Terč ze stříbrného plechu byl nalezen v jednom z hrobů v předsíni kostela Na Špitálkách ve Starém Městě u Uherského Hradiště. V oválném medailonu je zobrazen jezdec na koni, v tunice s dlouhými rukávy, pravicí drží uzdu, nad levou rukou dravý pták., Benda 1963#., and Doklad přejímání antického motivu triumfu vladaře. Stříbrný medailón, šperk snad moravského původu, byl nalezen našitý na zbytku mužského koženého opasku. Vyobrazení je interpretováno jako "sokolník". Kultura Orientu se v určitých historických obdobích vzájemně prolínala s řecko-římskou tradicí a proto se v umění často setkáváme s podobnými motivy. Tradiční motiv lovícího jezdce, jehož kořeny sahají v tradici řecko-římského umění až k Parthům, se později objevuje v umění dynastie Sasánovců (226 - 651) i v byzantském umění. Motiv panovníka na lovu odkazuje na jeho sílu a je interpretovatelný jako vladařský triumf. Místo ptáka může být zobrazen i okřídlený génius, zobrazený pták (či dvojice ptáků) lovce často pouze doprovází a jeho význam je především symbolický.Moravský terč byl poškozen, takže vůbec není jasné, zda pták sedí na mužově ruce, nebo je pouze zobrazen na pozadí. Několik stříbrných mís z 10. století, zdobených motivem panovníka-jezdce, s jedním nebo dvěma ptáky na pozadí, bylo nalezeno na Sibiři, na území obývaném kdysi Sarmaty, ale také v Bulharsku a dnešním Maďarsku.
Pětipodlažní nárožní nájemní dům. Nad vchodovými dveřmi reliéf (snad keramický, nebo patinovaný beton) s figurálním výjevem jezdců na koních, po stranách reliéfu pseudo renesanční balustráda. and Reliéf je replikou reliéfu ze západního průčelí Parthenonu z 5. století před Kristem. Obdobně je motiv použit také v jiných zemích v Evropě i v zámoří. Některé drobné plastické ozdoby na fasádě jsou inspirovány Jupiterovými blesky.
Pětipodlažní nárožní nájemní dům. Nad vchodovými dveřmi reliéf (snad keramický, nebo patinovaný beton) s figurálním výjevem jezdců na koních, po stranách reliéfu pseudo renesanční balustráda. and Reliéf je replikou reliéfu ze západního průčelí Parthenonu z 5. století před Kristem. Obdobně je motiv použit také v jiných zemích v Evropě i v zámoří. Některé drobné plastické ozdoby na fasádě jsou inspirovány Jupiterovými blesky.
Ferdinand na honu na kance. Jede na koni, korunu na hlavě, na krku řád zlatého rouna na řetěze, šaty s krátkou suknicí, vysoké jezdecké boty. Za ním jede na koni vousatý muž. Před Ferdinandem pes napadá kance utíkajícího doprava a otáčejícího dozadu hlavu. Za kancem mladý muž s oštěpem na koni, za ním další mladík na koni. Stromy na obou stranách a v pozadí uprostřed výjevu., Bažant 2006#., and Po formální stránce je reliéf variací na Hadriánův lov na Konstantinově oblouku v Římě, kde najdeme obdobně pojaté dva jezdce vyjíždějící zpoza stromu, takže lze uvažovat o identifikaci Ferdinanda s tímto antickým císařem. Pro jeho hispánský původ se s tímto císařem identifikoval Karel V. a Ferdinand I. se k němu mohl rovněž hlásit, protože byl ve Španělsku vychován. Rafael byl první, kdo si všiml, že Konstantin nechal do svého oblouku začlenit starší reliéfy, které velký Urbiňan velice obdivoval, a také se jimi ve vlastní tvorbě inspiroval. Nějaké kopie kreseb z jeho dílny mohly být inspirací i pro pražské zobrazení. Kanec byl již od antiky opakem uspořádaného a kultivovaného světa, a proto se na pražském Belvedéru objevuje šestkrát. Kanec bylo zvíře zasvěcené v antickém Římu Martovi, symbolizovalo válečníky a válku a s ním bojující Ferdinand byl patrně oslavou mírového vladaře.
Jezdec v antické zbroji s přilbou na hlavě a s kopím ve svěšené pravé paži jede doprava, za ním řada přilb a řada hlav koní naznačující jezdecký oddíl (?). V popředí na zemi hromada zbraní (štíty, oštěpy, šavle), na ní leží na zádech kůň, kterému se do břicha zakusuje lev. Nalevo strom, napravo palma., Bažant 2006#., and Výjev lva zakusujícího koně byl variací na antické římské sousoší ze třetího století před Kristem, které bylo spolu s kapitolskou vlčicí jedním z nejstarších a nejznámnějších atributů Říma. Sousoší bylo vystaveno na Campidogliu přinejmenším od pol. 13. století, a protože u něj byly vyhlašovány rozsudky smrti, bylo interpretováno jako symbol spravedlnosti. Přinejmenším od čtrnáctého století stálo na levé straně schodiště ("scale al leone") vedoucího k justičnímu paláci, v roce 1549 bylo přesunuto k opěrné zdi pod kostelem S. Maria in Aracoeli. V renesanci bylo sousoší slavné nejen pro svůj symbolický význam, ale též jako estetický objekt obdivovaný Rafaelem i Michelangelem.