchodovou arkádou oslaven jako druhý Aeneás, potom je jeho manželka zobrazená na severní straně téhož průčelí patrně jako druhá Lavinie, dcera místního krále Latina, s níž hrdina počne nový rod spojující trójskou a místní latinskou linii. Pouze tomuto rodu pocházejícímu od místní princezny Lavinie-Anny a cizince Aenea-Ferdinanda je předurčeno, aby ovládl svět a nastolil Zlatý věk (aetas aurea). Anna tedy mohla ve výzdobě pražského Belvedéru vystoupit v mnohem významnější roli než pouze jako Ferdinandova manželka, neboť jejím prostřednictvím byl patrně klíčový habsburský mýtus o Aeneovi a jeho posledním potomkovi vztažen osobně na Ferdinanda a tím byl znovu a definitivně aktualizován.?
Ferdinand na honu na kance. Jede na koni, korunu na hlavě, na krku řád zlatého rouna na řetěze, šaty s krátkou suknicí, vysoké jezdecké boty. Za ním jede na koni vousatý muž. Před Ferdinandem pes napadá kance utíkajícího doprava a otáčejícího dozadu hlavu. Za kancem mladý muž s oštěpem na koni, za ním další mladík na koni. Stromy na obou stranách a v pozadí uprostřed výjevu., Bažant 2006#., and Po formální stránce je reliéf variací na Hadriánův lov na Konstantinově oblouku v Římě, kde najdeme obdobně pojaté dva jezdce vyjíždějící zpoza stromu, takže lze uvažovat o identifikaci Ferdinanda s tímto antickým císařem. Pro jeho hispánský původ se s tímto císařem identifikoval Karel V. a Ferdinand I. se k němu mohl rovněž hlásit, protože byl ve Španělsku vychován. Rafael byl první, kdo si všiml, že Konstantin nechal do svého oblouku začlenit starší reliéfy, které velký Urbiňan velice obdivoval, a také se jimi ve vlastní tvorbě inspiroval. Nějaké kopie kreseb z jeho dílny mohly být inspirací i pro pražské zobrazení. Kanec byl již od antiky opakem uspořádaného a kultivovaného světa, a proto se na pražském Belvedéru objevuje šestkrát. Kanec bylo zvíře zasvěcené v antickém Římu Martovi, symbolizovalo válečníky a válku a s ním bojující Ferdinand byl patrně oslavou mírového vladaře.
Nahý Běs s rukama svázanýma za zády a přivázanýma ke kmeni stromu. Sedí na hromadě zbraní (štíty, přilba, pancíře, šavle, toulec atd.), před ním se ježí hroty kopí. Strom je rovněž vlevo., Bažant 2006#., and Zobrazení Furoru je po formální stránce variací na téma Torso Belvedere ve Vatikánu. "Torso Belvedere" bylo od Klementových dob (1523--1534) chloubou vatikánského Belvedéru. Pro toto torso je charakteristická neobvyklá póza -- pravé koleno je výš než levé, stehno a lýtko pravé nohy jsou v pravém úhlu, zatímco levá noha je téměř natažená, torzo je otočeno tak, že svírá s kyčlemi 45 stupňů a hlava je skloněná. Tato charakteristika odpovídá zobrazení Iana a Furoru na západním průčelí pražském Belvedéru, takže lze uvažovat o tom, zda se nejedná o variace na slavnou vatikánskou sochu, kterou měli v pražském reliéfu poznat Ferdinandovi hosté. Je však třeba zdůraznit, že póza "torsa Belvedere" byla v antice velice rozšířená a najdeme ji i na celé řadě soch a reliéfů, kterými se mohl pražský sochař inspirovat. Furor je protějškem k Ianovi na protější straně původní vchodové arkády. Toto heraldické uspořádání mělo navodit slavnostní atmosféru, jež se hodila ke hlavní vchodové arkádě, jíž se vcházelo do velkého sálu v přízemí Belvedéru. Furor je zcela nahý a má ruce svázané za zády, aby o jeho identitě nebylo pochyb je vepředu zobrazen les vztyčených kopí a za ním je hromada zbraní a zbroje. Téma sedícího spoutaného zajatce najdeme často na antických triumfálních obloucích, k nimž byla tímto způsobem vchodová arkáda Belvedéru připodobněna.
