Freska technikou grisaille. Sedící nahá postava - Bakchus, opírá se o sud, v levé ruce drží pohár, na hlavě věnec z révy, révu i kolem beder, na zemi džbány s vínem. Personifikace ročních dob - Podzim.
Nástropní freska. Vůz tažený dvěma orly, na kozlíku sedí ženská poszava, v pravé ruce drží žezlo se zářícím Božím okem, levou rukou přidržuje knihu na levém koleni, za ní sedí druhá ženská postava, ve vlasech věnec z květin, drží kříž - personifikace Boží Moudrosti a Náboženství (křesťanské Víry). Nad touto postavou nápisová páska s latinským textem.
Letohrádek Vladislava II. Jagellonského byl postaven v roce 1495 ve Staré královské oboře u Prahy. Stavbu podobného typu dal Vladislav postavit také v Uhrách, v Nyéku, u dnešní Budapešti. Pražská budova byla později radikálně přestavěna (rekonstrukce původní stavby: V. Mencl 1967, 104, 105; 1978, 133; Chotěbor - Durdík 2002, obr. 6) . In situ jsou zachovány fragmenty původní sochařské výzdoby (lev se štítem)., Krčálová 1989#, s. 6, pozn. 7., and Chotěbor-Durdík 2002#, obr. 6.
Tapiserie. Figurální scéna ve volné krajině s vrcholky hor na obzoru. V popředí uprostřed scény mladík na vzpínajícím se koni - Ilioneus, na levé straně obrazu jeho bratři, ležící kůň se zraněným jezdcem. Vpravo klečící Niobé s dalšími dětmi. V levé polovině obrazu, na oblaku Apollón a Diana střílící z luků na skupinu lidí pod sebou.
Nástropní malba s bohatou figurální kompozicí. Centrálním motivem je Chronos, na hlavě má přesýpací hodiny, levou rukou odhaluje závoj (se slunečním diskem) z nahé ženské figury - Pravdy., Poche, Preiss 1973#, 143., Horyna, Neubert 2000#,, and Téma bylo zejména od 16. století často zobrazováno různými autory. Kompozičně blízko, s postavou Saturna nadzdvihujícího drapérii nad ležící Pravdou, je kopie podle Berniniho díla, který je patrně autorem tohoto kompozičního schematu, dále i kresba italského anonymního malíře dnes uložená ve sbírkách v Louvre.
Horyna, Neubert 2000#, and Stavebník své reprezentativní sídlo budoval v duchu italských vil, které poznal během své italské cesty za pobytu (1664) v Římě. Budova zámku se zahradou je osově orientována směrem k Pražskému hradu dominujícímu jižnímu obzoru města Prahy. Hlavní vstup do zámku je umístěn na jihu, směrem k řece Vltavě a císařské oboře. Budova je umístěna na vyvýšené terase s horním zahradním parterem, z něhož vede do zámku vnější dvouramenné oválné schodiště s bohatou sochařskou výzdobou. Architekt J. B. Matthey se inspiroval římskými vilami (Medici a Borghese) a vilou Favorita u Mantovi.
Na západní stěně je vyobrazen nahoře začátek války s Turky výjevem ilustrujícím Otevření Ianova chrámu války a vypuštění válečných furií. Tureckou porážku (Turci-Porážka Turků u Vídně 1683) ilustruje pád Velkovezíra Kara Mustafy a vrcholí triumfem Leopolda I. Císař na zlatém voze, na hlavě má vavřínový věnec, v průvodu kráčejí vítězní vojáci i turečtí zajatci. Nad krbem alegorie vítězství - sedící ženská postava obklopená válečnými trofejemi, drží nad svou hlavou vavřínový věnec, levá noha spočívá na hlavě Turka. Po obou stranách krbu zajatec spoutaný okovy., Poche, Preiss 1973#, 147-149., Horyna, Neubert 2000#, 84-99, and Vlašský malíř Abraham Godyn (a jeho bratr Izák) vymaloval (1690 - 1697) hlavní sál. Triumf Leopolda I. je inspirován římskými antickými triumfy.
Na západní stěně je vyobrazen nahoře začátek války s Turky výjevem ilustrujícím Otevření Ianova chrámu války a vypuštění válečných furií. Tureckou porážku (Turci-Porážka Turků u Vídně 1683) ilustruje pád Velkovezíra Kara Mustafy a vrcholí triumfem Leopolda I. Císař na zlatém voze, na hlavě má vavřínový věnec, v průvodu kráčejí vítězní vojáci i turečtí zajatci. Nad krbem alegorie vítězství - sedící ženská postava obklopená válečnými trofejemi, drží nad svou hlavou vavřínový věnec, levá noha spočívá na hlavě Turka. Po obou stranách krbu zajatec spoutaný okovy., Poche, Preiss 1973#, s. 147-149; Horyna, Neubert 2000, 99., Horyna, Neubert 2000#, 86-99., and Vlašský malíř Abraham Godyn (a jeho bratr Izák) vymaloval (1690 - 1697) hlavní sál alegoriemi, které jsou inspirovány antickými triumfy: rodový představitel jako triumfátor nad odvěkým nepřítelem křesťanství Turky (porážka Turků u Vídně 1683).