Pískovcový reliéf: Herkules si tiskne na hruď Antaia a zdvihá ho nad zem, protivníci jsou obráceni k sobě. Okolí je naznačeno skalisky., Vlček 1996#, 185-188., and Reliéf se nedrží antického typu (Herkules drží obra zezadu), ale renesančního vzoru, který proslavil Antonio del Pollaiuolo soškou z let 1475-80 (srov. Exemplum: Herkules a Antaios).
Pískovcový reliéf: nalevo malý Herkules zabíjí hada klackem, napravo Herkules bojuje s Hydrou., Vlček 1996#, 185-188., and Herkulův boj s Hydrou byl druhým z jeho slavných činů, o němž psal už Hésiodos ve Zrození bohů (theog. 314-318), kde je také uvedeno, že Hydra byla Junonou předurčena, aby Herkula zabila. Tato okolnost spojuje Herkulův boj s Hydrou s událostí, při níž se vůbec poprvé projevilo jeho hrdinství, totiž zabitím hadů, které na něj Junona poslala v době, kdy byl ještě kojencem. Explicitně obě události spojuje Seneca, když ve hře Šílící Herkules píše, zabitím dvou hadů se malý Herkules připravil na boh s Hydrou (Hercules Furens, 220nn). Braun nezobrazil malého Herkula, jak hady rdousí holýma rukama, což byla konvence v antické literatuře i výtvarném umění, kterou převzali i pozdější evropští umělci. Braunův malý Herkules nesedí, jak by to odpovídalo jeho věku, ale stojí a ubíjí hada klackem. Tato odchylka od zavedené praxe byla zjevně motivována Braunovou snahou provázat dospělého Herkula s Herkulem-dítětem: dítě je zobrazeno jako zrcadlový obraz dospělého hrdiny.
Pískovcový reliéf se dvěma výjevy, nalevo Faun (kozí nohy) pronásleduje nahou ženu se syrinx v ruce (Pan a Syrinx ?), na druhé straně je Marsyás (kozí nohy) pověšený za nohy na strom, vedle stojí bezvousý muž (Apollón ?) a stahuje mu kůži., Vlček 1996#, 185-188., and Reliéf zjevně úmyslně nezobrazuje žádnou kanonickou scénu. Syrinx v ruce nahé ženy napravo je zcela neobvyklý motiv, protože tento nástroj byl vyhrazen mužům, nejčastěji je má v ruce Pan nebo Marsyás. Faun ženu evidentně pronásleduje, takže lze uvažovat o tom, zda výjev není shrnutím báje o Panovi pronásledujícím Nymfu Syrinx známé především z Ovidiových Proměn (1, 690-706). Bohové panenskou Nymfu zachránili tím, že ji proměnili v rákos, z něhož si Pan udělal syrinx. Podle jiné verze mýtu, kterou zaznamenává také Ovidius (fast. 06, 697-708) píšťalu vynalezla Minervaa a když ji odhodila, zmocnil se jí Faun, který potom vyzval Apollóna na soutěž a byl mu stažena kůže z těla. Žena nalevo však nemůže být Minerva, protože je nahá. Výjev napravo se bezpochyby vztahuje k mýtu o Faunovi, který vyzval Apollóna na hudební soutěž, srov. Exemplum: Apollón a Marsyás (Pán).
Pískovcový reliéf: nalevo stojí Merkur (okřídlená čapka) a hraje na trubku, napravo spí nahý obr Argus, vedle něj sedí jeho pes., Vlček 1996#, 185-188., and Stejné téma je zobrazeno na horním reliéfu jižního portálu, kde je rovněž na jižní straně. Mezi oběma reliéfy je však rozdíl v tom, že na zatímco na jižním je Argus ještě vzhůru, na severním už tvrdě spí. Oba výjevy měly patrně především pobavit, a proto v obou případech Braun zaměnil obligátní flétnu za mohutnou trubku.
Pískovcový reliéf: uprostřed je souboj dvou bojovníků s měči v antikuzující zbroji, levý je prostovlasý, pravý má přilbu. Nalevo je tatáž dvojice, ale prostovlasý bojovník již klesl na zem a jeho protivník se ho chystá zabít. Napravo utíká kůň bez sedla z bojiště. and Vlček 1996#, 185-188.
Měšťanský dům s renesanční dvorní arkádou, fasáda se zbytky sgrafitové výzdoby - nahá ženská postava s váhami, patrně alegorie Spravedlnosti. and Vlček 1996#, 197.
Ve štítě budovy tympanon s figurální štukovou výzdobou: souboj Apollóna s Pythónem. Vlevo Apollón s lukem a šípem, proti němu Pythón, nad Apollónem se vznáší Amor s napřaženým lukem, chystá se na něho vystřelit šíp., Šámal#, II (2007), 329-330., and Budova byla sídlem Pražských ostrostřelců, Ovidiovo líčení souboje Apollóna s drakem pomocí "tisíce střel" je narážkou na střelecké dovednosti investorů.
Ve štítě budovy tympanon s figurální štukovou výzdobou: kentaur cválající doleva, unáší Deéianeiru, po pravé straně Herkules, střílí na dvojici z luku., Šámal#, II (2007), 329-330., and Budova byla sídlem Pražských ostrostřelců, zobrazení Herkula střílejícího na kentaura je narážkou na střelecké dovednosti investorů.
Měšťanský dům nedochován, byl však významnou renesanční architektonickou památkou. Dvorní arkáda zdobena figurálními reliéfy a antickou tématikou., Vlček, and Renesanční Melantrichův dům s arkádovým nádvořím byl zbořen v r. 1893. Portál zachován a instalován na zadní fasádě při budově Muzea hl. m. Prahy, drobné architektonické prvky jsou dnes uloženy v Lapidáriu Národního muzea v Praze. Analogií sochařské výzdoby dvorních arkád je Mydlářův dům v Chrudimi.