Nahý Herkules si přitiskl Antaia na hruď a zdvíhá jej ze země (obě hlavy odseknuty). Strom nalevo a palma napravo., Bažant 2006#., and O tématu srov. Exemplum: Herkules a Antaios.
Herkules (nahý, lví kůži přes pravé rameno) kráčí doleva a oběma rukama zdvihá velký kyj nad hlavu. Hydra se třemi dračími hlavami a psím tělem je za hrdinou, kráčí doleva a jedna z jejích hlav se otáčí k Herkulovi. Napravo palma, zbytek pozadí vyplňuje perspektivně znázodněná městská hradba s ornamentálním vlysem pod horním okrajem a cimbuřím. Před hydrou je městská brána., Bažant 2006#., and Herkules bojující s lernejskou Hydrou měl nepochybně antický vzor, ale jeho původ nelze přesně určit. Antický prototyp byl známý z mincí a dalších snadno dostupných předmětů. Klasické vzory určily i to, že pražský Herkules kráčí s kyjem vysoko zdviženým nad hlavou a jeho tělo je spirálovitě otočeno okolo vlastní osy tak, že mu nevidíme do tváře. V době, kdy vznikaly pražské reliéfy, nacházíme tento ikonografický typ velice často v dekorativním umění, nejen v Itálii, ale i v záalpské Evropě. Postoj Herkula i podobu hydry lze srovnat například s bronzovou sochou vystavenou dnes v Louvru, která vznikla v severní Itálii ve stejné době jako pražský reliéf. Do výzdoby Belvedéru byl Herkules začleněn jako vzor hodný následování a monstra, s nimiž bojoval, symbolizují zlo. Výjev s Herkulem a Hydrou je na Belvedéru umístěn pod emblémem českého královského lva, jelikož v renesanční Evropě byla hydra považována za vhodný symbol pro úskočného nepřítele, lze ji v tomto kontextu chápat jako ztělesnění Ferdinandových nepřátel v českém království.
Nahý Herkules vytahuje z jeskyně Kerbera, z něhož jsou vidět pouze hlava a dvě přední nohy. Nalevo strom, Bažant 2006#., and Posledním Herkulovým úkolem bylo přivést k Eurystheovi trojhlavého psa, Kerbera, který hlídal vchod do podsvětí. Typ Herkula vytahujícího z jeskyně vzpouzejícího se Kerbera byl vytvořen v řeckém umění a v renesanci mohl být znám z antických římských sarkofágů. Putto na vedlejším balustrádovém sloupku možná tento výjev komentuje, drží totiž v náručí kulatý předmět, který vypadá jako lebka. Herkulovo vítězství nad Kerberem bylo totiž v renesanci chápáno jako vítězství nad smrtí, které z něj činilo předchůdce Krista.
Nahý Herkules kráčí doleva, krétského býka má přehozeného přes pravé rameno. Nalevo strom, napravo palma., Bažant 2006#., and Na východní straně jižní fasády je zobrazen hrdinův sedmý úkol, který byl poměrně snadný - měl zkrotit a přivést krétského býka. Zvíře, s nímž údajně souložila Pasifae a jež nyní pustošilo Krétu, si hrdina jednoduše přehodil přes rameno a dopravil je zpět na Peloponés. Kompozice má kořeny v antickém umění.
