Sloup s motivem pletence na dříku i hlavici., Bažant 2003#, 38., and Sloupy západní krypty svatovítské basiliky zdobil pletencový ornament. Tento ornamentální styl antického původu byl typický pro karolinskou renesanci a ve Vratislavově době byla jeho tradice živá pouze v severní Itálii. Povolání kameníků z této oblasti by bylo možné uvést do souvislosti s tím, že iniciátorem výstavby západního chóru byl Vratislavův bratr, biskup Jaromír, který byl v osobním styku s vévodkyní toskánskou. Podobné ornamenty najdeme v té době i v Sasku a v první wawelské katedrále datované do poloviny 11. století. Torzo pískovcového sloupu s obdobným pletencovým ornamentem z druhé poloviny 11. století bylo v Praze nalezeno také v Karmelitské ulici na Malé straně (Muzeum hlavního města Praha inv. 35562).
Slonovinový hřeben s řezanou výzdobou: palma (strom života) ohrožovaný fantastickými zvířaty na rubu a reliéf božího beránka ve věncovém medailonu neseném dvěma anděly na lícní straně., Varcl 1978#, s. 85., Bažant 2000#, 48., and Hřeben vznikl v otónském prostředí, nicméně zobrazený motiv je inspirován byzantským uměním. Motiv "Božího beránka" mezi dvěma anděly je zobrazován již ve starokřesťanském umění. Kompozice se dvěmi okřídlenými postavami držícími věnec je převzata ze římských sarkofágů.
Slonovinová destička s postavou sv. Petra, původně řezba s postavou římského konzula předsedajícího v aréně., Kotalík 1982#, s. 64, č. k. 1., and Deska byla v 11. století přeřezána do podoby sv. Petra (ze šátku se stal svitek, ze žezla klíč, hlava byla opatřena svatozáří a lysinoua nad čelem, tribunál byl přeměněn v průčelí kostela, křeslo a ozdobné střevíce odřezány) a po roce 1365 zasazena do čelní desky evangeliáře z 9. století.
Na úvodním listě iniciála E se sedícím Ciceronem u pultu, na němž je kniha, na dolním konci rozviliny znak arcibiskupství pražského. Opis Ciceronova díla patří do skupiny časných humanistických rukopisů českého původu (podobně jako Cicero Prokopa z Rabštejna Praha, Národní knihovna VIII D 16)., #, and Na základě studia Ciceronova díla De oratore a dalších antických pramenů (především Horatius, Ars poetica) byla v Itálii vytvořena nová koncepce narativního obrazu (istoria), která měla zásadní význam pro další vývoj malířství a sochařství.
Zahrada byla spojena mostem s palácem. Na zahradě se vystřídali zahradníci z Bílé Rusi, Flander, Španělska, Elsaska, Itálie. Původní podoba není zdokumentována, ale zjevně se nejednalo o terasovou zahradu, jak bylo tehdy v Itálii obvyklé., Krčálová 1989#., and První renesanční zahrada v českých zemích.
Panovnický palác byl budován jako monumentální obytné královské sídlo. Původní stavba se nedochovala, podle archeologických nálezů byla vytvořena její rekonstrukce., Bažant 2000#, 75, obr. 31., and Palác má atributy antikizujících tendencí v umění 11. - 12. století. Monumentální měřítko bylo jedním z nejdůležitějších antických kulturních atributů. Zpočátku se projevil v budování církevních staveb (baziliky) a posléze i budováním panovnického sídla. Královský palác dokončený Vladislavem II. představuje syntézu fortifikačních prvků francouzských (pětiboké věžice na jižní fasádě) a italských (tři vysoké štíhlé věže). Stavba sice byla započata již Soběslavem v roce 1135, ale palácová kaple byla vysvěcena až v roce 1182 a komplex byl dokončen v roce 1185. Za Vladislava byl především zbudován hlavní sál o impozantních rozměrech 32 x 9 metrů, což je tolik, kolik měřila celá hlavní budova olomoucké kapituly dokončená roku 1141. Touto stavbou se do Prahy dostává monumentální obytná architektura. O výjimečnosti pražského paláce jednoznačně vypovídá to, že jeho hlavní sál byl větší než sály paláců německého císaře v Chebu (24,5 x 9,8) i v Bamberku (22 x 12). Zvnějšku stavby se reprezentační prostory ohlašovaly pěti trojdílnými sdruženými okny, která shlížela na Prahu pod Hradem. Jejich vyznění bylo umocněno tím, že při pohledu z města byl královský palác začleněn zhruba doprostřed dlouhého hradního opevnění, hned vedle jižní hradní brány s věží. Vladislav II. chtěl, aby se Praha vyrovnala tehdejším evropským metropolím, a do značné míry se mu to podařilo.
Třípatrový palác obrácený k městu je zbudovaný z hladce otesaných a neomítnutých kvádrů. V posledním patře je jedna velká místnost, ostatní patra jsou rozdělena na dvě místnosti sklenuté již bez gotických žeber, s výjimkou druhého patra, které je v úrovni gotického Vladislavského sálu, a proto místnosti mají síťovou klenbu. Pravidelné vnitřní rozdělení se odráží v průčelí, typizovaná okna všech tří pater mají společné osy a jsou umístěna ve stejné rovině, výjimku tvoří zdvojená okénka schodiště na východní fasádě. Na fasádě jsou podle antických vzorů jednotlivá patra jsou oddělena římsami, které tvoří podnož pravoúhlých oken s kamenným křížem. Na fasádě obrácené k městu je kříž vertikálně zdvojen. V profilaci ostění oken dominuje neklasický úprvek - překřížený oblý prut., Krčálová 1989#., and První obytný palác v českých zemích v antickém stylu. Inspirací mohl být římský palác Palazzo Venezia z let 1455-1467, jenž v době vzniku Ludvíkova křídla sloužil jako papežská rezidence.
Nahý Merkur (okřídlená čapka, okřídlené boty, caduceus, plášt vlající okolo těla) letí doprava, levicí ukazuje vzhůru a ohlíží se k Athéně. Bohyně (přilba, brnění s odhalenými ňadry, dlouhý chitón) se dívá na Merkura, sedí na oblaku a drží v pravici oštěp a v levici štít. Vpravo na oblaku pod Athénou sova a zcela napravo kohout., Kaufmann 1988#, s. 262, 20.42, and O "Hermatheně" srov. Exemplum: Hermathena.