Tepané stříbro (průměr 20, 3 cm): nalevo nahý Merkur (křídlená čapka a boty) předává jablko nahé Venuši, za níž jsou sedící Nymfy, oblečená dívka zvědavě přihlíží. Amor sedí na zemi zády k Venuši. Napravo nahá Juno diskutuje s nahým Paridem s pasteveckou holí v ruce. Juno korunují za ní stojící ženy, vedle Juno je páv, před Paridem leží na zemi pes. Vpravo nahoře nahá Minerva, obrácená zády k Venuši, její společnice jí nasazují přilbu. Vyjev je zasazen na palouk se stromy vlevo, v pozadí je záalpské město s vysokými doškovými střechami (Praha)., Prag um 1600#, II, č. 530 s. 61-62., and Přípravná kresba z doby před rokem 1607 je v Paříži (École des Beaux-Arts inv. n. M 705).
Olej na mědi (24, 5 x 18, 8 cm): nahý spící Amor (přes prsa stuhu na upevnění toulce), polosedí na posteli se zavřenýma očima. Vedle něj klečí na jednom koleni nahá Psýché (náramek na paži), drží nad Amorem lampu a tiskne si levou ruku na prsa. Pod polštářem, na němž leží Amor, je ostří dýky (novacula praeacuta), kterou si tam připravila Psýché. Výjev se odehrává v ložnici charakterizované architektonickými prvky monumentální antické architektury (kanlovaný pilíř s hlavicí, kladí)., Fučíková 1997#, I/42, and Podle charakteru obrazu se jedná o produkt rudolfinského dvorského umění. Bezprostřední pokračování příběhu inspirovaného Apuleiovými Proměnami představuje Heintzův obraz z doby okolo roku 1604 (Nürnberg, Nationalmuseum, Heintz, Amor opouští Psyche).
Mědirytina (35 x 25 cm): polonahá Venuše sestoupila z vozu, jehož kolo je nalevo, vztyčenou rukou hrozí Amorov, který stojí s lukem v ruce. Před Amorem dřepí dva amoretti, jeden se šípem, druhý s holubicí, u toulce položeného na zemi další holubice. Výjev je zasazen do lesa., Kaufmann 1988#, 7.53., and Rytina podle ztraceného obrazu Josefa Heintze staršího, který byl patrně v Rudolfově sbírce v Praze.
Kresba (18, 3 x 152, cm): nahý Perseus (přilba, plášť) s hlavou Medúzy a mečem v rukou, nohu na těle Medúzy., Fučíková 1979#, s. 503., and Ovlivněno Sprangerovým "Triumfem Moudrosti" z doby kolem roku 1595.
Kresba (24, 3 x 17, 3 cm): nahá Venuše sedí a češe si dlouhé vlasy, vedle ní stojí Amor s miskou, u jeho nohy toulec a luk., Fučíková 1997#, I/165., Fusenig 2010#, č. 71 s. 205., and Přípravná kresba pro obraz, dnes ztracený.
Bronzový reliéf (71, 1 x 34, 9 cm): busta císaře z profilu, na sobě má pancíř a řád zlatého rouna. Nárameník pancíře má podobu lví hlavy, pod ním na pancíři Herkules s globem v ruce, na spodní části pancíře je personifikace Umění se soškou Vítězství v ruce, sedí na válečných trofejích. Busta spočívá na orlovi, po stranách globus s hvězdou., Prag um 1600#, I, č. 59 s. 153., and Na portrétu je Rudolf II. oslaven odkazy na císaře Augusta (orel, hvězdy, personifikace Umění sedící na zbroji jako atribut Zlatého věku). Současně je charakterizován jako druhý Herkules (nárameník v podobě lví hlavy, postava Herkula nesoucího zemský globus). Identifikace s Herkulem se promítla i do fyziognomického portrétu, neboť císařův profil je ozvěnou profilu lva na jeho nárameníku. Renesanční zájem o fyziognomiku vycházel z Aristotela (První analytiky 2, 26) a z Fyziognomiky, která mu byla připisována. Popis lva ve Fyziognomice odpovídá tomu, jak zvíře podal Vries, stejné rysy zdůraznil i u Rudolfa zdůraznil: čtvercová tvář a čelo, prohlubeň uprostřed čela a val nad obočím, rýha uprostřed čela. Díla antických fyziognomiků byla uvedena do obecného povědomí bestselerem Della Porty (Della Porta 1586, německý překlad Della Porta 1601). Reliéf se "lvím" portrétem Rudolfa II. byl patrně součást triptychu oslavujícího Rudolfa II., který byl vystaven ve "druhé místnosti" císařské kunstkomory na Pražském hradě. Portrét mohl být uprostřed, po straně reliéfy Alegorie turecké války Rudolfa II. (circa 1603, Vídeň, Kunsthistorisches Museum) a Rudolf II. jako mecenáš umění (1609, Windsor).
Kresba perem a štětcem (198 x 196 cm). Figurální scéna v krajině, v pozadí ruiny. V popředí sedm postav - Juno, Minerva, Amor s Venuší, která přijímá jablko od Parida sedícího na pařezu. Za Paridem Merkur, v popředí po levé straně bohyň leží říční bůh., Volrábová 2007#, 86-87., and Podle kompozice lze soudit, že se patrně jedná o návrh výzdoby dekorativní mísy.
Série mědirytin se skládá z titulu, dedikace a 49 topografických pohledů., Fučíková 1997#, I, 359-366, and Sadeler pro jednotlivé listy použil cizí předlohy: 1-9, 11-39 (podle Dupérac 1575), 10 (podle kresby Anonymous Fabricy, Stuttgart, Kupferstichkabinett), 40-49 (podle Pietra Bruegela staršího, Jana Brueghela a Pietra Stevense 1575, ostatní Pietro Stevens, Jan Brueghel st.,), na závěr Sadeler zařadil dvě záalpské veduty, pohled na nizozemský Baerlandt a pražský Vyšehrad, který tak byl postaven na roveň antickým římským památkám. Nejrozšířenejší je druhé vydání z roku 1660 (Sadeler 1660).