Herkules a nemejský lev. Nahý a vousatý hrdina tiskne lví hlavu na prsa, aby zvíře udusil, lev zasekl drápy levé přední nohy do Herkulova stehna. Nalevo palma, napravo strom., Bažant 2006#., and Sochař se těsně držel antického řeckého vzoru, který byl vytvořen na Peloponésu v sedmém století před Kristem jako doslovná ilustrace mýtického příběhu - nemejského lva nebylo možné zabít žádnou zbraní a Herkules jej proto musel uškrtit. V klasickém řeckém umění byl tento prototyp doveden k absolutní dokonalosti a Herkules v něm ztělesněnil nepřemožitelnou sílu a vůli - stojí klidně, s nohama pevně rozkročenýma, a jeho nadlidská námaha je pouze naznačena lehkým skloněním hlavy. Hrdina znehybnil šelmu a aby bylo jasné, že je lví tlama skutečně pevně sevřena, je její část vidět pod jeho paží. Boj však stále není u konce a lev právě zaryl svou přední tlapu do hrdinova stehna. V antickém umění byl Herkules nejčastěji zobrazovaným hrdinou a v době vzniku pražského Belvedéru byl prototyp boje s nemejským lvem často imitován, například na bronzovém reliéfu, který vznikl brzy po roce 1500 v okruhu sochaře Moderna. Obdobný antický reliéf byl ve sbírce kardinála della Valle, na bázi kolosální sochy barbara na levé straně "giardino pensile", jak byl tento dvůr nazýván. Na obou stranách tohoto pozdně antického římského reliéfu ze třetího století jsou stromy, reliéf mohl být vzorem nejen pro pražské zobrazení Herkula bojujícího se lvem, ale i pro kompozici všech výjevů na Ferdinandově Belvedéru, které jsou obdobně rámovány. Herkules bojující se lvem a iniciály královského páru umístěné nad ním a vyznačovaly nejen vchod na lodžii Belvedéru, ale také shrnovaly morální poselství příběhů, které vyprávěly reliéfy na soklech severního průčelí. Když Herkules vyhrál svou první bitvu, stáhl ze lva kůži a oblékl se do ní. Lví kůže chránila antického hrdinu stejně, jako ctnosti dobrého křesťana - to bylo tradiční moralizující čtení Herkulova mýtu a také patrně důvod výběru témat na dalších soklech severního průčelí s výjimkou druhého.
Ianus se dvěma tvářemi (krátce zastřižené vousy, dlouhé vlasy) sedí na kamenném bloku (oltáři ?), plášť má sepnutý na levém rameni, ale je rozevřený, takže je vidět horní polovina těla včetně genitálií. Ve zdvižené pravici drží dva velké klíče. Stromy na obou stranách., Bažant 2006#., and Zobrazení Iana je po formální stránce variací na téma Torso Belvedere ve Vatikánu (viz vedlejší zobrazení Iana). Na pražské stavbě nebyl Ianus zobrazen pouze ve funkci nebeského klíčníka a strážce prahu obecně. Na protějším soklu původní hlavní vchodové arkády je totiž zobrazen démon války, Furor, uvězněný v Ianově chrámu na Foru Romanu v Římě. Je nahý, ruce má svázány za zády a marně se snaží odtrhnout od stromu, okolo něhož je konec látkových pout ovázán. Sedí na hromadě zbroje a před ním se ještě tyčí hradba z šípů. Pražský Ianus tedy sedí před svým chrámem na Foru Romanu v centru antického Říma a k návštěvníkovi pozdvihuje pravou ruku se dvěma klíči jako důkaz toho, že jeho dvojitá brána je opravdu zamčena, což bylo hlavním obsahem slavného Jupiterova proroctví (Verg. Aen. 1, 286-287), které na sebe vztahoval i Ferdinand I. Ianus byl v šestnáctém století znám jako prototyp zbožného vladaře a příkladného mírotvorce přinášejícího prosperitu, ale na Belvedéru je Ianus současně je zobrazena tak, jak tehdejší publikum znalo opilého Noema. Reliéfem s Ianem/Noem byla s největší pravděpodobností naznačena starobylost Ferdinandova rodokmene sahající nejen k prvnímu římskému vládci, Ianovi, ale i k druhému Adamovi, jímž po biblické potopě znovu začala historie lidstva. V renesanci byl biblický patriarcha považován rovněž za proroka, a byl tedy nad jiné povolaný k tomu, aby svědčil o Ferdinandově budoucí světovládě.