bk : Stráž lidu Olomouc 5.2.1981 Vydařená premiéra Studia Fórum Médea Studio Fórum ZO SSM Státního divadla Oldřicha Stibora v Olomouci uvedlo 31.ledna v Divadle hudby v premiérovém představení působivou variaci Euripidovy tragédie Médea.Studio Fórum sáhlo po nadčasovém námětu lásky, zrady, nenávisti a msty do antické tvorby a nastudovalo ho v netradiční režii, jíž se ujal jako host tvůrce scénáře Ivan Balaďa. Životnost a trvalá aktuálnost Euripidových dramat vyplývá z jeho poznání, že hybnou silou dramatu nemohou být mytologické bytosti, ale lidé se svým rozumem, tužbami a vášněmi. Euripides byl antickým realistou: vždyť Médeu napsal na samém počátku ničivé peloponéské války. Jako vynikající znalec lidské psychiky a především ženských postav byl schopen vytvořit dílo, po kterých sahá i dnešní divadlo. Inscenace Médey byla pojata jako nepřetržité pásmo obrazů odvíjecích se na hrdle obrovské terakotové amfory. Prokreslené postavy, maximální využívání pohybu k charakteristice, monology, vložená epická vypravování spojující dialogy vlastních dramatických scén, zvukové a světelné efekty, to vše působilo velmi organicky a funkčně. Co bylo nad to, bylo přijímáno spíše s rozpaky než s despektem (svázané pneumatiky, složitá upínací síň na scéně). Herecky byla Euripidova Médea zahrána velmi dobře. Titulní roli vytvořila Miluše Hradská. Její Médea byla žena ničivé vášně, záměrně víc dnešní než antická. Zhrzená, pokořená, naplněná touhou po pomstě, která mstě obětuje vše, vlastní děti nevyjímajíc. Náročná role byla ztížena potřebou vyjádřit lstivě taktické charakterové proměny. Miluše Hradské umožnily plné herecké uplatnění. Mužské role jsou Euripidem zobrazovány méně komplikovaně. Všechny Iásona, Kreonta i Aigea hraje však v epizodních dialozích s Médeou Jan Zvoník. Iáson, Médein manžel, má z nich ve hře nejvýznamnější postavení. Jan Zvoník mu věnoval v přípravě inscenace mimořádnou péči. Velmi působivý je v pantomimickém zobrazení svých synů, zejména ve scéně s plenou, která vyjadřuje jejich usmrcení. Méně zdařilá se jevila charakteristika krále Kreonta. Některé pasáže textu nepostrádající filozofický náboj byly přednášeny současně oběma herci. V nich se projevovala rušivá disonance, která ztěžovala jejich pochopení.Představení Médey lze hodnotit jako velmi zdařilé, je objevné a nekonvenční. I když je určeno spíše pro diváka vyspělého a náročného, není na něm nic výlučného.
Olej na dřevě (80 x 60 cm): polonahá Venuše (čelenka, perlový náhrdelník, odhalená ňadra) stojí s Amorem (luk) u okna a ukazuje Amorovi na oblohu, na níž je Helios zobrazený jako sluneční kotouč tažení spřežením., Kaufmann 1988#, 20.68., and Alegorie božské lásky.
Na klenbě sala terreny freska ve štukovém rámu: Figurální scéna na pódiu v interiéru sálu s prostřeným stolem na pozadí sloupové architektury. Nad stolem se vznáší okřídlená figura s mečem a štítem, jeden z bratrů Boreovců, proti němu tři Harpyje. Za stolem sedí několik postav, v čele stolu vlevo muž s korunou na hlavě - slepý thrácký král Fíneus a Argonauti, jeden z nich má na hlavě přilbu - Jásón. Pod stolem pes. Na pódiu překocený džbán, z něho vytéká víno do prostoru pod pódiem, kde tvoří jakousi vodní hladinu. V popředí na "břehu", vlevo na skalnatém terénu sud, o něj se opírá chlapec, u něho ležící nahý Diogenes s lampou, knihami, svitky, kalamářem., Preiss, P., Freskařské dílo Václava S. T. Schmidta, in: Minulostí Plzně a Plzeňska, II, Plzeň 1959, s. 92-93., Poche 1982#, s. 81-82., and V této nástropní malbě jsou sloučeny dva antické náměty, mytologie a historická legenda, a to v celkovém alegorickém vyznění. V horním plánu je příběh slepého krále Fínea. Zneužíval svůj věštecký dar, a proto byl bohy potrestán neukojitelným hladem. Nikdy se však nemohl najíst, protože když sedl ke stolu, přiletěly Harpyje a jídlo snědly. Teprve když do jeho království přišli Argonauti, Boreovci, bratři Kalaís a Zétés, sourozenci jeho první zavržené manželky, byl osvobozen. Bratři Harpyje přemohli a zahnali. Fíneus se jim za to odvděčil dobrými radami na výpravě za zlatým rounem (Ov. Met. 6.711-7.4). Tato čásat malby je doslovným převedením mědirytiny (vynechán je pouze jeden ze dvou Boreovců) Arenta Van Halen podle Simona Voueta (1675-1732). Dole pod pódiem je zobrazen Diogenes, který s lampou rozsvícenou za dne hledá čestného a spravedlivého člověka. Vyobrazení je opět kopií grafického listu.
Portál do zámecké sala terreny na straně zahradního průčelí s dvojicí soch nesoucích balkon. Vlevo Herkules, lví kůže, vpravo Atlás, drapérie kolem těla. and Poche 1982#, s. 81-82.
Nástropní freska ve štukovém rámu. Figurální scéna v krajině na pozadí ruiny u vodní hladiny, dvě Múzy (lyra, svitek), putto, dvě labutě. and Poche 1982#, s. 81-82.
Nástropní freska ve štukovém rámu. Figurální scéna v krajině v popředí dvě Múzy, vlevo sedící s globem, vpravo stojící s knihou. V pozadí architektura. and Poche 1982#, s. 81-82.